Rozkvět našich národopisných studií od let devadesátých, jehož pomníkovým svědectvím byla Národopisná výstava, vzbudil zájem v zemích slovanských i v cizině. „Wisla", národopisný sborník polský, jejž znamenitý filolog J. Karlowicz povznesl na úroveň světovou, sledovala naši práci národopisnou dosti horlivě, zejména péčí Bronislawa Grabowského; ve lvovském národop. sborníku Lud" referovali o našich pracích na př. dr. Fr. Krček, dr. Stan. Zdziarski a j. Vynikající národopisné sborníky ruské „Etnografičeskoe Obozrěnije" a „Živaja Starina" si všímaly jen ojediněle prací našich, zato však varšavský „Russkij filologičeskij věstnik'" míval zprávy pravidelné a velmi přehledné zásluhou upřímného podporovatele našich snah vědeckých, prof. V. A. Franceva. Z časopisů ukrajinských naše publikace sledovalo „Žytje i slovo", jež r. 1894 založil a redigoval jeden z duchových vůdců ukrajinské mládeže, všestranný Ivan Franko; porůznu se najdou referáty o národopise československém také v znamenitém sborníku „Zapysky naukovoho Tovarystva imeny Ševěenka" ve Lvově: na př. o pracích J. Polívky pravidelně psával V. Hnatjuk. Z časopisů jihoslovanských si československého národopisu poněkud soustavněji všímal „Zbornik za narodni život i običaje južnih Slavena", jejž počala vydávati Jihoslovanská Akademie v Záhřebe r. 1896. Zejména dr. A. Boranič upozorňoval na .výsledky naší práce národopisné zprávami o Českém Lidu i o publikacích Národopisné společnosti. Jest třeba přiznati, že naše odborné časopisy, zejména Čes. Lid, Národop. sborník českoslov. a Národop. věstník českoslov. daleko vynikly nade všecky národopisné časopisy slovanské podrobností a soustavností zpráv o rozvoji národopisu u jednotlivých národů slovanských. V tom směru našemu národopisu přísluší v celém Slovanstvu prvenství, jež nestranná kritika dávno přiznala naší vědě v oboru dějin literatur slovanských a naší literatuře v oboru překladů slovanské poesie i prosy.

Německou vědu již r. 1897 důrazně upozornil slavný etnolog K. Rhamm statí „Die Fortschritte der tschecho-slavischen Ethnographie" (Globus LXXI. 1897), vytknuv německým odborníkům, že neznalost slovanských prací národopisných je zbavuje možnosti rozšířiti vědecký obzor vlastního badání. Časopisy rakouské, hlavně „Zeitschrift f. osterreichische Volkskunde" přinášel s počátku mnoho zpráv o věcech československých, jež podávali zejména Jos. Karásek, J. A. Helfert, V. Houdek, J. Polívka a j.; do „Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien" přispíval na př. B. Jelínek a někteří pracovníci moravští atd. Oba sborníky „Am Urquell" a „Der Ur-quell", jež v letech devadesátých vydával folklorista F. S. Krauss, známý svými pracemi o lidovém podání a zvykosloví jihoslovanském, obsahují zejména české příspěvky zvykoslovné, překlady písní lidových atd.

V maďarských časopisech „Ethnologische Mitteilungen aus Un-garn", jež redigovali dr. A. Herrmann a dr. L. Katona a ve sborníku „Ethno-graphia", vydávaném maďarsky, mívali články o národopisu slovenském na př. A. Herrmann, J. Nagy, M. Matunák a j. Živou diskusi vzbudil zejména Slovák dr. Sam. Czambel, který v „Ethnolog. Mitteilungen aus Ungarn" (1891) v stati „Zur Kritik der Editionen slovakischer Volksdichtungen" obvinil Kollára z mystifikace vytknuv, že historická píseň „M. Siladi a V. Hadmasi" byla přeložena z maďarštiny. Avšak český národopisec V. Houdek objevil v kancionálu turoluc-kém z r. 1684 tekst písně totožné s tekstem Kollárovým a vyvrátil takto námitky Czambelovy. (Srovn. Časop. Mat. moravské 1892.) J. Škultéty (Slov. Pohľady 1892) s radostí pozdravil výsledek Houdkovy studie, která byla svědectvím české spolupráce na poli národopisu slovenského.[125]

Ojedinělé stati o našem národopise otiskovaly časopisy francouzské, na př. sborníky „La Tradition", „Melusine" (red. H. Gaidoz), „Revue des