tvarném umění lidovém, J. Černík o písni, hudbě a tanci, L. Niederle a K. Cho-tek o zvycích a obyčejích, A. Boháč o statistice a demografii, K. Chotek o tělesném rázu obyvatelstva, J. Klvaňa o moravských Chorvatech a L. Niederle připojil v kap. XIV. podrobnou bibliografii.

Jako celek jest I.—II. svazek Moravského Slovenska dílo pomníkové. Vyniká nejen množstvím sebrané a zpracované látky, ale také počtem i jakostí ilustrací. 60 barevných tabulek a 493 vyobrazení, půdorysů atd. velmi názorně doplňují výklad, poněvadž byly většinou vybrány účelně a vyhovují požadavkům vědeckým i uměleckým. „Moravské Slovensko" vzbudilo pozornost badatelů celého světa, nejen samo o sobě, ale také jako první část encyklopedie, poněvadž podniku tak široce založeného ještě nebylo v literatuře odborné. Takto se splnil záměr, který tanul na mysli Erbenovi; pokolení, které vytvořilo Národopisnou výstavu, dosáhlo cíle, k němuž směřovala práce několika desetiletí. Avšak redakce si byla vědoma toho, že úspěch díla závisí na pokračování, aby bylo zřejmé, že „Národopis lidu českoslovanského" neuvízne v začátcích. Tímto obtížným úkolem se Národopisná společnost zabývá v době nynější, kdy se v samostatném státě pronikavě změnil také základ badání národopisného.

Založením Národopisného musea a svou činností publikační Národopisná společnost českoslovanská v Praze zaujala místo vůdčí, avšak vedle ní se zdárně vyvíjela práce v Čechách, na Moravě i ve Slezsku ve střediscích zemských i krajinských.

Celkový ráz dalšího rozvoje našeho národopisu po výstavě lze stručně shrnouti takto: 1. Názor, že jest třeba zkoumati lidový život v celém rozsahu, pronikl a proto přibývalo studií, jež se zabývaly také hmotnou kulturou lidovou a prací zemědělskou, domáckým průmyslem atd. 2. Starší pěstitelé národopisu ještě zůstávali v okruhu názorů romantických, avšak badatelé sdružení v Národopisné společnosti podávali ve svých pracích ukázky nových metod rozboru srovnávacího a sociologického. 3. V prvních letech po výstavě se stále ještě pokračovalo v práci sběratelské, která se v některých krajích teprve začala vlivem příprav k výstavě; v desetiletí 1895—1905 se u nás sebraly spousty látky, avšak sběratelské činnosti namnoze chyběla soustavnost a hlubší pojetí etnologické. Tak se stalo, že mnohé oblasti se práce sběratelská sotva dotkla, a kromě toho mnohé stránky života lidového unikly pozornosti a dnešní odborník přes množství statí a příspěvků roztroušených po časopisech ústředních i krajinských nalézá materiál mezerovitý, ano někdy vůbec nedostatečný. To platí mimo jiné o různých oborech zvyk osloví. Na př. v našich popisech lidových obřadů svatebních odborník marně hledá zpráv o rysech důležitých s hlediska srovnávacího; nedostatečná průprava sběratelů způsobila, že opakovali podrobnosti známé z prací Bartošových, Vykoukalových a j. a nevšímali si etnologického dosahu obřadů svatebních. I .po jiných stránkách se mnoho promeškalo zejména v Cechách, ale přes to se přece jen podstatně doplnily materialie ze všech oborů. V posledních letech před válkou světovou roste snaha postupovati od hromadění látky k soubornému zpracování a boj o synthesi, o díla souborná zůstává podstatným znakem vývoje našeho národopisu v době nynější.

4. Národopisná výstava posílila regionalismus, který se přes některé výstřelky počal vyvíjeti celkem zdárně a přinesl prospěch mnohostranný zejména tam, kde museum bylo střediskem činnosti. S tímto hnutím souvisí úsilí o monografie věnované jednotlivým oblastem. Rozmach regionalismu v době příprav k Národopisné výstavě se nejvýrazněji projevil v našem musejnictví.[113]