v osadě Selce. Zabýval se slovenskými jmény místními i osobními a otiskl stati o nich v Slov. Pohľadoch (1892) i ve sborníku „Tovaryšstvo" (1893), avšak nejvíce sbíral přísloví a bohatou sbírku (asi 5500 čísel) nezištně postoupil A. P. Zá-tureckému (srovn. dále), který připravoval veliké dílo souborné.

Rozvoj našeho národopisu po výstavě r. 1895 se nejradostněji projevoval účastí pracovníků slovenských v našich časopisech a publikacích. Na podnět prof. dra Frant. Pastrnka Umělecká Beseda vydala r. 1901 jako prémii členům sborník „Slovensko" obsahující stati o kraji a lidu slovenském. Ze Slováků se zúčastnili Andrej Kmet nástinem poměrů přírodních, Pavel Křižko napsal přehled dějin slovenských, národopisnými články přispěli Milan Lichard o lidové písni, P. Sochán o slovenských krojích lidových, J. E. Holuby o zvycích a obyčejích výročních a při počátku i skonání života lidského. Kromě toho /. Klvaňa popsal poměry na moravském Slovensku a Valašsku a Frant. Bartoš podal souborné kapitoly národopisné o sídlech, kroji, zvycích, kmenové povaze, zpěvu, hudbě a tanci moravských Slováků.

Národopisné oddíly doplnili L. Niederle výkladem o pravěku Slovenska a Frant. Pastrnek programní statí „Slovenština". Ostatní stránky života slovenského vylíčili J. Gerometta (náboženské poměry katolických Slováků), J. L. Holuby (pověry evangelíků), P. Křižko (školství), /. Vlček (literaturu slovenskou), Frant. Bílý (literaturu na Moravě) a Ž. Pauliny-Tóth (hospodářství). Vydáním sborníku o 214 stranách velikého formátu (4°) Umělecká Beseda vykonala významný čin kulturní a proto působí podivným dojmem, čteme-li dnes, jak dílo posoudil Joz. Škultéty v Slov. Pobľadoch (1901, str. 158 nsl.). Redaktor Slov. Pohíadů rozhořčeně vytkl, že články slovenských autorů vyšly česky a ostře odmítl stať prof. Pastrnka, avšak osvědčil také, že nepochopil činnosti Pastrnkovy, napsal-li, že po jeho příchodu do Prahy „začaly sa rozličné akcie proti slovenčině" a připojil-li dokonce nevhodnou, nespravedlivou větu: „Odkedy viacej spomína sa vzájom-nosť, my zkušujeme akési kramárstvo: za najchatrňejšiu vec, vykonánu v prospěch Slovákov, hneď chcela by sa brat' náhrada — nič bez rekompensácie." (Tamt. str. 164.) Kromě toho i Jaroslavu Vlčkovi Škultéty vytkl, že „nachodil sa pod tlakom tvrdenia o duchovnej jednotě literatury slovenskej s českou". Na štěstí to byl hlas ojedinělý. Duch zcela jiný vane ze stati J. Ľ. Holubyho „Letkom z Trenčianska do Prahy" (Slov. Pohl'ady 1897), v níž projevil upřímnou lásku k Čechům i uznání české práci a důtklivě vybízel Slováky, aby častěji navštěvovali Prahu, poněvadž se budou vraceti domů „obživení a občerstvení"; duch zcela jiný vane z článku S. Hurbana Vajanského „Pražské dojmy" (Nár. Noviny 3. XII. 1896), který tak radostně zaznamenává úspěch večera Československé jednoty a zdůrazňuje, že stará neznalost poměrů slovenských v Čechách mizí. A vzpomeneme-li účasti slovenské v Čes. Lidu, v publikacích Národopisné společnosti atd., nazveme útok redaktora Slov. Pohl'adů — posuzujíce jej shovívavě — osudným omylem.

Čeští pracovníci se nedali mýliti neporozuměním a pokračovali v úsilí prohlubovati vědomosti o Slovensku. Moravsko-slezská Beseda vydala souborné dílo „Moravská čítanka" (1906), jehož úspěch dodal pořadatelstvu odvahy k dalšímu podniku toho druhu. Jednomyslně byl přijat návrh, aby se vydala také „Slovenská čítanka" a neúnavné horlivosti Fr. Bílého a hlavně inž. J. Rotnágla a jejich spolupracovníků se vskutku podařilo dílo po třech letech dokončiti. R. 1911 vyšla Slovenská čítanka redakcí Frant. Bílého. Obsahovala v části I. stati o Slovensku, v části II. dobrého průvodce po Slovensku, aby se budil zájem