Národopisná výstava česko slovanská zahájena teprve 15. května r. 1895 v těžkých poměrech politických. Právě v době příprav byl v Praze a v přilehlých okresech (vinohradském, karlínském, smíchovském a kladenském) výjimečný stav, zrušený teprve 18. října r. 1895; šlechta se o výstavu vůbec nestarala — mimo vzácné výjimky —, ano i mnozí čeští lidé zmalomyslněli a ze strachu před vládou se raději práci vyhnuli, takže výkonný výbor měl odpovědnost vskutku těžkou. Proto dějiny naší kultury s úctou vzpomínají všech, kdož v rozhodné chvíli vytrvali při práci a nepřátelům na vzdory dovedli vzbuditi o výstavu zájem tak živý, že se za ni nakonec postavil celý národ. Z toho důvodu Národopisná výstava měla také předůležitý význam kulturně politický, jejž zdůraznil protektor, primátor hlav. města Prahy, arch. Č. Gregor v zahajovacím proslovu památnou apostrofou: „A vše to, lide český, vykonal jsi vlastní silou a vlastní pílí, bez pomoci, bez záštity, bez podpory a proto nemohu jinak, než puzen citem vděčnosti provolati: Tobě, lide českoslovanský, budiž sláva." (Národopisná výstava českoslov., str. 49.)

Zájem návštěvníků především poutala výstavní vesnice podávající obraz lidových staveb z celého území československého. Byly tam: dědina valašská, slovenská chalupa z Tvrdonic, slovenská vinná búda, grunty horácký a hanácký, statek opavský, chalupa lašská, oravšká, čičmanské gazdovství a chudobná chatrč z kopanic na rozhraní moravsko-slovenském. Z Čech byly pojaty do plánu výstavní vesnice, rybárna, mlýn, chalupa jihočeská, chalupa z okolí jaroměřského, statek východočeský, chodský, pojizerský, slánský a stará rychta. Středem vesnice byl dřevěný kostelík.

Ze sbírek uložených v levém křídle národopisného paláce důležitou novinkou bylo oddělení zvykoslovné, jež skupinami figurín znázorňovalo význačné události ze života vesničanova, jakož i zvyky výroční. Teprve na výstavě širší kruhy poznaly na př. rázovitou jízdu králů na moravském Slovensku, chodské přástky, ostatkové právo na Hané, valašské koledníky, vynášení smrti atd. O způsobu života na vsi poučovaly kromě toho selské interiéry s krojovými figurínami, s úplným zařízením, s nářadím atd. Ve střední síni národopisného paláce byla česká literatura národopisná, modely staveb lidových atd., v pravém křídle památky umění výtvarného (keramika atd.); oddělení pobočné bylo věnováno antropologii, etnografii a statistice. Z přídavků kulturně historických bylo důležité oddělení literatury české, přehled školství, oddělení církevní, divadelní, hudební atd. Venkovské odbory uspořádaly na výstavišti četné slavnosti lidové, na př. svatbu plzeňskou, hanáckou, jízdu králů, přástky hanácké, tance valašské atd.[109]

23. října r. 1895 byla Národopisná výstava uzavřena. Vnější úspěch byl skvělý, také zisk kulturní byl cenný a trvalý. Vědeckou bilanci přineslo rozsáhlé dílo „Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895". „Vydali Výkonný výbor Národop. výst. českoslov. a Národopisná společnost českoslov. prací spisovatelů a umělců českých. Pořádají K. Klusáček, Em. Kovář, L. Niederle, Fr. Schlaffer, F. A. Šubert. Tiskem a nákl. J. Otty." (Str. 555 + XLVI.) Byla to malá, populární encyklopedie národopisu československého, první pokus odborně popsati národopisné sbírky výstavní a dáti podnět k soustavnému studiu dalšímu. Ze 76 statí podávajících výklady o jednotlivých odděleních výstavních, jest přes 50 věnováno národopisu. O vzniku výstavy pojednal L. Niederle, kapitoly o pracích přípravných a vůbec o vnějších dějinách výstavy napsal F. A. Šubert, který také redigoval „Doklady a poznámky" k dějinám výstavy. Poměry zeměpisnými se zabýval V. Švambera, geologickými F. Počta, nástin antropolo-