ného rozvrhu a proto jsou tyto oddíly velice nestejné rozsahem i cenou. Národo-pisu si všímaly i monografie, jež vydávala některá hejtmanství; na př. „Okresní • hejtmanství holešovské" (1892) popsal Ed. Peck, pilný sběratel písní i tradic lidových. (Vydal „Valašské národní písně a říkadla" r. 1884 a kromě toho sbírku valašských pohádek z Vyzovic, kterou v rukopise chová Národopisná společnost českoslovanská.)

V četných krajích se sbory učitelské sdružily k součinnosti a přes nepatrné podpory i neúčast veřejnosti dovedly dokončiti rozsáhlé monografie vlastivědné, z nichž uvádíme na př. „Politický a školní okres vinohradský" (red. K. V. Rais a A. Turek. 1898); „Kolínsko a Kouřimsko"; „Smíchovsko a Zbraslavsko" (1899. Pořádal J. Hansi); „Pardubicko, Holicko, Přeloučsko" (red. F. K. Rosůlek. 1903—1905); „Chrudimsko a Nasavrc-ko" (red. V. Hanuš. 1900); „Poděbradsko" (red. F. J. Čečetka a F. Brzák. 1906); „Blatensko á B řez nicko" (red. J. Siblík. 1915) a j. Národopisné oddíly těchto monografií jsou ovšem ceny nestejné, poněvadž se vždy nepodařilo najíti vhodné spolupracovníky a kromě toho nedostatek hmotných prostředků leckde nutil šetřiti na škodu díla. Velice důkladné jsou na př. studie /. Hanuše a F. K. Rosůlka ve sborníku Pardubicko, Holicko, Přeloučsko; vynikající sbírku lidových písní (150) a tanců východočeských (80) otiskl ve sborníku Chrudimsko a Nasavrcko Josef Zemánek,116) znamenitý hudebník a znatel lidové poesie. Také v jiných sbornících se najdou rozpravy, jež snesou měřítko přísnější, vedle příspěvků povrchních a nesoustavných. Avšak jako celky měly tyto sborníky význam důležitý: Byly svědectvím úsilí decentralisovati národopisnou práci, jež zůstává nezbytnou podmínkou úspěšného rozvoje celkového.

Zájem o národopis vzbuzený výstavou r. 1895 sice ochabl, avšak přece jen v četných krajích zůstali pracovníci, kteří si prodlením let získali zásluhy jako vynikající znatelé své oblasti. Vedle národopisců již uvedených (dra K. V. Adámka a j.), připojuji ukázkou aspoň několik jmen význačnějších, poněvadž podrobný soupis tuto podávati nemohu.

Z vrstevníků Bartošových zejména Matouš Václavek (1842—1908) si získal zásluhy jako svědomitý sběratel a důkladný znatel moravského Valašska. Od let sedmdesátých počal otiskovati své příspěvky, na př. v časop. „Komenský" (1879) „Pověsti moravské", později, v době ruchu vzbuzeného družinou olomouckou psal do „Časop. vlast. muz. spolku olomuckého", spolupůsobil při vydávání „Sborníku Valašského musea" (vycházel od r. 1884) a kromě toho jeho stati otiskovaly četné časopisy, na př. Časop. Matice moravské, Obzor, Vesna, Opavský Týdenník, Světozor, Slovanský Sborník a j. V letech devadesátých Václavek rozvinul činnost jistě záslužnou. Doplnil své starší edice pohádek valašských novými sbírkami vydav „Několik pohádek a pověstí z moravského Valašska" (1897) a „Valašské pohádky" (1898); vedle toho si však všímal téměř všech stránek života lidového: psal o kroji (Časop. vlast. muz. sp. olom. 1884), o zvykosloví, na př. o době vánoční na Valašsku (Časop. Mat. mor. 1891), „o bájeslovných bytostech" (tamt. 1892), o pověrách (Časop. mus. olom. 1891), ale sbíral také doklady o počítacích známkách (tamt. 1887), o hádankách (Čes. Lid 1897), o lidovém lékařství (tamt. 1898),o jménech domácích zvířat, o názvech ovoce (Čes. Lid 1911) atd. Řadu příspěvků obsahovaly „Obrázky folkloristické z moravského Valašska" (Časop. mus. olom. 1892 nsl.); v rozpravě „Moravské Valašsko v písemnictví českém i cizím" (Národop. Sborník III., doplňky tamt. sv. IV.) podal dobrý soupis bibliografický. Ze soubornějších prací