Na směr a ráz Českého Lidu působily obdobné časopisy cizí, zejména varšavská Wisla, i níž ušlechtilý Jan Karlowicz, badatel světového rozhledu, dovedl vytvořiti národopisnou revui vzácné úrovně. V pohrobní vzpomínce na Karlo-wicze Č. Zíbrt vděčně doznal, že především Wisla byla vzorem mladé redakci Českého Lidu, který původně i názvem (Vltava) měl připomínati sesterský časopis polský. Nesen mocnou vlnou všenárodního zájmu o národopis Český Lid zdárně plnil své poslání zejména v době, kdy myšlenka uspořádati velikou výstavu národopisnou vzbudila pracovní ruch ve všech vrstvách našeho národa.

Zájem o vystavování předmětů národopisných se projevoval již dávno. Některé výstavy krajské a okresní, na jejichž význam upozorňoval již r. 1873 Karel Adámek, přihlížely k národopisu a v širokém rámci programu vlastivědného dbaly také o kroje lidové atd. Od konce let sedmdesátých přibývá výstav také v hlavních střediscích kulturních a péčí manželů Náprstkových v Průmyslovém museu, jakož i prací družiny olomoucké (srovn. výše) se myšlenka národopisných výstav provedla velmi zdařile. Šlo o to zachraňovati materiál, který unikal za hranice nebo do sbírek soukromých a proto Umělecká Beseda koncem let osmdesátých navrhla, aby se podporou samosprávy každého roku pořádaly v okresních městech výstavy, pro něž by se vyhledávaly zajímavé předměty národopisné a j. Karel Adámek se v díle „Z naší doby" (ve sv. III. 1888) zabýval ochranou památek lidové kultury, zejména lidových staveb a již tehdy žádal soustavné studium, jakož i soubornou výstavu a později publikaci sebrané látky. Ve sv. IV. uvedeného díla, v době, kdy r. 1890 se Němci nechtěli zúčastniti výstavy jubilejní, Adámek navrhl podniknouti „velkou jubilejní výstavu probuzení, kulturního vývoje českého národa, historickou výstavu naší práce hospodářské a kulturní, jež byla zrcadlem někdejších a i nynějších poměrů našich" ... (Z naší doby IV., str. 304.)

Národopis pojala do svého programu „Společnost přátel starožitností českých v Praze", jež uvažovala mimo jiné též o založení českého musea národopisného. V Nár. Listech r. 1888 (20. IX.) dr. Karel Plischke žádal, aby museu v Praze byl dán široký rámec všenárodní. R. 1889 na podnět dra K. V. Adámka Společnost přátel starožit. zahájila přípravné práce, jejichž cílem bylo vydání díla vlastivědného. Společnost sestavila podrobný dotazník, který přihlížel k názvům památným, k osídlení, k lidovým stavbám, ale upozorňoval také na lidový jazyk, zvyky, obyčeje, tradice prosaické, písně, tance atd. a ze zaslaných příspěvků chtěla vytvořiti rozsáhlé dílo souborné, „Vlastivědu českou".

Úspěch „České chalupy" na Všeobecné zemské jubil, výstavě r. 1891 oživil zájem o soubornou výstavu národopisnou. Zásluhu podnětu si získal ředitel Národního divadla F. A.. Šubert, který na schůzi odborníků a význačných pracovníků veřejných 7. července r. 1891 navrhl, aby se uspořádala národopisná výstava česká v rozměrech co možná největších. Ve svém vyzvání zdůraznil, že by šlo o výstavu kmene českoslovanského v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, která by obohatila „vědu národopisnou, přispěla by ku pravému názoru o národním rázu našeho kmene, prospěla by umění výtvarnému, literatuře naší, umění hudebnímu i průmyslu a přivedla by vůbec k širší platnosti četné živly a momenty národní, které jsou s to dáti našemu českoslovan-skému životu ještě určitější ráz osobitý, než jakým se dosud vykazuje". (Čes. Lid I., str. 105.)

Podnět Šubertův byl přijat s nadšením. 28. července 1891 byla svolána do památné zasedací síně Staroměstské radnice přípravná schůze, kterou řídil Ign.