chránili předůležité sbírky. Dějiny našich krajinských museí jsou nerozlučně spiaty se jmény ušlechtilých jednotlivců, kteří namnoze sami musea založili a zasvětili jim desetiletí svého života. Jedině energii jednotlivců vděčíme za existenci mnohých museí. Tak na př. J. F. Svoboda si získal hlavní zásluhy o založení musea v Novém Městě na Moravě a zachránil tak zajímavé ukázky horáckého kroje, dávno zaniklého; museum v Náchodě založil r. 1881 J. K. Hraše; museum v Humpolci připomíná dlouholetou práci L. J. Kopáče, jehož péčí také vycházely pečlivé „Zprávy musejní společnosti okresu humpoleckého". Pracovní odbor pečoval o sestavení bibliografie prací o okresu humpoleckém.

Pracovníky v jednotlivých oblastech sdružovaly krajinské časopisy, jež však většinou živořily, ano některé brzy přestávaly vycházeti. Z doby do r. 1918 uvádím na př. výborný Věstník Poděbradská (1898—1910), jejž vydával F. A. Hrnčíř v Bohnicích; Žďárský Obzor, jejž vydával obětavý pěstitel vlastivědy a místních dějin, dr. Bedřich Drož; na Poličsku a vůbec po Čechách východních výborně působila Popelková Jitřenka; dále Čáslavský kraj, Hradecký kraj, Brdský kraj, Jihočeský kraj[114] a j. Dějiny národopisu přiznají těmto sborníkům zásluhu, že upozorňovaly na lidový život a kulturu v době, kdy zájem o národopis silně ochabl a že zachránily leccos cenného, ačkoliv vycházely v poměrech celkem velmi nepříznivých. Národopisný program těchto sborníků byl většinou jednostranný, nesoustavný a příspěvky často nevyhovovaly požadavkům vědeckým, avšak příčina tkvěla v tehdejší organisaci krajinských sborníků. Chtěly soustřeďovati stati vlastivědné v širokém smyslu slova, chtěly sledovati osvětový a spolkový ruch svého kraje, přinášely zprávy osobní i bibliografické, avšak chybělo jim zabezpečení hmotné, takže často byly nuceny sestupovati na úroveň „zábavnou". Proto na př. kuratorium musea v Benešově u Prahy navrhlo (r. 1911), aby se vydával společný časopis museí jihočeských, avšak řádnou organisaci a rozdělení práce se nepodařilo provésti.

Blahodárný vliv Národopisné výstavy se projevil také v oboru národopisné literatury péčí o krajinské monografie. Josef Dufek popsal r. 1893 na podnět národopisného odboru ve Velkém Meziříčí „Naše Horácko jindy a nyní" v řadě důkladných statí; r. 1895 národopisný odbor v Hořicích uspořádal na paměť Národopisné výstavy „Národopisný sborník okresu hořické-ho", první monografii toho rozsahu, věnovanou národopisu menší oblasti přesně vymezené; r. 1896 F. J. Čečetka vydal „Královéměstecko" a později (r. 1901) shrnul své další stati ve sbírce „Od kolébky do hrobu", podávající ve 20 kapitolách „lidopisné obrázky z Poděbradská"; rázu spíše vlastivědného jest sborník statí „Na středním Polabí" (b. r.), určený především mládeži. Dr. K. V. Adámek r. 1897 vydal „Sborník okresu hlineckého", ale vrátil se k lidu vysočiny Českomoravské rozsáhlou monografií „Lid na Hlinecku I." (1900); vyšla nákladem České Akademie jako první ukázka „Soupisu lidových památek v království Českém", jejž se rozhodl vydávati lidovědný odbor Archeologické komise při České Akademii. Další části nevyšly a národopisný obraz není úplný, avšak i ti, kdož nesouhlasí s dílem po stránce metodické přiznají, že autor zachoval látku velice hojnou a cennou, poněvadž zná -důkladně kraj i lid. Em. Fryšová,[115] jež se také zúčastnila prací přípravných v době Národopisné výstavy, po léta studovala jihočeskou oblast na Soběslavsku a v okolí Veselí, jíž věnovala pěknou monografii „Jihočeská Blata" (1913).

Rozsáhlá publikace „Vlastivěda moravská'" přinášela také v jednotlivých svazcích kapitoly věnované lidu popisované oblasti, avšak nebylo jednot-