Václavkových se národopisem zabývají „Valašská svatba" (1892) a „Děti na moravském Valašsku" (1902), jež doplňují obdobná díla Bartošova; výsledkem dlouholeté činnosti byla kniha „Moravské Valašsko" (1894), kterou autor vydal nákladem vlastním — smutné svědectví, že ani v době nejživějších příprav k Národopisné výstavě nebylo valného porozumění pro vážnější práce národopisné. Autor pokládal práci za „lidopisné obrazy" a podal v kap. I.—VI. nástiny z oboru kultury hmotné, ale jádro tvoří kapitoly VIII., IX., XII., obsahující obřady a slavnosti výroční, zvyky a pověry, jakož i úvahy o bytostech báječných. Václavek sice zůstal jen na stanovišti popisném, avšak jako pilný sběratel si získal zásluhy trvalé, zejména pokud jde o zvykosloví, kdežto jeho pohádkám kritika vytkla nepřesnost a libovolné „upravování" tekstů.

Z knih Bartošových vyšel také P. Jan Vyhlídal, jehož jméno čteme již v seznamech pracovníků vyznamenaných diplomem a pamětním penízem za zásluhy o Národopisnou výstavu. Tehdy byl kaplanem v Jaktaři ve Slezsku, všímal si lidu, sbíral národopisnou látku a v letech devadesátých počal otiskovati ukázky ze svých sbírek. Slezská kronika (č. 8—9, r. 1894) přinesla popis „Slezská svatba", ve Věstníku Matice opavské (1893) vyšel článek o slezských karkulích .a čapkách, v Čes. Lidu (1897) poznámky o tlučení másla ve Slezsku jako doplněk k Bartošově knize Moravský lid, ale nejpodrobněji se Vyhlídal zabýval životem slezských dětí, jak dokazují stati: „Ze života slezských dětí" (Čes. Lid 1897 a 1900), „Modlitbičky slezských dětí" (Čes. Lid 1898), črty ze života slezských pastevců (tamt.), popisy obchůzek na den Tří králů (Čes. Lid 1899), jakož i ostatních výročních obřadů dětských v rámci roku církevního (Čes. Lid 1900), zpráva o koledách dětí slezských (Čes. Lid 1901) atd. Vedle toho články o slezské kuchyni lidové (Čes. Lid 1899), o zvycích výročních (smrtná neděle) (tamt. 1901), o skřítkovi (tamt.), o pověrách a zvycích lidu slezského (Věstník Matice opavské 1897), o „ptačí řeči" ve Slezsku (Čes. Lid 1899) atd.

Tvrdý útisk národnostní, jímž trpěla slezská větev našeho národa, Vyhlídala vedl na širší pole vlastivědné: R. 1899 vyšla jeho studie „Čechové v Pruském Slezsku" a r. 1901 malá vlastivědná monografie „Naše Slezsko", obsahující také kapitolu národopisnou. Prodlením let horlivý sběratel rozšiřoval své pracovní pole a otiskoval v Čes. Lidu (1903, 1904, 1905) ukázky písní českých v Pruském Slezsku, přísloví z Bavorova v Prus. Slezsku (Čes. Lid 1903), r. 1902 vydal knižně „Kresby ze Slezska" a v časop. Vlast otiskl obšírnou monografii „Naše Slezsko", jež r. 1903 vyšla knižně a zůstává dovršením Vyhlídalových studií slezských. Kniha, obsahující XII kapitol, přihlédla také k oborům hmotné kultury lidové, avšak nejvíce místa jest věnováno zvykosloví, lidové prose a také písním (asi 100 vesměs s nápěvy). Monografie o Slezsku má cenu trvalou, poněvadž obsahuje výsledky vlastní sběratelské činnosti Vyhlídalovy. Zápisy Vyhlída-lovy jsou většinou přesné, avšak přece jen některé teksty písní tu a tam pozměnil. V tom směru předčil staršího pěstitele vlastivědy a národopisu slezského Fr. Slámu; jeho „Vlastenecké putování po Slezsku" obsahuje také drobnosti národopisné, čerpané namnoze z díla „Volksthiimliches aus Oest. Schlesien", jehož autor také svým něm. dílem o hradech a zámcích slezských byl Slámoví pramenem (A. Peter).

Vedle Slezska se Vyhlídal po léta zabýval oblastí hanáckou. Přečetné črty rázu beletristického obsahující mnoho dokladů národopisných i charaktero-logických vydával v četných sbírkách knižních, na př.: „Z hanáckých dědin a měst" (I.—II. 1902/03), „Obrázky z mého hanáckého alba" (1908), „Malůvky z Hané" (1908), „Hanácké děti" (1909) a j. K této regionalistické beletrii se druží články národopisné, na př. o přástkách na Hané (Čes. Lid 1906), o výročních obřadech (Vlast XXII.) atd.