další práce a naznačil úkoly, jimiž se náš národopis zabýval v dalších desetiletích. Jan Jakubec (* 1862) si přinášel vzácnou průpravu k vědecké práci národopisné z rodné vesnice, poněvadž znal selské hospodářství, měl velikou zásobu slovní, ale dobře rozuměl také věcem, zejména odborné názvosloví mu bylo dobře známé, jak dokazuje stať „K názvosloví našeho dialektu (Čes. Lid I.). Doplňkem byl článek „České tkalcovství rukodílné (Čes. Lid IV.), kterou J. vydal spolu se svým bratrem. Ve skupině tvůrců Národopisné výstavy prof. Jakubcovi přísluší čestné místo, poněvadž jeho účast byla všestranná. Pracoval nejen ve výkonném výboru, ale i v četných odborech, prostudoval výstavky krajinské a poznal takto velmi důkladně rozsáhlou látku výstavní uživ svých pracných pozorování v úvahách kritických. Mimo rozpravu v Naší Době otiskl v časopise „Politik" 15 feuilletonů o Národop. výstavě, aby se cizině dostalo spolehlivého poučení. V souborném díle „Národop. výstava českoslov." vydal stať o krajinských výstavkách v Čechách a zevrubně ocenil význam Národopisné výstavy. Také po výstavě prof. Jakubec setrval v Národop. společnosti i v musejní radě, v nichž po léta zastával důležité funkce. Po léta se zabýval lidovou písní, pracuje v Stát. ústavě pro lidovou píseň a vedle rozprav drobnějších objasnil důležitou kapitolu dějin našeho národopisu v monografiích o J. Kollárovi, jakož i o F. L. Čelakovském a jeho družině (Liter, česká XIX. stol. II.). Pro „Národopis lidu českoslov." Jakubec připravuje svazek o Podkrkonoší. Zabývaje se folklórem prof. Jakubec vždy měl na mysli sociologické studium lidového života a ukázku svých studií podal v Naší Době (VI. 1899), kde vylíčil své dojmy z Brém. Zajel si tam, aby poznal z vlastního názoru poměry našich vystěhovalců, sebral statistická data, zaznamenal zajímavé rozmluvy atd. V této složce národopisných prací Jakubcových se projevil vliv redaktora Naší Doby.

T. G. Masaryk se národopisem podrobněji nezabýval, avšak v duchu svého programu kulturně politického žádal, aby se naše věda zabývala lidem s hlediska sociologického a v tom směru jako redaktor Naší Doby upozorňoval na vhodnou literaturu. V době Národop. výstavy žádá (N. Doba II., 764), aby také u nás vznikl „mravní národopis", t. j., aby se postoupilo „od pozorování tělesné a hmotné stránky k duševní a mravní". Vzorem by mohla býti soustavná práce v Německu, kde lékaři, učitelé, duchovní sbírají látku a všímají si také stinných stránek života na vsi. Naše Doba (IV.) přinesla článek o studiu venkova, doplněný v roč. V. (str. 376 nsl.) poučným výčtem literatury o selském hospodářství. Masaryk vytyčil našemu národopisu dalekosáhlý program, na jehož podrobnosti upozornil Jakubec v rozpravě o Národop. výstavě, avšak teprve za našich dnů navazují naši sociologové na Masarykovy podněty z let devadesátých.

Národopisná výstava vzbudila živý zájem po celém světě, přes to, že německá žurnalistika rakouská i zahraniční zaujala stanovisko nepřátelské, ano snažila se výstavu umlčeti. Nepodařilo se to, poněvadž šlo a národopisnou výstavu, která předstihla vše, co v tom směru v Evropě až do té doby bylo vykonáno. Ze všech zemí slovanských přijížděli hosté, z Polska, z Bulharska, odkudž byl vypraven zvláštní vlak, přijeli Slovinci, Ukrajinci z Haliče, Rusové, Čechové zahraniční, slabší byla účast srbochorvatská. Ze slovanských kritiků výstavy vynikl zejména M. Můrko, jehož znamenitá rozprava „Nar o dopisna razstava češko-slovanska v Pragi 1. 1895" vyšla jako zvláštní otisk ze sborníku Letopis Matice Slovenské; obšírně a věcně psal B. Grabowski v časop. Wisla (roč. IX.—X.), cenný spisek vydal bulharský slavista /. S. Šišmanov; bystré referáty otiskoval Ivan Franko, ruský svět vědecký informoval prof. Jezbera v sborníku Varšavskija Univers. Izvěstija. Saska vláda vyslala odborníky, kteří užili pražských zkušeností při stavbě lužickosrbského oddělení na drážďanské výstavě