Janáček věnoval hudební stránce našeho jazyka, upozorňuje na obor, jemuž se naše linguistika dlouho vyhýbala.

Zapisuje nápěvky Janáček si všímal krajiny i lidu a jeho stati se často mění v náladové črty ze života lidového, kreslené bystrým pozorovatelem a umělcem. Lidová píseň splývá s prostředím zeměpisným i společenským. V duchu těchto názorů se Janáček snažil postupovati také jako předseda moravského výboru pro lidovou píseň a sestavil informativní spisek „Sbíráme českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku". Rozvrhl poznámky ve 4 kapitoly: 1. U kolébky písně; 2. notace písní; 3. dodatek; 4. dotazník; 5. příklad.

Dovršením Janáčkova úsilí o lidovou píseň měla býti rozsáhlá sbírka, kterou připravoval spolu s prof. P. Vášou jako první svazek publikací Ústavu pro lidovou píseň. Pohříchu vyšel jen sv. I., „Moravské písně milostné" (1930—1932) obsahující v rámci 130 čísel všecky dostupné varianty oněch písní. Kratičká předmluva Janáčkova — jedna z posledních jeho prací — podává výklad o notaci, o způsobu vydávání a vděčně vzpomíná pilné práce sběratelů, z nichž největších úspěchů dosáhl Hynek Bím, nyní ředitel státní měšťanské školy ve Skalici na Slovensku a pí. Františka Kyselková. Janáček si zavedl složitou soustavu značek, aby mohl zaznamenati jemná vlnění melodie a rytmu. Nemohl dokončiti dílo, jemuž zasvětil tolik úsilí, avšak svými pracemi o hudební stránce živé mluvy lidové vykonal práci průkopnou.

O. Hostinský ukázal, že jest třeba zabývati se dějinami naší písně duchovní i světské. Tomuto rozsáhlému úkolu věnoval mnoho úsilí žák Hostinského a jeho nástupce na universitě Karlově, Zdeněk Nejedlý ve třech svazcích dějin duchovní písně od nejstarších dob po války husitské, cenných proto, poněvadž autor dovedl spojiti odborný výklad historický s pronikavým rozborem hudebním. S hlediska národopisného jest důležité také veliké dílo Nejedlého „Bedřich Smetana" (až dosud tři svazky v 1. 1924—1929). Prof. Nejedlý po léta působí jako předseda Českého výboru Stát. ústavu pro lidovou píseň a získal si o ústav veliké zásluhy.

Druhý vynikající žák Otakara Hostinského, Otakar Zich, ř. profesor estetiky na universitě Karlově, spojuje práci vědeckou s významnou činností skladatelskou a dobyl si obecného uznání jako jeden z nejlepších znatelů hudební stránky lidové písně. Zapsal veliké množství písní hlavně na Chodsku, Merklínsku a j. a zabýval se písní lidovou vědecky v rozpravě „Píseň a ta-necdo kolečka na Chodsku" (Čes. Lid XV.—XVIII.), jakož i v rozsáhlé monografii „České lidové tance s proměnlivým taktem" (Národopisný věstník českoslov. XI. 1916). Lidovou písní slovenskou se zabývá úhrnná stať Zichova „O slovenské písni lidové". (Slovenská čítanka II. vyd. 1925.)

Dějepisci národopisu jest vítanou pomůckou kniha dra Emila Axmana (* 1888) „Morava v české hudbě XIX. stol." (1920); závažné příspěvky k dějinám lidové hudby podává prof. dr. Vladimír Helfert pracemi o barokní a rokokové hudbě na Moravě.

Hudební stránkou lidových písní slovenských se zabývali Milan Lichard a Mikuláš Schneider-Trnavský; profesor university Komenského v Bratislavě, Dobroslav Orel, přispěl badání o studiu lidové písně slovenské monografií Ján Levoslav Bella (1924). Propagací lidové písně slovenské doma i v cizině si získal zásluhy dr. Alois Kolísek.

Slovesnou stránku lidové písně studoval s hlediska srovnávacího Jan Máchal v knize „O bohatýrském epose slovanském". Stanislav Souček, profesor Masarykovy university v Brně pracuje v oboru lidové písně po léta a kromě statí drobnějších vydal rozpravy: „Jak použito sbírky lidových písní a tanců moravských a slezských pořízené r. 1819." (Ná-rodop. věstník českoslov. V. 1910.) — „Dvě črty k dějinám slovanské lidové písně u nás" (tamt. XIV. 1920/21). „Dvě pozdní mystifikace Hankovy" (1924); rozsáhlou monografii „Rakovnická vánoční hra" (1929) s užitkem pročte také odborník zabývající se studiem lidové písně. O pracích Jiřího Horáka z oboru lidové písně srovn. Českoslov. vlastivěda X., str. 371/2. Srovnávací studie o jednotlivých písních vydali prof. Arnošt Kraus, V. Flajš-hans, P. M. Haškovec, J. Sýkora, B. Svoboda a j. Z mladších pracovníků se dr. B. Václavek zabývá písní zlidovělou; pěkné ukázky prací látkovědných podal slovenský žák prof. dr. Woll-mana, dr. A. M. Huška. Základní pomůckou pro práce o tekstech lidových písní zůstává znamenité dílo Čeňka Zíbrta: „Bibliografický přehled českých národních písní" (1895), jež usnadňuje obtížnou práci srovnávací. Formální stránku lidových písní podrobně analyso val prof. dt. Josef Janko v rozpravě „Vybrané obrazy metaforické lidových písní československých" (1903, 1904). Osobitý námět si zvolil dr. František Pospíšil, správce Národopisného oddělení Zemského musea v Brně. Od r. 1911, kdy v Národop. věstn. českoslov. vydal stať „Mečový (zbrojný) tanec na slovanské půdě44 se po léta zabýval tímto tancem u různých národů a sebral přehojnou látku obrazovou, připravuje dílo souborné. Karel Plicka, dnes nejvýznamnější sběratel a znatel lidových písní slovenských podal vedle četných statí krásnou ukázku svých sbírek v knize „Eva Studeničová spieva" (1928), výbor ze 250 písní, jež zapsal od stařenky Evy Studeničové r. 1924. Novou látku získala Česká Akademie r. 1929, kdy se podařilo zachytiti fonograficky lidový zpěv a hudbu ze zemí českých i ze Slovenska. Fonograficky archiv Akademie obsahuje cennou sbírku.