gický podali J. Matiegka a V. Preininger, o statistice psal J. Srb, o řeči lidové V. J. Dušek.
Jádro výstavy, byt lidu československého, jak se jevil ve výstavní dědině a v odděleních sbírek popsali L. Niederle (7 statí), Em. Kovář (8 statí), D. S. Jur-kovič (3 stati) a vedle nich J. Válek, V. Pittnerová, V. Havelková, B. Dvořák, K. Plischke, Edv. Sochor, Tereza Nováková, Jos. Klvaňa, P. Sochán, J. Kafka, 0. Hostinský, Jan Jakubec, Jiří V. Klíma, M. Šmolková, K. Chytil a j. Také o přídavcích kulturně historických řada autorů podala přehledné stati. Články národopisné se namnoze pokoušely o úvahy úhrnné, na př. Niederlův o pravěku zemí českých, Hostinského o lidové písni, hudbě a tanci, stati Terezy Novákové o krojích českých, Klvaňova o krojích moravských a slezských. Socháňova o slovenských, Jakubcova o krajinských výstavkách atd. Cennými dokumenty zůstávají ilustrace, půdorysy staveb, fotografie atd. Prof. Jan Jakubec napsal úhrnnou úvahu „Význam Národopisné výstavy českoslovanské" kriticky oceňující výstavu s hlediska národního a kulturního. Po stránce naukové výstava překvapila množstvím látky a prospěla naší organisaci vědecké, poněvadž z podnětů daných výstavou vzešly instituce nové, na př. Národopisná společnost, Národopisné museum, Soupis památek historických a uměleckých v král. Českém při archeolog, komisi České akademie, četná musea krajinská a odborná atd. Neméně závažné byly úspěchy po stránce národní a politické. Veliký cíl posílil jednotu národní, zapomnělo se na obvyklou nevraživost kmenovou, naopak, svorné úsilí všech krajů netušenou měrou přispělo ke zdaru podniku. Byl to mohutný „projev součinné účasti a dobře organisované práce celého národa" a získal nám podiv v cizině. Sebevědomý postup překvapil však také vídeňskou vládu, která odepřela pomoci a snažila se překaziti nebo aspoň poškoditi výstavu netušíc, že nepřátelstvím jen posílí odpor českého lidu.
