slovenský národopis téměř nezabýval a dřívější sběratelé z nich vytěžili pramálo. Czambel, nejvýznačnější představitel oportunistického hungarismu slovenského v smutných dvou desetiletích před válkou světovou, usiloval již svým dílem „Slováci a ich teč" (1903) oslabiti vliv kulturních středisek slovanských a hlavně českých na oblast slovenskou snaže se — v duchu přání maďarské vlády — odloučiti Slováky od Cechů a isolovati je fikcemi rázu jazykovědného i etnografického, ačkoliv jeho linguistická průprava byla nedostatečná, jak ukázal v kritickém rozboru prof. Fr. Pastrnek (Archiv f. slav. Philologie XXVI.). Možná, že Czambel prožil těžký rozpor mravní, poněvadž povinnosti slovenského vlastence se nesrovnávaly s úkoly vysokého úředníka maďarského ministerstva, avšak zdá se, že zvítězila touha po bezstarostném, blaho-bytném životě, která v pešťském prostředí lámala tolik povah vytvářejíc bezbarvý oportunismus, ochotný ke všem kompromisům. Úsilí Czambelovo dokázati, že slovenština jest samostatný jazyk slovanský, dalo slovenskému národopisu důležité dílo o nářečích východoslovenských, k němuž autor připojil velmi přesné a cenné zápisy tekstů lidových.

Nejúplnější soubor slovenských povídek podává nyní prof. J. Polívka v díle „Súpis slovenských rozprávok". Výčet překladů českých a slovenských pohádek do cizích jazyků podal prof. J. Polívka v Anmerkungen zu den Kinder- u. Hausmarchen der Briider Grimm. Sv. V. (1932), str. 133.

Sběratelská činnost v oboru lidové písně přinesla výsledky tak významné, že píseň známe daleko hlouběji a všestranněji než lidovou prosu, avšak nemáme ještě vědeckých děl souborných, jež by bylo lze postaviti po bok pomníkovým dílům Polívkovým a Tillovým.

Přípravy k Národopisné výstavě oživily také v Čechách sběratelský ruch a výsledky krajinských sběratelů otiskoval hlavně Český Lid, který obsahuje rozsáhlý soubor lidových písní a tanců československých. Cenné jsou zvláště sbírky tanců, jež otiskli: K. V. Adámek, tance z okresu hlineckého (vých. Čechy), úhrnem 121 tanců a 123 pís. (Čes. Lid VI.—IX.; XI.—XIII.; XV., XVII.). — Aug. Hajný, české tance (tamt. III., XII.). — Fr. Kotoun, tance z Pelhřimovska (tamt. XIV.). — V. Ponec, české tance (tamt. XI.). — J. Vluka, tance východoslezské (tamt. VIL, IX.—XII.). — Jos. Vycpálek, české tance (tamt. I.—II.). Ze sbírek písní nejdůležitější jsou tyto: J. Š. Baar, chodské (tamt. II., IX.). — Albín Fritz, bechyňské (tamt. XVI.—XVIII.). — V. Havel, z okolí Českého Dubu (tamt. XX., XXL). — Č. Holas, české (tamt. IX.—XI.). — J. Fr. Hruška, chodské (tamt. L). — F. Mosler, slezské (tamt. XIIL, XVI.—XVIII.). — J. Válek, valašské (tamt. IV.). — Jos. Veselv, horácké z okolí Telče (tamt. XIIL). — J. Vyhlídal, slezské ítarat. XII.—XIV.). Ze sbírek slovenských: J. E. Holuby (tamt. VIL—XII.; XV., XVI., XVIII., XIX.). — L. Riznerová-Podjavorinská (tamt. X., XII., XIIL, XIV., XV., XVIL, XVIII.). — Cena těchto sbírek jest ovšem nestejná, avšak úhrnem jde o rozsáhlý přírůstek materiálu k studiu lidové písně.

Vedle sbírek Bartošovýck, Vyhlídalových, Slovenských Spevů a j., i vedle oddílů věnovaných lidové písni v monografiích krajinských jakož i v dílech souborných (srovn. str. 451) vyšlo od let devadesátých několik rozsáhlých sbírek. Prof. Čeněk Holas1™) sbíral již v letech studentských v rodném kraji milevském a otiskl ukázky své sbírky v Čes. Lidu r. 1900—1902 (srovn. výše); později v 1. 1902—1905 sbíral také v krajích jiných a výsledkem jeho činnosti jest sbírka „České národní písně a tance" (sv. I.—V. 1908—1910), úhrnem 2000 písní zapsaných na Klatovsku a Domažlicku, v Pošumaví, v jižních cechách, v Milevsku jakož i v Chru-dimsku a v Polabí. Odborníci vytkli zápisům nepřesnosti po stránce hudební, po stránce tekstové vadí, že srovnávání s jinými sbírkami nebylo prováděno důsledně a že málo přihlíželo k bohatým sbírkám z Českého Lidu, avšak přes tyto nedostatky ediční má sbírka Holasova velikou cenu, poněvadž zachránila vzácné, starobylé písně jihočeské i pošumavské a rozsahem se řadí mezi nejvýznačnější sbírky československé.

V jižních Čechách a v Pošumaví sbíral také Karel Weis. Známý skladatel se zabývá lidovými písněmi po několik desetiletí. Již jeho „České tance", k nimž daly podnět „Slovanské tance" Dvořákovy, svědčily o studiu lidové hudby; později v době Národopisné výstavy Weis vydal fantasii z nár. písní „Národopisnou výstavou", charakterisující lidovými písněmi rázovité typy výstavní atd. Rozkvět národopisu v letech devadesátých povzbudil také Weise k činnosti sběratelské, jejímž výsledkem byly „Blaťácké písně" vydané ve 3 dílech, úhrnem 152 písní. Po-pularisační cíl sbírky jest patrný z poznámek svědčících, že vydavatel teksty měnil, upravoval, ano přijímal slohy z jiných sbírek, slovem, měnil písně podle svého vkusu a snad i podle požadavků nakladatele, který měl na mysli širší kruhy přátel lidových písní, jimž byly určeny harmonisované písně jihočeské. Weis slíbil, že později vydá teksty samostatně ve znění původním, ale úmyslu toho neprovedl. Není pochyby, že účel sbírky a ohled na odbyt odůvodňují úpravu tekstů, avšak jest třeba míti na mysli, že Blaťácké písně nepodávají věrného obrazu