k Národopisné výstavě nebylo lze dosáhnouti (z příčin osobních i věcných) plné součinnosti mezi výkonným výborem a skupinou pracovníků, kteří založili „Selskou síň" v Národním museu a uspořádali exposici v České chalupě r. 1891 (srovn. výše), ano jest třeba přiznati, že vznikl poměr poněkud napiatý, který se na př. projevil v statích dra Č. Zíbrta „Jak se čerpá z Čes. Lidu" (Čes. Lid V.). Dr. Zíbrt vytkl, že rozpravy v díle „Národopisná výstava českoslovan-ská" čerpaly z Čes. Lidu, avšak neuváděly pramene. Jménem redakce díla NVČ L. Niederle objasnil, že bylo usneseno vynechati poznámky v tekstu a uvésti prameny na konci díla, poněvadž šlo o spis rázu populárního, avšak polemika způsobila na různých místech hořkosti a součinnosti nepodporovala. Takto se prodlením let vyhranily dvě skupiny pracovníků, z nichž jednu sdružovaly publikace Národopisné společnosti, druhou Český Lid. Vedle národopisných sbírek v Národním museu, jsou cenné sbírky národopisné v Náprstkově museu, avšak ani s tímto ústavem se nepodařilo provésti spojení. Zbytečnou trpkost způsobil také spor mezi F. A. Šubertem a K. Adámkem o tom, kdo dal první podnět k Národopisné výstavě. (Srovn. Čes. Lid III. 540). Šlo. o nedorozumění, jež správně objasnil Šubert ve svém zaslánu v Čes. Lidu IV. 160.

Odborní pracovníci, sdružení v Spol. Národop. musea, nikdy nezapomínali, že Společnost své kulturní poslání splní jen tehdy, nepustí-li se zřetele činnosti publikační, kterou, vedle budování musea, právem pokládali za druhou podstatnou složku svého programu. V letech 1897—1905 společnost vydala 11 svazků Národopisného sborníku českoslovanského, jejž s počátku redigoval prof. František Pastrnek s doc. drem Em. Kovářem, později s redakčním kruhem; od r. VI. byl hlavním redaktorem prof. Jiří Polívka. LTakto se nám tedy dostalo vedle Čes. Lidu druhého časopisu národopisného, který si hned od počátku našel svůj okruh pracovní. Český Lid byl v živých vztazích se sběrateli a pracovníky venkovskými, snažil se zaujmouti pestrostí obsahu, otiskoval zajímavé ma-teriálie, kdežto Nár. Sborník se soustřeďoval hlavně na zpracování a na kritiku, přihlížeje k literaturám cizím, zejména slovanským.

Vedle Národop. sborníku ještě vycházel drobný Věstník Národopisné-i ho musea. Obě publikace byly sloučeny a od ledna 1906 počal vycházeti Národopisný věstník českoslovanský, původně jako měsíčník, nyní ve lhůtách čtvrtletních. Redakci řídí od počátku prof. dr. Jiří Polívka, v prvním desetiletí s redakční komisí (J. Jakubec, A. Kraus, V. Tille), od roč, XI. s nynějšími hlavními spolupracovníky (J. Horák a Karel Chotek). První ročník zahájil V. Tille statí „Úvodem", v níž ukázal na snahy Společnosti po vědecké činnosti národopisné a shrnul program Věstníku naznačiv, že jde o kritické studium lidové kultury, jehož cílem jest postihnouti osobité rysy národní povahy. Věstník se snaží doplňovati lidovědnou činnost ostatních našich publikací národopisných přinášeje 1. vědecké monografie, často velmi rozsáhlé, z oboru duchové i hmotné kultury lidové; 2. sbírky pramenů opatřených poznámkami a bibliografickými odkazy; 3. referáty a drobné zprávy.

Svolávaje první schůzi (r. 1891), jež měla jednati o národopisné výstavě, F. A. Šubert uvedl, že výstava splní své poslání jen tehdy, vznikne-li také národopisná společnost, jejímž úkolem bude založiti museum a vydati národopisnou encyklopedii československou. Národop. společnost od samých začátků své činnosti publikační pokládala za svou povinnost pečovati o souborné dílo národopisné a proto již I. ročník (1897) Národopisného sborníku přinesl důležitou stať dra Em. Kováře „Národopis a úkoly Národopisné společnosti