průmyslová a národopisná v Praze r. 1914". Komise, v níž vedle prof. Niederla zasedali dr. Černý, prof. K. Chotek a prof. V. Tille, rozvrhla program výstavy národopisné takto: 1. ústřední exposice znázorňující všecky význačné rysy lidové kultury jednotlivých národů slovanských podle soustavy, založené na principu národním a věcném; základem měl býti nástin kultury staroslovanské, sestavený podle výsledků badání o starožitnostech slovanských; 2. skupina staveb lidových (selských) provedených věrně podle skutečnosti, aby vysvitl celkový byt lidový. Komise navrhla a) 15 staveb československých, b) 2 lužickosrbské, c) 9 polských, d) 12 ruských (ukrajinských a běloruských nerozlišovala od veliko-ruských), e) 5 slovinských, f) 13 srbochorvatských, g) 11 bulharských. Návrhy byly tak případné, že by byla jistě vznikla jedna z nejrázovitějších výstavních vesnic světa a komise právem soudila, že národopisný oddíl bude střediskem výstavy. 3. Pavilon zemědělský měl obsahovati exposici zemědělství slovanského, pokud zůstalo na primitivním stupni vývojovém, t. j. pokud na ni ještě nepůsobí vliv hospodaření strojového. „Projekt slovanské Výstavy národopisné" prof. L. Niederle podal spolu s prof. K. Chotkem v časop. Česká Revue (1912). Komise doufala, že by bylo lze zahájiti výstavu r. 1914, avšak válka světová zmařila dalekosáhlé záměry, jež za dnešních poměrů zůstávají úkolem budoucnosti snad dosti daleké. Plán národopisné výstavy slovanské lze pokládati za dovršení organisačních i vědeckých snah našeho národopisu před dobytím samostatnosti, za důstojný závěr památného období, jemuž úkoly a cíle naznačila Národopisná výstava českoslovanská.

Úspěchy národopisu československého od konce let osmdesátých budily doma přání seznamovati s výsledky našich sběratelů i badatelů odborné kruhy slovanské i cizí, jejichž pozornost vzbudila jak výstava jubilejní r. 1891 tak hlavně národopisná z r. 1895. Propagace našeho národopisu postupovala různými cestami.

Péčí Náprstkova Průmyslového musea za součinnosti pí. Renáty Tyršové a jiných vynikajících osobností byly ukázky naší hmotné kultury lidové (hlavně výšivky), vystaveny r. 1888 v Glasgowě; Mezinárodní výstavu ženského umění soudobého i starého uspořádala „L'Union centrále des arts décoratifs" v Paříži r. 1892 s tímto programem: 1. kroje, 2. ozdoby a šperky, 3. hospodářství, 4.—5. předměty toaletní (hřebeny, zrcadla atd.), 6. obrazy (zaměstnání, svatba, hry dívčí atd.). „Výbor pro šíření národního vyšívání v Praze" se rozhodl zaslati na výstavu jednak výšivky původní, jednak práce provedené na městských školách pražských podle starých vzorů. Československé exposici se dostalo výhodného místa a v šesti skříních ozdobených malbami podle vzorů ze selského nábytku, byla instalována vybraná kolekce výšivek, zpestřená kraslicemi a keramikou. Mezi skříněmi bylo šest ženských figurín, znázorňujících kroje blatský, plzeňský, uhersko-hradištský, kyjovský, javornický a hrozenkov-ský. Výšivky byly zapůjčeny jednak z musea v Olomouci, jednak ze sbírky pořízené „Výborem pro šíření nár. vyšívání" a uložené v městské Vyšší dívčí škole v Praze, ale také z kolekcí soukromých. Předseda Výboru prof. Soběslav Pinkas, pí. Renáta Tyršova, arch. Fanta a jeho choť, prof. Koula a j. věnovali velikou péči výběru předmětů pro exposici, o niž se v Paříži starala si. Zd. Braunerová. První krok v Paříži se zdařil a výšivky české i slovenské označené souborným názvem „broderies tchécoslaves" vzbudily zájem. Poněvadž exposice maďarská výšivky slovenské prostě konfiskovala názvem „broderies hongroises" byl v naší exposici připojen nápis upozorňující na větev národa československého sídlící