dání kursů, výstavek atd. Hlavní zásluhu si získal tvůrce škol spolku Vesna v Brně, škol. rada František Mareš, jehož obezřelé péči a taktu se podařilo dílo pře-důležité pro zdárný rozvoj Slovenska. (Srovn. Stefana Votrubová: Živena. Jej osudy a práca. 1931.)

Mládež let devadesátých téměř pudově cítila nutnost sbližovati se s lidem daleko více, než chtělo a dovedlo pokolení starší. Pěkný příklad podal vídeňský spolek „Národ". Západní kraje slovenské od Skalice po Bratislavu a od Nového Města nad Váhom celé Pováží gravitovaly k Vídni právě tak, jako zase Gemer, Liptov, Zvolen zásobovaly Pešť zedníky, tesaři a dělníky. Ve Vídni, kde žilo na 20.000 Slováků, se vytvářel zvláštní typ vídeňského Slováka, t. j. sloučení rysů zámožnějších sedláků ze stolice bratislavské a nitranské s rysy vídeňské vrstvy maloměstské, řemeslnické a obchodní. Mladý výbor spolku „Národ" počal velmi úspěšně soustřeďovati zejména vrstvy obchodnické (ovocnáře), avšak záhy vznikl spolek druhý, nastaly rozmíšky a společná věc trpěla. (Nár. Noviny 17. XII. 1896.)

Čteme-li dnes stati v Nár. Novinách, divíme se, odkud se vzal onen prudký odpor proti „Hlasu", poněvadž výtky v Nár. Novinách jsou téměř tytéž. Čteme stesky, že vychází málo nových, svérázných prací literárních (23. III. 1899), že je na Slovensku literární tišina, touží se po kritice (23. III. 1897), kára se neteč-nost inteligence, jíž ještě r. 1903 Vajanský zvláštní přednáškou na besedě Živeny podával „Dókazy, že Hviezdoslav nie je ,ťažký' " (Nár. Nov. 7. II. 1903), volá se po obětavé součinnosti, po ukázněné, organisované práci osvětové, po „drobné" práci národní.

A přece vznikly ostré rozpory mezi staršími vůdci a mládeží, jejíž snahy šířil památný časopis „Hlas". Programní stať V. Šrobára „Naše snahy" (Hlas I. 1898) žádá mravní obrození Slováků, prohloubení a rozšíření práce osvětové, účelnější organisaci práce ve všech oborech, zejména však povzbuzuje, aby inteligence cestovala po Slovensku, přednášela a snažila se poznávati kraj i lid z vlastního, přímého názoru. Doporučovala drobnou práci osvětovou, která pečuje o rozvoj národa vnitřní silou, nestarajíc se o vysokou politiku a nečeká na dalekosáhlé zápletky zahraniční. Kulturní jednota československá zůstávala pro kruh sdružený kolem Hlasu zásadou vůdčí.

Z úsilí, jehož představiteli byli vedle V. Šrobára dr. I. Hálek, P. Blaho, Fe-dor Houdek, z Čechů Stan. Klíma, Karel Kálal a j. poznáváme, jak hluboký byl vliv T. G. Masaryka na družinu skupenou kolem Hlasu. V duchu zásad Masarykových usilovali proniknouti k lidu a budovati program buditelské práce na bezpečných základech lepšího poznání. Národopisem v užším smyslu se zabývali málo, jen výjimkou, na př. P. Blaho otiskl stať „Eudové stavby slovenské a valašské" (Hlas III. 1901), zato však se zabývali úvahami sociologickými a organí-sačními.

Tyto snahy měl na mysli také J. Smetanay, který známým spiskem „Slovensko" (Sborník časových úvah o věcech veřejných II. 1896) chtěl podati hutný výklad o vývoji Slovenska a o tehdejším stavu, avšak vedle četných omylů, svědčících o mezerovité průpravě odborné, uškodil dobré věci také nespravedlivými výtkami a zejména nedostatkem skromnosti v úsudcích o práci staršího pokolení. Po stránce národopisné byl nástin velice povrchní, ačkoliv z tištěných sbírek i z vlastní zkušenosti autor mohl sestaviti přehled jistě poučný. V Naší Době (III. 850 nsl.) Jaroslav Vlček uveřejnil posudek přísný, ale věcný a odmítl příkrý tón. Smetanay chtěl kriticky posouditi práci staršího pokolení, ale měl na mysli také přehledný nástin toho druhu jako byl na př. spisek „Die Slowaken. Eine etnographische Skizze", jímž F. V. Sasinek se pokusil informovati cizinu (1875). V dvaceti kapitolkách Sasinek shrnul mnoho látky a zejména oddíly