Vyhlídalo vy studie o Slezsku doplnil Josef Vluka příspěvky z oblasti vý-chodoslezské, zejména o lidovém lékařství (Čes. Lid 1900), o krojích (tamt.), jakož i sbírkou cenných tanců východoslezských (Čes. Lid 1900, 1901, 1902, 1903).

Na Moravě ze znatelů jednotlivých oblastí vynikla paní Augusta Šebestová. Na podnět ředitele J. Klvani upravila pro tisk sbírku „Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky" (1900), v níž velice svérázně a poutavě shrnula výtěžky dlouholetých studií o několika osadách jihomoravských. Jest to kniha svého druhu jediná v naší literatuře národopisné, poněvadž autorka zaznamenala množství látky přímo slovy lidových vypravěčů, přihlížejíc při tom nejen k lidovému podání, nýbrž k životu všednímu, k práci zemědělské, k dokumentům rázu sociologického. Kniha podává v XVII. kapitolách zprávy o všech druzích lidového podání, ale zejména soubor výroků lidových, na př. o manželství, o životě rodinném atd., má význam pro studium lidové povahy. Doplňky obsahující mimo jiné neobyčejně zajímavou kritiku knihy, pí. Šebestová otiskovala v Čes. Lidu (1901—1906; 1909—1912).

Národopisný ruch let devadesátých povzbudil také v Čechách některé pracovníky, kteří zasvětili svou činnost sběratelskou některé oblasti a získali si bohaté zkušenosti. Za nejlepšího znatele Chodska se jednomyslně pokládá Jan František Hruška1*7) (* 1865), jeden z národopisců, jimž se dostalo povzbuzení k práci v semináři Jana Gebauera. Hruška se již jako gymnasista zabýval podáním rodného Chodska, ale teprve vlivem Gebauerovým se rozhodl věnovati všecky své síly činnosti sběratelské na Chodsku. Květy (1891) přinesly jeho stať „Národní písně na Chodsku" a další ukázku zamýšlené veliké sbírky písní chodských otiskl Český Lid I. (1892). Od písní Hruška postoupil k ostatním oborům lidové kultury, ale především vypracoval (před Národopisnou výstavou) spolu s ředitelem Srnou podrobný návod o tom, co a jak by bylo třeba sbírati. Z vlastních rozsáhlých zásob otiskoval zejména v Čes. Lidu poučné stati, na př. podrobný článek „Statek a chalupa na Chodsku" (Čes. Lid II.—IV. 1893—1895), vítaný příspěvek k studiu o stavbách lidových, o nichž bylo až do konce let osmdesátých sebráno tak málo. Zprávu o chodském oddělení na Národop. výstavě napsal pro Světozor (1895). Od samých počátků své práce národopisné si Hruška všímal lidového podání na Chodsku: Květy (II. 1897) otiskly ukázky z chodských legend o Kristovi, jiné povídky rázu humoristického často zasílal do časop. Čes. Lid (roč. X., XI., XIII.—XV., XVII, XIX., XX.), kdež otiskl také patero chodských koled (čes. Lid XI.) a jiné články, na př. o chodských dřevorubcích (tamt. VI.), o klapání lnu (Světozor 1896), posudek o malířích J. Špillarovi a J. Doubovi s hlediska národopisného atd. atd. Nejdůležitějším výtěžkem sběratelské práce Hruškový zůstává „Dialektický slovník chodský", vydaný nákladem České Akademie r. 1907. V úvodě autor podal soupis literatury o Chodech a tím přičlenil své dílo k starší tradici od Erbena a Němcové přes Jiráska až po léta devadesátá. Slovník má důležitý význam národopisný nejen proto, poněvadž podává soupis živé mluvy lidové, ale i proto, poněvadž Hruška připojuje podrobné výklady zvykoslovné, uvádí přísloví, úryvky písní atd. (O charakterologických statích Hruškových, jakož i o jeho sbírkách lidové prosy srovn. svazek doplňků.

Zájem o rodný kraj a o jeho národopisný svéráz oživl na Chodsku vlivem Jiráskova románu Psohlavci, popularitou opery Kovařovicovy i působením Národopisné výstavy, avšak přes to se Hruškoví dlouho nepodařilo najíti pomocníky. Mnohem živější byla činnost v Čechách východních, kde kulturní prostředí bylo příznivější. Z pracovníků východočeských A. Tomíček[118] vyniká jako znamenitý znatel rodného Humpolecká, ale také Polenska, Přibyslavska a hlavně Litomyšlska a jeho přečetné stati, na př. o lidovém podání východo-