Přes tuto mnohostrannou činnost Halaša vynikl jako sběratel látky národopisné. Zejména v Tatrách, jež důkladně poznal jako horlivý turista, se mu podařilo získati mnoho a drahocenná sbírka dřevěných výrobků pastýřských, která je chloubou musea v Turč. Sv. Martině, vznikla většinou z darů Halašových. Halaša byl rolnický syn z Oravy, dobře znal lidový život, poněvadž jako student pomáhal rodičům při polních pracích, měl rozsáhlé styky jako advokát, měl důvěru lidu i užil jí na prospěch musea. Všecko sbíral, mimo jiné připravoval materiál k topografii slovenského území, avšak nejvíce se zabýval lidovou písní. Již ve sbírce písní slovenských, vydaných pražským studentským spolkem „Slavia" jsou příspěvky Halašovy, také ve Slov. Spevech jsou ukázky jeho sběratelské činnosti, ale spousta látky zůstala v rukopisné pozůstalosti.

Prodlením let A. Halaša sebral množství tekstů, jež dílem sám zapsal, dílem získal od sběratelů jiných. Úhrnem obsahuje sbírka Halašova na 20.000 písní a lze říci, že slovenský buditel vykonal dílo, jež v poměrech příznivějších konají akademie a vědecké společnosti národopisné. Vedle vlastních zápisů Halašových obsahuje soubor také sbírky, jež pořídili M. Godra, J. E. Holuby, Kr. Chorvát, M. Chrástek, J. Krasňánsky (v letech devadesátých XIX. stol. duchovní v Dol. Hričově v stol. trenčínské), A. H. Krčméry, P. Křižko, Št. Mišík, E. V. Rizner, P. Sochán a j. Písně jsou hlavně z Turce, ze stol. oravské, nitranské, liptovské, trenčínské, zvolenské, ale také gemerské, novohradské, zemplinské, šaryšské, spišské, abaujské, z Banátu, z okolí ostřihomského atd. Halaša sám sebral podivuhodné množství písní. Na př. rodná vesnice Záskalie v stol. oravské dala bohatou žeň, 1087 tekstů, osada Lúžna v stol. liptovské 1565 tekstů, na Sliači zapsal celkem 615 tekstů, v Turci 549, v Stankovanech (Liptov) 325, ano i ve vězení v Báňské Bystřici r. 1900 zapsal 94 písně. Tyto příklady, jež ani zdaleka ne-vyčerpávají bohatství zápisů Halašových svědčí, že slovenský buditel vykonal práci, která ho řadí mezi nejvýznamnější sběratele lidových písní v celém Slovanstvu vedle O. Kolberga, V. Hnatjuka, P. Čubinského a j. Rozsahem předčí jeho sbírky vše, co bylo vykonáno v oblasti československé a kdyby byl mohl připojiti také nápěvy, byla by vznikla jedna z nejvzácnějších sbírek světové literatury národopisné.

Neúnavnou činností Halaša ukázal slovenské inteligenci, že i v těžkých poměrech bylo lze pracovati velmi úspěšně, podal příklad nevšední obětavosti přihlížející k dobru celku bez prospěchářských zájmů a malicherné řevnivosti. Byl to vzácný buditel a svými pracemi sběratelskými si dobyl vynikajícího místa v dějinách našeho národopisu.[120]

Vrstevník a spolupracovník Kmeťův a Halašův, dr. Ján Petrikovich (1846 až 1914) působil jako místopředseda Mus. slov. spol. od založení do r. 1908, ale sám se také horlivě staral o sbírky musejní, zejména oddíl numismatický spravoval pečlivě a vůbec sbírkám archeologickým věnoval všemožnou péči. Také Petrikovich vykonal důležité dílo buditelské: dobyl si důvěry lidu a vlastně teprve jeho přičiněním si lid v Dolním Turci zvykl obraceti se v nemoci na lékaře. Petrikovich přispíval také do Sborníku i do Časopisů mus. slov. spol. mimo jiné drobnými články z oboru lidového lékařství.

Halaša i Kmeť ve svých projevech na výročních shromážděních Mus. slov. spoločnosti často trpce kárávali netečnost slovenské inteligence, avšak podle pravdy jest třeba vyznati, že se za útlaku maďarského pracovalo velmi těžce. Slovákům chyběly školy střední a universita, chyběla jim uvědomělá inteligence vzdělaná v oborech historicko-filologických, poněvadž jedinou oporou kulturního snažení byli lékaři, advokáti a kněží. Avšak i národní práci kněží se snažil překaziti kardinál primas Vaszary, který r. 1906 vydal list vyzývající všecky biskupy v Uhrách, aby faráře smýšlení „panslavistického" posílali do oblastí čistě maďař-