ských a dosazovali na slovenské fary osvědčené faráře maďarské. Semináře si měly vytknouti za úkol vychovávati kněze dobře maďarské. (Nár. Noviny 29. V. 1906.) Maďarská vláda se všemožně snažila oslabiti nemaďarské národy kulturně i hospodářsky, ano Budapešti Hirlap napsal s cynickou otevřeností: „Nieto čo sanirovať u národností. Vyliečiť třeba iba ich ducha. My musíme na užší priestor obmedziť ich kulturu, ktorá tvoří ich ducha, zahatiť ich hospodár-sku silu. Nesvobodno im dať silu hlasovacím právom, národnostným zákonom." (Nár. Noviny 23. VIII. 1906.) Od projevů toho rázu byl jen krok ke školským zákonům z r. 1907, jimiž tak smutně proslul hrabě Albert Apponyi, vzbudiv odpor celého vzdělaného světa. Týž politik navrhl, aby v Uhrách každý občan bez rozdílu národnosti ročně platil 2 koruny na podporu pomaďaršťování. (Nár. Noviny 11. XI. 1902.) Vláda otevřeně prohlašovala lásku k národu za buřičství — pokud ovšem šlo o národy nemaďarské. Proto státní zástupce Alexander Daróczy v žalobě proti Miloši Pietrovi a dru J. Mudroňovi řekl porotcům, že vládě jde o to, aby síla národností byla zlomena. Svatý cit lásky k vlasti káže, aby soudcové vynášeli odsuzující výroky a tak lámali odpor „národnostních buřičů". (Nár. Noviny 14. II. 1903.) Slováky ovšem nepokládali ani za „národnost". Erno Baloghy v knize „A magyar kultura és a nemzetiségek" (1907) přímo prohlásil, že v U-hrách může a musí býti jen jedna kultura: maďarská. Slováci jsou konglomerát přistěhovalců českomoravských ze stol. XV. Slovenského jazyka literárního není a proto není ani možnosti, aby se vyvinula kultura slovenská. Tím se Baloghy postavil po bok známého nepřítele Slováků Griinwalda, který tvrdil, že v Uhrách jsou obyvatelé hovořící slovensky, ale není slovenské národnosti. (Nár. Noviny 17. XII. 1907.)

Vládě šlo hlavně o to přervati styk s Čechy. Proto prof. Aladár Ballagi r, 1907 navrhl obnoviti slovenskou katedru na universitě pešťské. Doufal, že by se pak Slováci rychleji odloučili od Čechů. Slováci dobře pochopili, že jde o nové svody, jejichž cílem jest „sústrediť v Pešti a — isolovat'" a byli si vědomi toho, že návrh zamýšlí škoditi národnímu vývoji: „Čím blíže k Maďarům, tím dále od Slovanů." (Nár. Noviny 12. I. 1907; 19. I. 1907.) V tomto prostředí, které Oskar Jászi charakterisoval slovy „klasická země panamy, administrativního teroru a korupce" (Nár. Noviny 17. I. 1914) bylo třeba odvahy občanské i k činnosti národopisné. Přes to se pracovalo a obětaví jednotlivci vykonali práci velikou.

V posledních letech před světovou válkou se také na Slovensku probouzí zájem o monografie shrnující rozptýlenou látku o jednotlivých krajích. Plán navrhl Jozef Čapko (1852—1915), bývalý obchodník v Rumunsku a v Bulharsku, který od let devadesátých žil v Turč. Sv. Martině. Nár. Noviny (20. VII. 1909) přinesly jeho návrh „Slovenské monografie". V IX oddílech měla každá monografie podati podrobný popis vlastivědný, který vedle poměrů zeměpisných, vedle dějin, výkladů o stoliční správě, o školství a statistice zejména přihlížel k obyvatelstvu, k poměrům společenským i k emigraci. Rozvrh látky byl dobrý, avšak šlo o provedení, jemuž vadil nedostatek sil odborně vzdělaných. Přes to vyšly dvě cenné monografie: Karol A. Medvecký vydal r. 1905 monografii „Detva" a r. 1911 evang. farář Julius Bodnár monografii „Myjava". Obojí dílo vzešlo z důkladné znalosti kraje i lidu.

K. A. Medvecký se po léta zabýval národopisem, avšak za úspěšnou práci sběratelskou se mu dostalo těžkého trestu. Uvádím tuto podrobnost, poněvadž má význam dokumentární. Na valném shromáždění Muz. slov. spol. r. 1901 Medvecký proslovil přednášku „O ľudovom umění v Detvě" a reprodukoval písně podle