cvikoví, povídkami o Grizeldě a Bryzeldě, evangeliem Nikodémovým v literaturách slovanských a četnými legendami, shrnuv své studie v knize „Drobné příspěvky literárně-historické" (1891). Souběžně se srovnávacími studiemi o látkách legendárních a apokryfních, o románech a povídkách středověkých, jimiž navazoval na starší pokusy Nebeského, Fejfalikovy a Gebauerovy, pokračovaly práce Polívkovy o lidovém podání. Vedle kritických referátů připojujících komentáře k cizím sbírkám, otiskoval od let devadesátých v Čes. Lidu, Národop. sborníku českoslov., v Zeitschrift f. bsterr. Volkskunde a j. drobnější příspěvky, analysující ohlasy známých látek světových ve folklóru slovanském. Byl a jest stoupencem teorie migrační, avšak přiklonil se k postupu finského folkloristy Kaarle Krohna, který ukazoval na velikou příbuznost podání z oblastí příbuzných zeměpisně a kulturně. J. Polívka od samých počátků své činnosti upozorňoval, že jest třeba, aby se studiem lidové prosy zabývaly dějiny literární, poněvadž jde o to, zjišťovati vztahy mezi literaturou minulých věků a ústním podáním. Vytknuv si za úkol kriticky roztříditi ohromnou látku slovanskou a přičleniti ji vědeckým rozborem k tradicím ostatních národů sousedních, prof. Polívka zahájil své rozsáhlé práce analytické, jejichž výsledky otiskoval po časopisech českých, polských, ruských, srbochorvatských, bulharských a německých. Dovršením tohoto období jest kniha „Pohádkoslovné studie" (Národopisný sborník českoslo-vanský roč. X. 1904), obsahující čtyři monografie látko vědné. Metodický význam knihy tkví v tom, že se autorovi v několika případech vskutku podařilo lokalisovati velmi pravděpodobně vznik látky.

Dosáhnuv vydáním „Pohádkoslovných studií" jednoho z nejpřednějších míst mezi evropskými badateli v oboru lidového podání prof. Polívka v dalším období své činnosti na poli srovnávacích dějin literárních postupoval směrem dvojím: otiskoval monografie o jednotlivých látkách, jednak připojoval k sbírkám lidové prosy obšírné komentáře, které namnoze tvoří soubory monografií. Tak vznikla veliká díla: „Povídky kladské" (I.—II. 1908—1914), poznámky k tekstům, jež sebral J. Št. Kubín; „Povídky lidu opavského a hanáckého" (1916) jejichž teksty zapsali Fr. Stavaf a J. Tvrdý; „Lidové povídky z českého Podkrkonoší". (Podhoří západní. 1922 I.—III. tjkrají východní 1926.) Teksty podkrkonošské sebral J. Št. Kubín. Metodou se druží k těmto komentářům poznámky k makedonským pohádkám sebraným Verkovicem.

Od těchto prací, v nichž si prof. Polívka vytvořil svůj typ komentáře, se podstatně liší jeho veliké dílo, přičleněné k jubilejnímu vydání pohádek bratří Grimmů. Vůdčí pracovník německý v oboru srovnávacího studia lidového podání, /. Bolte, vydal spolu s prof. Polívkou „Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmarchen der Briider Grimm" (sv. I.—V. 1913—1932), soupis látek lidové prosy shrnující snad všecky význačnější sbírky pohádek všech národů. Jde vskutku o komentář jediný svého druhu, vynikající nejen rozsahem, nýbrž i přesností údajů a pečlivostí zpracování, o dílo, které dlouho zůstane nepostradatelným svodem pramenů, nezbytným každému, kdo se zabývá lidovým podáním. V tomto velikém rámci se prof. Polívkovi podařilo provésti dávný záměr, aby lidové podání slovanské bylo přístupné badání západoevropskému a přispělo při řešení otázek srovnávací literatury.

Poznámky k sbírkám českým a k tekstům bratří Grimmů doplňuje rozsáhlý soupis lidové prosy slovenské, „Súpis slovenských rozprávok", vydávaný Maticí Slovenskou. Z díla, jež bude obsahovati asi šest svazků, zatím vyšly svazky I.—IV. (1923—1930), shrnující bohatou látku tištěnou i rukopisnou, čerpanou ze „Žábavniků" doby Štúrovy (srovn. výše). Prof. Polívka si vytkl za úkol podrobiti rozboru lidovou prosu slovenskou, pokud byla sebrána od počátku stol. XIX. až do světové války. Teksty ze sbírek tištěných podává ve výtazích, záznamy rukopisné, ještě nevydané, otiskuje celé. Právě v těchto rukopisných tekstech tkví veliká cena díla, poněvadž učinilo obecně přístupnou vzácnou látku, chovanou v rukopisných sbornících, v nichž horliví mladí pracovníci let čtyřicátých ukládali výtěžky své činnosti sběratelské. Hlavní zájem autorův se soustřeďuje na objasnění vzájemného poměru versí slovenských a proto poznámky látkovědné i srovnávací přestávají na odkazech nejdůležitějších, hlavně ovšem na starších komentářích autorových. Soustavnou prací několika desetiletí si prof. Polívka opatřil látkový katalog, jistě jediný na světě, pokud jde o úplnost materiálu slovanského. Dosáhnuv této úrovně, obrací se neúnavný badatel v posledním desetiletí častěji k tématům, vyžadujícím pronikavé, soustavné znalosti v oboru lidového podání. Uvádím tuto monografie „Jméno Dunaj v nár. poesii ruské" (Sborník filologický IV. 1914), „Znamení života, předzvěsti smrti v lidových podáních, obyčejích a pověrách" (Národop. věstn. českoslov. XII. 1917) a „Úvodní a závěrečné formule slovanských pohádek" (Národop. věstn. českoslov. XIX.—XX.), ukázka velikého díla souborného, které podá také literárně dějepisný výklad o sběratelské činnosti u Slovanů, o formálních osobitostech lidových pohádek slovanských atd. Svazek první této pohádkoslovné encyklopedie „Slovanské pohádky" vyšel r. 1932 nákladem Slovanského ústavu (srovn. výše, str. 448—9).

Důležitým doplňkem Polívkových prací původních jsou jeho referáty a soustavné přehledy o publikacích národopisných (srovn. str. 442), které zůstanou vzácným pramenem pro dějiny národopisu, ale kromě toho splnily své poslání informační, upozorňujíce cizinu na rozsáhlou