a r. 1908 jako číslo 11. vyšla jubilejní knížka K. Lustiga „Museum v Soběslavi" (1898—1908), obsahující dějiny musea za první desetiletí a přehled sbírek. Kromě toho Musejní spolek vydával také od r. 1909 měsíčník „Staré i nové zvěsti ze Soběslave a okolí".

O rozvoj museí východočeských si získal veliké zásluhy dr. K. V. Adámek, jednak péčí o museum v Hlinsku, jednak o museum v Chrudimi a vůbec o vlastivědný výzkum oblasti východočeské. Jeho prací počaly r. 1908 vycházeti „Zprávy Musea okresu hlineckého" obsahující rozmanité stati vlastivědné, dále „Památky východočeské" (ve volných lhůtách) a kromě toho celá řada prací vlastivědných, z nichž uvádím jako příklad „Bibliografii kraje chrudimského". Autor sebral literaturu týkající se okresů hlineckého, holického, chrudimského, lanškrounského, litomyšlského, nasavrckého, pardubického, poličského, přeloučského, skutečského a vysokomýtského a vydával tento soupis, jistě jediný svého druhu, v ročence „Zprávy kuratoria Průmyslového musea pro východní Čechy v Chrudimi" (Řada I.—V. 1899—1905). Tento přesný soupis ukazoval cestvi krajinské práci vlastivědné, avšak zůstal, žel, ukázkou ojedinělou. K. V. Adámek měl také na mysli lepší organisaci krajinských museí a zejména se staral o sjezdy musejní, z nichž první se konal již r. 1893 v Hlinsku, druhý r. 1898 v Kutné Hoře a třetí v Praze r. 1908. Přes všecko úsilí se však nepodařilo dosáhnouti pevné organisace krajinských museí a teprve v samostatném státě se našlo řešení. Mimo jiné šlo také o to, aby se zbytečně nezakládala musea nová a proto dr. Adámek na sjezdu r. 1908 navrhl, aby každý samosprávný okres měl jen jediné museum.

Soustavný výklad o museích by přesahoval rámec tohoto přehledného nástinu, avšak i příklady, jež jsem uvedl, dokazují, že také musea krajinská zdárně plnila své úkoly národopisné, ačkoliv ústavů dobře vedených nebylo mnoho. Úspěšně pracovalo na př. museum v Slaném, jak svědčí mimo jiné Slánský Obzor, který vycházel od let devadesátých; museum v Poděbradech, založené a řízené J. Hellichem, který ve Věstníku Poděbradská i jinde uložil mnoho cenných statí a svými znalostmi rodopisnými i kulturně historickými platně přispěl na př. při vydávání Pamětí F. J. Vaváka; museum v Novém Bydžově vydalo r. 1908 zprávu „Dvacet let práce musea a musejního spolku v Novém Bydžově", jež vzpomněla mimo jiné též obětavé práce jednatele, Albína Stockého a kustoda J. Koudelky; museum v Jindřichově Hradci vydalo „Pamětní lístek k dvacetiletému trvání městského musea jindřichohradeckého" (1902), v němž tvůrce musea, F. Lego, popsal vývoj musea; zprávy o své činnosti vydávalo také městské museum v Táboře, jež rozkvetlo úsilím prof. A, Bernarda. Musejní spolek pro politický okres ledečský vydával „Ročenku", museum v Roudnici ročenku „Podřipský Musejník" (od r. 1904); Městské průmyslové museum pro severovýchodní Čechy v Hradci Králové si ve svých Zprávách všímalo mimo jiné činnosti krajkářské; horlivě pracovala Musejní společnost ve Valašském Meziříčí, jež vydávala Sborník s četnými cennými příspěvky: Na př. sv. III. (1899) přinesl „Pojednání o různých domácích výrobách lidu valašského", důležité právě proto, poněvadž příspěvků toho obsahu bylo tehdy v naší literatuře národopisné velmi málo. Jako doklad národopisné práce v našich krajinských městech uvádím výstavu vyšívání a krajek v Uměleckoprůmyslovém museu v Plzni r. 1903, která shrnula vyšívací umění všech dob a národů, měla bohaté oddělení slovanské, ale trpěla neúčastí obecenstva. Trpěla jí také ostatní musea krajinská, zejména ústavy menší a proto soud o jejich činnosti nezbytně přihlédne k překážkám, jež vadily úspěšnému rozvoji. Dějiny národopisvi s úctou vzpomenou činnosti tichých pracovníků místních, kteří často s velikým sebezapřením zastávali nevděčné funkce správců musejních a za-