oblastech se druží dvě veliké monografie dra Antonína Václavíka: „Podunajská dědina včeskoslovensku" (1925) a „Luhačovské Zálesí" (1930). Dr. Ant. Václavík pracoval jako žák prof. dra K. Chotka v národopisném ústavě university Komenského v Bratislavě, kdež se mu dostalo odborné průpravy metodické i cenných podnětů. V době svého pobytu v Bratislavě (1921—1931) prof. K. Chotek řídil práce svých žáků směrem, který přihlížel k naléhavým úkolům slovenského národopisu. Výsledky národopisného zkoumání na Slovensku do r. 1918 jsou namnoze zlomkovité, poněvadž stará soustava vládní bezohledně potlačovala každý pokus o kulturní práci většího rozsahu podnikanou Slováky. Jest tedy třeba zejména soustavných studií, které přinášejí novou látku z jednotlivých oblastí a teprve z monografií vyroste větší dílo souborné. Dr. Václavík vydal monografii o Chorvatském Grobu, dědině v okolí bratislavském. Vědecká cena knihy o 440 stranách velikého formátu vzrostla počtem vyobrazení, jimž autor věnoval bedlivou péči. Monografie tak vypravené a zpracované tak svědomitě jsme ještě neměli, ano stěží lze s ní srovnati v celé literatuře slovanské dílo stejného rozsahu, věnované jedné vesnici.

Bohatá látka jest rozvržena v 10 kapitol. První dvě líčí poměry přírodní i dějinný vývoj osídlení podle pramenů, zejména z knihy prof. V. Chaloupeckého, „Staré Slovensko", autor těžil hojně. Kapitolu 5. o nářečí napsal dr. V. Vážný, do kap. 10. autor pojal studii J. Černíka o hudební stránce písní, sebraných v osadě; ostatní kapitoly shrnují výsledky sběratelské práce A. Václavíka, který správně pojal svůj úkol, poněvadž se nepouští do všeobecných vývodů, přestávaje na důkladném popise. Přihlíží ke všem stránkám lidového života, tedy také všední práce, zabývá se poměry hospodářskými, sociálními i kulturními v plném rozsahu. Výklady o lidovém podání a o písních jsou zlomkovité, poněvadž autor se nepokusil o soupis prosy a písní, jež krouží po dědině — soupisů toho rázu jest třeba více než ukázek tekstů namnoze poněkud nahodilých. Kniha vzbudila zájem také v odborných kruzích v cizině a úspěch autora povzbudil k činnosti další.

Druhé veliké dílo Václavíkovo „Luhačovské Zálesí" (1930) si vytklo za úkol podrobně prozkoumati pohraniční oblast, na níž se stýkají Hanáci, Valaši a Slováci, zajímavé území východomoravské, jehož středem jsou nyní Luhačovice, lázně světového jména, čtrnáct kapitol podává výklady o rázu krajiny, o fysickém rázu obyvatelstva, o životě v obci a v rodině; kromě stati o lidové písni, jíž přispěl prof. J. Černík, napsal všecky národopisné kapitoly dr. Václavík sám, doplniv pomocí jiných autorů oddíly geografický, historický, kapitoly o školství, lázeňských pramenech a o tamějším podnebí. Také v tomto díle autor vedle zvykosloví lidového umění, přihlíží k poměrům sociálním a hospodářským, pokouší se o závěry charaktero-logické a všude osvědčuje nejen hlubokou znalost kraje i lidu, ale i lásku k území, jemuž zasvětil práci tak mnohostrannou. Obě monografie Vácíavíkovy se řadí k nejcennějším monografiím, jež má naše národopisná literatura a rozsahem i úpravou vynikají nad obdobná díla slovanská.

Z vlastivědných monografií lze uvésti „Sedlčansko, Sedlecko a Voticko", jež pomocí učitelstva a jiných pracovníků napsal Čeněk Habart (I. 1925. II. 1928). Národopisu jest věnován hlavně svazek II. obsahující kapitoly o zvykosloví, o pověrách a zvycích, pověsti místní atd. Třetí svazek monografie „Táborsko" (vyd. jednota „Komenský") obsahuje část národopisnou.

Vedle prací rázu monografického vyšla také pozoruhodná díla souborná. Dlouholetý ředitel Národopisného musea českoslovanského a jednatel Národopisné společnosti, Aug. Žalud (zemř. r. 1928) vydal r. 1919 knihu „Česká vesnice", pokus o úhrnné zpracování látky rozptýlené po časopisech a publikacích namnoze málo známých. Čtyři kapitoly přehledně poučují o obyvatelstvu, o bytu českého lidu, o krojích, zvycích a obyčejích. Výklad doplněný výčtem nejdůležitější literatury jest založen na svědomitém studiu nejlepších pramenů, z nichž autor dovedl vytěžiti zajímavou látku nepřestávaje na povrchní kompilaci, ani na rysech obecně známých a často uváděných. Kapitoly jsou hutné, výklad všude přihlíží k hospodářským základům lidového života a k jejich důsledkům sociologickým, všude se pokouší osvětliti statický popis s hlediska vývojového. Knihou Žaludovou se našemu národopisu dostalo cenného díla, jež poučuje všestranně a spolehlivě a obdobné práce o vesnici moravské, slezské, slovenské a kar-patoruské by jistě prospěly rozvoji vědeckému zejména tím, že by objasnily mezery, jež bude ještě třeba doplniti podrobným badáním monografickým.

Monografie Národopisu lidu českoslov. i oba svazky Vácíavíkovy vzrostly z úsilí o všestranné poznání národopisné osobitosti jednotlivých oblastí a navazují na starší tradici našeho národopisu nejen obsahem, ale i metodou. Srovnáme-li na př. Svobodovo „Moravské Horácko" s Václavíkovým „Luhačovským Zálesím", vynikne rozdíl v pojetí, dvojí směr, v němž se zrcadlí vývoj našeho národopisu od let devadesátých. Svoboda všude zdůrazňuje, jak lidové umění souvisí s řemeslem, jak město určovalo ráz výrobků „lidových", kdežto Václavík jest bližší pojetí, které sice také uznává vlivy umělé, avšak přisuzuje lidové kultuře umělecké mnohem více samostatnosti.

Skvělé výsledky našich badatelů v oboru lidové prosy (srovn. dále) nezvratně dokázaly, že