nost na archeologii, jak dokazují četné práce uveřejňované v časopisech maďarských i slovenských. Při tom si však pečlivě všímal lidu, studoval všecky stránky lidového života a za léta se mu nahromadilo množství látky. Exaktní metoda přírodovědecká se dobře osvědčila i tehdy, když botanik se stal národopiscem. Zaujaly ho především lidové názvy lékařské, hlavně pokud šlo o léčivé byliny, jak svědčí stať „Domáce Heky ľudu slovenského" (Letopis Mat. Slov. 1873). Tehdy Holuby národopisnému studiu vytkl nový reální cíl v době, kdy jiní ná-rodopisci slovenští i naši bloudili v mlhavých oblastech mytologie.

Od rostlinných léků lidových Holuby postoupil k lidovému lékařství vůbec, studoval pověry, magická řikadla a zaklínání, podání o mandragoře, o hadech atd. Takto již od let sedmdesátých soustavně zpracovával lidové lékařství a oblasti zvykoslovné, které se s ním stýkaly, přihlížeje také k drobné mytologii. Jeho pracím národopisným se dostalo nového podnětu počátkem let devadesátých, kdy byl založen Český Lid a kdy se svorným úsilím všech vrstev našeho národa konaly přípravy k Národopisné výstavě. Holuby se zúčastnil prací výstavních a působil také v Československé jednotě, založené r. 1896, jež si vytkla za úkol pečovati o kulturní zájmy československé, zejména chtěla podporovati činnost musejní. V Nár. Novinách (10. IX. 1896) vyšel otisk stati prof. dra Pastrnka v Nár. Listech žádající, aby se z Čech a z Moravy přispívalo Mus. slov. spol., která nutně potřebovala katalogisace sbírek a knihovny. Holuby přednášel r. 1896 na slavnostním večeru Československé jednoty a jeho „Obrázky ze Slovenska" měly úspěch.

Od počátku let devadesátých přibývá národopisných prací Holubyho, jež byly ozdobou časopisů českých i slovenských. Počal otiskovati staré památky listinné (na př. důležité doklady o čarodějnictví na Slovensku podle soudních protokolů ze stol. XVI. a XVII.), stati o kroji a nářadí, sbíral pověsti, anekdoty, přísloví, podával příspěvky k lidovým pověrám, ano zabral se i do studia rodinných jmen a sebral jich několik tisíc z různých oblastí slovenských. (Slov. Po-hl'ady 1899, 1900.) Velmi cenné byly jeho zápisy lidových pohádek, jichž otiskl 34 v Slov. Pohl'. 1895/96; kromě toho Holuby měl rozsáhlou rukopisnou sbírku pohádek, kterou zpracoval prof. Polívka v díle „Súpis slovenských rozprá-vok" (srovn. dále). Neméně důležité jsou také Holubyho zápisy lidových písní. Vycházely v Čes. Lidu (roč. VIL—XII.; XV.; XVI.—XIX.) a vzrostly na sbírku obsahující asi 209 písní většinou z Bošácké doliny. Prodlením let si Holuby vytvořil osobitou formu cestopisné causerie. Rád popisoval své přírodovědecké exkurse do různých oblastí Slovenska, ale botanika doplňoval také národopisec, archeolog, buditel a ctitel krajinné krásy. Drobná pozorování o lidu, anekdoty atd. rád otiskoval pod souborným názvem „Drobničky".

Přesnost zápisů, barvitý sloh čerpající z bohatých zdrojů lidových, střízlivá metoda přírodovědecká, která především zjišťuje fakta a vyhýbá se nedoloženým dohadům, šťastné nadání pozorovatelské a vzácné umění získati si důvěru prostého lidu — takové jsou základní přednosti národopisných prací Holubyho. Jeho životní dílo zůstává vzorem národopisné i lidovýchovné činnosti a dokazuje, co mohl vykonati i za nepříznivých poměrů v zapadlém kraji chudý duchovní, který při svém povolání nezapomínal ideálů vědeckých a buditelských. Slovensko v nejtěžších dobách mělo několik pracovníků tohoto rázu právě v kruzích duchovenstva katolického i evangelického a jejich hrdinské úsilí, ano často i boj proti maďarské vládě, tvoří nejkrásnější kapitoly v dějinách našeho národopisu. V řadě těchto buditelů J. E. Holuby stojí na místě čestném. Byl upřímným obhájcem jednoty československé, poněvadž jasně chápal její dosah a její nutnost pro další zdárný vývoj.[122]

Užší pole pracovní si zvolil František Šujanský (1832—1907), děkan a farář