rozprav Kmeťových zasluhuje zmínky zejména stať „O výšivkách a čípkách v Honte" (Tovaryšstvo I. 1893); také vlastivědná monografie „Veleba Sitna" (tamt.) obsahuje látku národopisnou.

Kmeť stál v čele Mus. spoločnosti v letech, kdy mocný ohlas Národopisné výstavy se projevoval všestranným rozvojem prací národopisných v zemích českých i na Slovensku. Výstava provedla organisaci práce ve velikém měřítku, dokázala nutnost všímati si všech oborů kultury duchové i hmotné, ale právě tím vybudovala bezpečné základy další práce sběratelské i badatelské. (Vyobr. Andreje Kmete a jeho hrob viz v X. sv. čsl. vlastivědy (Osvěta), str. 363 a 479.)

Výbor Národopisné výstavy spolu s výborem Národopisné společnosti českoslovanské zvolily r. 1895 výbor musejní, který se horlivě ujal práce, takže již v květnu r. 1896 bylo otevřeno Národopisné museum českoslovanské v Praze, trvalá památka na výstavu, která se pokoušela podati přehledný obraz práce a umění našeho lidu. První správce musea, L. Niederle, se postaral, aby ze sbírek výstavních bylo zachráněno pro museum vše, co bylo důležité, ale pečoval také o vhodnou instalaci sbírek, pro něž propůjčil na 10 let krásné místnosti majitel paláce Nostického na Příkopě, tehdejší hrabě Arnošt Sylva-Taroucca. Hned na počátku museum mělo přes 8000 inventárních čísel a vynikalo tehdy jako jedno z nejrozsáhlejších lokálních museí národopisných v Evropě, prodlením let, žel, předstižené rozvojem ústavů v jiných zemích sousedních. Vznik Národopisného musea jest nerozlučně spojen se jménem prof. Lubora Niederla, prvního správce a vlastně budovatele, který osvědčil podivuhodnou vytrvalost a vzácné schopnosti organisační. Ještě v době trvání výstavy správce podrobně prozkoumal desetitisíce předmětů, vybíral věci vhodné pro museum, potom však nastala obtížná jednání s majiteli, aby předměty darovali, poněvadž na nakupování byl s počátku fond 300 zl. Avšak předmětů přece přibývalo, poněvadž zejména české učitelstvo budilo zájem o museum a tím připravovalo půdu. Naproti tomu vznikala četná musea krajinská a místní vlastenectví se často střetlo se zájmy musea všenárodního. Prof. Niederle dovedl svou vzácnou pohotovostí i taktem společenským účinně překonávati tyto obtíže. Pořádáním sjezdů národopisných se posilovala myšlenka velkého musea pražského, která chránila sbírky výstavní před rozptýlením. Instalace sbírek v paláci hr. Sylva-Tarouccy byla dílem Niederlovým, svědectvím jeho badatelské všestrannosti i jeho smyslu uměleckého. Prof. Jan Jakubec, který byl svědkem práce Niederlovy, oceňuje činnost jeho v museu takto: „Když se Niederle v květnu 1897 vzdal úřadu správce musejního, odevzdal svému nástupci nejen hotový ústav, nýbrž i silný, zdravý kmen, schopný dalšího nadějného vzrůstu, s pevnými kořeny plodných, určujících tradicí." (Nár. věstn. českoslov. 1915, str. 4.) R. 1902 se musejní sbírky přestěhovaly do letního zámečku v zahradě Kinských, koupené obcemi Prahou a Smíchovem. Sloučením Národop. společnosti a Národopisného . musea vznikla r. 1904 Společnost Národop. musea českoslov. Musejní rada si vždy byla vědoma svého úkolu pečovati nejen o studium svátečního života lidového, nýbrž také života všedního, těžké práce domácí i polní. Proto bylo r. 1907 otevřeno při museu oddělení zemědělské retrospektivy, obsahující nářadí zemědělské všeho druhu a vůbec předměty, znázorňující práci rolníkovu, domáckou výrobu atd. Prof. Jan Jakubec si získal hlavní zásluhu o zřízení tohoto oddělení, které podstatně doplnilo sbírky musejní a zvýšilo jejich cenu naukovou. Přes několikeré pokusy se, žel, nepodařilo soustřediti sbírky národopisné a odstraniti roztříštěnost, která nebyla na prospěch celku. Již v době příprav