turistický. V části L, obecné, příspěvky 32 autorů podaly všestranný obraz poměrů zeměpisných, náboženských, kulturních i hospodářských; národopis zpracovalo 7 autorů: Mikuláš Schneider-Trnavský pojednal o vzájemném poměru lidové písně slovenské a maďarské, dr. A. Kolísek objasnil význam lidové písně slovenské, K. A. Medvecký psal o Detvě a o lidovém průmyslu, J. E. Holuby přispěl kratičkou kapitolkou o vílách a výklady o pověrách, P. Sochán popsal slovenskou ma-joliku, kroje, výšivky a domový průmysl pro spotřebu krojovou. Stati prof. dra J. Vlčka a Alb. Pražáka o dějinách literatury slovenské doplnil prof. J. Polívka článkem „První sběratelé a vydavatelé slovenských pohádek", výňatkem ze svého velikého díla o pohádkách slovenských. Odbornou i propagační cenu díla zvyšovala četná vyobrazení. Druhé, zcela přepracované vydání Slovenské čítanky uspořádal Jan Kabelík. Vyšlo r. 1925 za poměrů změněných a proto se změnil také ráz díla. Redaktor právem uvedl, že první vydání mělo ráz obranný, kdežto druhé, v němž vzrostl počet přispěvatelů (z 32 na 51) i článků (ze 40 na 54) si vytklo za úkol přehledně a všestranně informovati o poměrech slovenských.

Sborníky „Slovensko" i „Slovenská čítanka" byly svědectvím uvědomělé spolupráce československé v době, kdy bylo třeba aspoň posily kulturní proti neslýchanému útisku maďarskému, patrnému i z toho, že v prvním vydání Slov. čítanky mnozí přispěvatelé byli nuceni krýti svá jména pseudonymy. Jest přirozené, že zájem slovenských vlastenců se obracel především k lidu.

Bylo třeba studovati lid, avšak ani tato práce nebyla snadná, poněvadž maďarské úřady jí všemožně překážely. O úředním útisku přímo nesmyslném pravdivá slova napsal nestranný badatel polský Baudoin de Courtenay v stati „Na ziemi slowackiej" (v polském časopise „Kraj" r. 1899, č. 3—5). Slavný lin-guista byl r. 1898 v Turčianském Sv. Martině asi 10 dní, chtěl studovati v Turci výslovnost slovenskou, ale byl zatčen a podroben dlouhému výslechu. Úsilí maďarských úřadů označil slovy „prawdziwy szal, prawdziwa rabies patriotica". J, Škultéty byl za reprodukci uvedené stati odsouzen na 3 týdny do žaláře. (Nár. Noviny 4. VIII. 1899.) Baudoin de Courtenay otiskl kromě toho v časop. „Slovanský Přehled" (I. 1898) stať „Slováci a koruna sv. Štěpána", objasňující marnost maďarisační politiky, jež nedosahovala svého cíle, ale podněcovala válku všech proti všem. V téže době také jiný cizinec odmítl násilnické metody maďarských úřadů: Bertrand Auerbach v knize „Les races et les nationali-tés en Autriche—Hongrie" (Paříž 1898) zdůraznil, že maďarská vláda zaspala rozvoj novodobého nacionalismu, pokouší-li se vytvořiti jednotný živý národ z mrtvol rozličných národností potlačovaných.

V těžkých poměrech slovenská inteligence, žel, nebyla vždy plně na výši doby, zejména její vztah k lidu byl namnoze neutěšený. Nár. Noviny stále opakovaly stesky, že vzdělanci si nedovedou získati srdce lidu, poněvadž lidu nerozumějí, poučujíce se o něm jen po kavárnách a hostincích, z knih nebo z obrázků a poněvadž jej vídají jen tu a tam v chvílích svátečních. (Nár. Noviny 18. XII. 1896.) Proto J. Škultéty statí „Co čita náš ľud" (Nár. Noviny 10. X. 1899) upozorňoval, že Národopisná výstava v Praze měla oddíl věnovaný přehledu lidového čtení a žádal podobné zkoumání také na Slovensku, aby bylo lze ustanovovati ráz knížek určených pro lid. Bylo třeba drobné práce osvětové a přes všecku liknavost počet spolků vzdělávacích rostl (Nár, Nov. 13. XIÍ. 1900), ačkoliv zejména duchovenstvo neplnilo svých povinností, takže mu Nár. Noviny (17. XI. 1900) připomínají verš Hviezdoslavův: „Viac pracujte, menej modlikajte."

V oboru sběratelské práce národopisné vadil nedostatek dobrých návodů a