proto se žádalo, aby zkušení pracovníci, jako na př. Holuby, Záturecký, Šujanský, Kmeť a j., sestavili krátké rukověti pro sběratele, avšak tato pěkná myšlenka, žel, nebyla provedena. (Nár. Nov. 4. VI. 1901.) Na všech stranách byl patrný nedostatek přesných dat o životě lidovém, jak připomíná stať „Aký je náš ľud" (Nár. Noviny 4. II. 1896), usilujíc o lepší organisaci. Zejména lidové krajkářství a jiné druhy domáckého průmyslu nutkaly k pozornosti, poněvadž na př. bratislavský spolek Isabella měl znamenitou organisaci, ale duchové kultuře slovenské nesloužil. Proto se spolek „Živena" rozhodl 1. pečovati o posílení domáckého průmyslu výšivkového, 2. o založení střediska, které by dávalo hotoviti výšivky a dozíralo na správnost a přesnost, 3. starati se o levný prodej. Na důležitost domáckého průmyslu upozorňuje článek „O našem priemysle" (Nár. Nov. 9. VIII. 1898). Ve stolici zvolenské na starohorské dolině, ve veliké obci se ženy zabývaly krajkářstvím; krajky kupovali s velikým ziskem obchodníci, kteří je prodávali podomním roznašečkám a tak se krajky slovenské dostávaly „na Dolnia-ky" i mezi Jihoslovany. Také oravské plátenictví, lupčianské nožířství atd., vyžadovaly podpory, poněvadž tento domácký průmysl měl pro lid význam pře-důležitý. Byly také ojedinělé pokusy o svépomoc. Statkář na Púchovsku, Fr. Urbánek v článku „Naša výživa" (Nár. Noviny 5. XI. 1895) upozornil na dolinu od Puchová k hranicím moravským, kde lid zejména v zimě trpíval nedostatkem. Pisatel doporučoval, aby se překrásnými výšivkami tamějších žen zdobily příbytky a nabízel se, že bude přijímati objednávky. Podjavorinští lidumilové zřídili „Spoločenstvo na shodnotenie dřeveného tovaru podjavorinského" (Nár. Nov. 1. VIII. 1903). Na dědinách bylo zle, ale život tam zůstával v patriarchálních formách a maďarisace neměla účinnosti, poněvadž ji zdržoval nedostatek škol; nejhůře bylo v slovenských městečkách, jež upadala hmotně, poněvadž řemesla hynula, obchod klesal a inteligence, kterou hatily závist, žárlivost a vzájemná nedůvěra, se pomaďaršťovala.

Práci slovenských žen, zejména výšivkám velikou péči věnoval spolek „Živena", založený r. 1869 na podnět Ambra Pietra podle vzoru „Ženského výrobního spolku v Praze". Již na výstavě ve Vídni r. 1873 byly výšivky slovenské (srovn. výše) ovšem pod cizím jménem, ale budily zájem a v Pešti, ve Vídni i v Německu se prodávaly jako práce „turecké", „arabské" a j. Pavel Sochán, který se již po léta zabýval výšivkami a studiem krojů, keramiky atd. r. 1885 uspořádal soukromou výstavku svých sbírek a pomáhal připravovati výstavu, kterou Živena uspořádala r. 1887 v Turč. Sv. Martině s velikým úspěchem (srov. výše). Z výšivek darovaných i koupených Živena po výstavě zřídila sbírku a rozhodla, že se bude doplňovati. Živena se zúčastnila — ovšem anonymně z obavy před pronásledováním maďarských úřadů — Národopisné výstavy českoslovan-ské v Praze r. 1895, veřejně se zúčastnila výstavy ve Vídni, kterou organisoval časopis „Wiener Mode" r. 1897 a soubor výšivek slovenských došel plného uznání. Zájem o ně se šířil a r. 1901 Živena organisovala obchod s výšivkami, který měl úspěch, jak dokázala výstava v Žilině r. 1902. Spolek „Isabella", založený r. 1900, ovšem mocně soutěžil, poněvadž měl po ruce prostředky hmotné i podporu úřední; na obranu Živena založila r. 1910 akciovou společnost „Lipa" pro výrobu a prodej výšivek. Téhož roku bylo založeno na podnět dra P. Blaha v U-herské Skalici „Skalické Družstvo", jež doplňovalo činnost obdobných sdružení českých: v Praze působila již od r. 1900 společnost „Z á druh a" a na Moravě od téže doby „Moravská ústředna pro lidový průmysl umělecký". Za války r. 1918 Živena uspořádala v Petrovaradině výstavku výšivek, jež měla plný úspěch také po stránce finanční. Po převratu rozkvetla činnost Živeny a v dějinách spolku, který v nejtěžších dobách byl ohniskem národního obrození, nastala doba plodné práce ve velikém měřítku: budování škol rodinných, pořá-