slov. lidu", jež obsahuje 192 reprodukcí staveb, výrobků uměleckého řemesla, krojů atd. od stol. XVII. do konce stol. XIX. a bylo vydáno k mezinárodnímu sjezdu pro lidové umění r. 1928.

Do diskuse o povaze umění lidového zasáhl také Josef Vydra, na př. statí „Celková linie lidového umění slovenského" (Národop. věstn. českoslov. XXIII.), vedle toho však přispěl také rozsáhlejší prací rázu souborného „Lidové stavitelství na Slovensku", založenou na důkladné znalosti látky, kterou si autor, působící na Slovensku, získal několikaletým studiem. „Dřevěné kostelní stavby v zemích českých" odborně popsal a zařadil Václav Menel (1917). Vynikající znatel Valašska, Frant. Táborský v monografii „Rusava" (r. 1928) vytvořil obraz cenný nejen po stránce látkové, ale vynikající zejména vzácným uměním charak-terologického rozboru a barvitými dokumenty lidového života. — „Chodská čítanka", kterou r. 1927 vydali J. Š, Baar, J. F. Hruška a Fr. Teplý obsahuje pestrý soubor drobnějších statí národopisných i vlastivědných.

Přičleněním Podkarpatské Rusi k naší republice a soustavnou péčí o lid zanedbávaný vládami bývalého Uherska, oživl zájem o tyto východní oblasti. Pokus o přehledný nástin podala Amalie Kožmínová: „Podkarpatská Rus" (1922). Četná vyobrazení doplňují obsah díla, jež v 10 kapitolách poučuje o poměrech zeměpisných, demografických i národopisných; autorka se po léta zabývá hlavně výšivkami a kroji lidovými, pečovala o lepší organisaci lidového průmyslu vyšívacího na Podkarp. Rusi a v tom směru si získala trvalou zásluhu. Její knize vadí ne-soustavnost a v některých částech také nedostatek hlubšího studia, který zavinil omyly věcné, avšak jest třeba přiznati, že šlo o první pokus souborného nástinu.

„Časopis Vlasteneckého mus. spolku v Olomouci", náš nejstarší časopis odborný, věnovaný vedle starožitností také národopisu, vychází podnes, avšak v posledních letech si všímá národopisu méně než před válkou, věnuje více místa článkům z oborů jiných, na př. přírodopisných. Český Lid přestal vycházeti r. 1914 a byl obnoven teprve r. 1924, kdy se dr. Čeněk Zíbrt zase ujal redakce a vedl sborník dále směrem populárně-vědeckým, který si již před válkou získal oblibu čtenářů, ačkoliv jest třeba přiznati, že obsah se nevyrovnal ani pestrostí, ani zajímavostí ročníkům předválečným; (také rozsah byl zmenšen). Smrt dra Zíbrta znamená těžkou ztrátu pro časopis, jemuž zasvětil tolik let práce.

Selský Archiv vycházel ještě po převratu nákl. „Kroužku přátel vlastivědy moravské", zejména péčí J. F. Svobody, který nešetře práce ani obětí hmotných, řídil sborník — spolu s prof. Frant. Trnkou — až do r. 1924, kdy ročníkem XVI. zastavil samostatné vydávání. Selský Archiv splynul s „Časopisem pro dějiny venkova", v němž tvoř! rubriku obsahující listinný materiál, zajímavé zprávy archivní atd. Tím vzrostl rozsah časopisu pro děj. venkova, který vychází od r. 1914 a jemuž redaktor, prof. dr. Josef Kazimour dovedl přesně vymeziti program a získati mu tím pevné místo v souboru našich vědeckých časopisů.

Z časopisů krajinských (srovn. výše str. 425) většina zašla, ale po válce počaly vycházeti časopisy nové, na př. „Plzeňsko. List pro vlastivědu západních Čech. Nákl. a redakcí Lad. Lábka." (I. 1919—), nebo „Vlastivědný sborník východočeský", jejž vydává Vlastivědné museum pro vých. Čechy v Chrudimi a rediguje dr. K. V. Adámek. „Plzeňsko" vyniká nade všecky krajinské sborníky krásnými reprodukcemi a úpravou, sborník východočeský zase předčí ostatní rozsahem článků a důkladných statí vlastivědných.

Ve Slezsku vedle „Věstníku Matice Opavské", který se dále zabývá národo-pisem, přibyl „Věstník Slezského zemského musea v Opavě" (roč. I. 1922), dvojjazyčný sborník zemského ústavu vzniklého z bývalého Musea pro umění a průmysl v Opavě. Na Slovensku počal vycházeti časopis „Slovenská vlastivěda" (I. 1921), avšak neudržel se. Revue „Prúdy" a „Slovenské Pohl'ady" si všímají národopisu hlavně v oddílech kritických, ale otiskují také stati a menší rozpravy.

O ostatních časopisech, jež vydávají „Národopisná společnost česko s lovanská", „Máti ca Slovenská", „Muzea lna slov. spoločnosť" a „Československé museum zemědělské", srovn. výše. Národopisné stati mívá také „Časopis moravského musea zemského", kdežto „Časopis Národního musea" v Praze a „Časopis Matice moravské" se v posledním čtvrtstoletí soustřeďují hlavně na práce z oboru historicko-filologíckého. Z nových časopisů odborných mají pro národopisce důležitý význam na př. „Drobné umění" (I. 1920—), jež obsahuje cenně studie z oboru hmotné kultury lidové a „Naše zahraničí', sborník Národní rady československé (I. 1920—), který sleduje stav československých menšin v cizině. Z nových revuí zejména „Brázda" (1.1920—) přihlíží k národopisu.

Oživení ruchu vlastivědného se projevilo zejména po převratu tím, že počalo vycházeti množství vlastivědných sborníků krajinských. Byl to důsledek školské reformy provedené již r. 1915, kdy na školách národních byla zavedena vlastivěda jako povinný předmět a kdy šlo o to opatřiti učitelům přiměřenou pomůcku. Mnohé z těchto publikací měly obsah