traditions populaires" (red. P. Sébillot), belgický „Bulletin du Folklóre wallon" (red. E. Monseur), časopisy anglické atd.

Národopisu si všímaly také naše publikace propagační, na př. francouzský bulletin, jejž redigoval K. Hipman „La Na ti on Tchěque"; ve sv. I. (1895) přinesl stať o Národopisné výstavě českoslov., ve sv. II. článek prof. J. Jakubce o Národopisném museu českoslovanském. V souborném díle „Les Tchěques au XIXéme siécle" (1900), redigovaném také Hipmanem, vydali informační stati Louis Léger, Maurice Muret, F. V. Krejčí a Ad. Černý, jehož stať „Le peuple tchěque" čerpá z látky sebrané na výstavě r. 1895. Ve sborníku „Čechische Revue",vydávaném prof. drem Arnoštem Krausem (1907—1912), F. V. Vykoukal otiskl souborný referát o našem národopise (r. II. 1908) atd.

Od let devadesátých XIX. r. přibývá statí a knížek o našem lidu v literaturách slovanských i cizích, od naprosto nezdařených, tendenčních a zmatených zpráv, jež vydala na př. E. Vodovozova v populární knížce „Kak ljudi na bě-lom světě živut. Čech i, Poljaki, Rusi ni", 1897, až k cenným pracím, jimiž na př. veliký přítel Slováků W. Ritter, v různých časopisech (na př. v L'Art libře, Mercure de France, v petrohradské revui Apollon a j.) učil cizinu chápati svéráz slovenský a umění slovanské vůbec. Pěkný pokus o soustavný informační nástin podal na př. F. Tetzner statí „Die Tschechen und Mahrer in Schlesien" v časop. „Globus" 1900 (sv. LXXVIII).

Nejdůležitější díla toho druhu vzešla péčí pracovníků domácích. Do veliké publikace souborné „Die osterreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild" přispěli v oddílu „Bóhmen" (I. 1894) Primus Sobotka přehledným nástinem výročních zvyků a obřadů lidových, Alois Jirásek řadou kapitol o povaze, pověstech, krojích, osadách a obydlí lidu českého v král. Českém, Ferd. Menčík o lidových skladbách dramatických, Otakar Hostinský a /. A. Hel-fert zpracovali stati o lidové písni a tanci, V. J. Dušek dialektologii. Díl „Mahren u. Schlesien" (1897) obohatil František Bartoš hutnou monografií o životě lidovém, obsahující především zvykosloví podle roku církevního i od kolébky do hrobu a kapitolu o písni s ukázkami tekstů i nápěvů; o kroji moravském a slezském poučoval Jos. Klvaňa, o rázu osad, obydlí, pověstech a pohádkách V. Houdek. Všichni tito odborníci psali o českém lidu kriticky, ale s láskou. Sobotkův pěkný, střízlivě psaný výbor bez dohadů mytologických, ucelený, jasný popis zvyků, připiatých k jednotlivým slavnostem výročním a k důležitým obdobím života lidského, podnes vyhovuje úkolu informačnímu; prostě, ale vroucně a s patrnou radostí A. Jirásek píše o lidu českém, o jeho vynalézavosti, touze po vědění, hlou-bavosti, avšak nevyhýbá se ani stránkám stinným. Nakreslil obraz českého venkova velmi podrobný a dovedl shrnouti tolik zajímavých dokladů všestranně objasňujících život na vsi a v malých městečkách, že jeho monografii podnes se zájmem pročte i odborník. Klasicky uměřená, pronikavá stať Otakara Hostinského jest vzornou ukázkou synthetického výkladu, který přihlíží ke všem složkám a dovede je shrnouti v obraz vzácně přehledný. Ferd. Menčík napsal stať obsažnou a dobře doloženou, poněvadž se po léta zabýval studiem lidových her: r. 1894 vydal „Vánoční hry" jako I. sv. díla Prostonárodní hry divadelní; sv. II. z r. 1895 obsahuje „Velikonoční hry". Frant. Bartoš osvědčil své umění hutného výkladu i pronikavou znalost látky. Veliký sběratel z vlastního názoru poznal celou Moravu a Slezsko, všude čerpá z vlastních přebohatých zásob a z každého jeho slova hřeje hluboká láska k lidu, jemuž zasvětil život. Bystrými postřehy a šťastnými pozorováními překvapí stať V. Houdka, jehož mnohostranné