Starých Slovanů", zejména kapitola V. „Slovanský příbytek a dvů r". Prof. Niederle sebral a kriticky zpracoval celou dostupnou literaturu národopisnou a jeho vývody jsou základem badání dalšího. Pokud jde o dům český, mohl čerpati spolehlivé doklady ze znamenité monografie prof. Zdeňka Nejedlého „Český dům" (Čes. Lid VII.—VIII.). Důkladné příspěvky otiskovali v Čes. Lidu i v jiných časopisech J. F. Hruška (srovn. výše str. 478), F. Vele, V. Houdek, V. Hauer a j.

Lidovým nářadím zemědělským se zabýval L. Niederle na př. ve statích „Nejstarší české pluhy" (Národopisný věstník českoslov. XI. 1916) a „Radlo a pluh" (tamt. XII. 1917); o jiném nářadí lidovém, o malovaném nábytku atd. psali J. Tykač, V. Smutný, V. Fabián, V. Havelková, K. V. Adámek a j. Československé zemědělské museum přejalo od Národop. společnosti českoslov. sbírku zemědělského nářadí založenou J. Jakubcem a péčí prof. dra J. Kazimoura ji značně rozšířilo.

0 lidové keramice poučují L. Niederle, F. Kretz, J. Tvrdý, P. Sochán, J. F. Svoboda, dr. K. Černohorský a j. Nejnověji vydává J. F. Svoboda s četnými spolupracovníky důležitou práci základní: „Československá lidová keramika" (Národop. věstn. českoslov. XXII. až XXIV. Pokračování přinesou ročníky další). Jde zejména o soupis výrobců a jejich značek, jakož i o soupis značkované keramiky v našich museích.

Vedle lidových písní největší zájem se soustřeďoval na lidové kroje a výšivky. Z výkladů o vývoji prací v oboru hmotné kultury lidové jest známo, jak veliké zásluhy si získala právě o studium lidových- krojů dr. hon. c. Renáta Tyršova (* 1854) nejen vlastní prací literární, ale i činností organisační a propagační. Nejde tu o podrobný výčet, který podal prof. Frant. Žákavec ve sborníku „Paní Renáta Tyršova" (1926), vydaném „Národní radou československou" na počest 70. narozenin paní Tyršové (1924).

Od let osmdesátých paní Tyršova stojí v čele všech snah, jejichž cílem bylo prohlubovati vědecké poznání lidového kroje a užívati lidových vzorů v soudobém uměleckém průmyslu. Dosah její neúnavné činnosti objasní dějiny národopisu československého, ale i z předešlých kapitol tohoto nástinu vysvítá, že jméno paní Tyršové najdeme všude, kde šlo o to zvýšiti zájem domácí nebo poučiti cizinu. Na konci války a v prvních letech po převratu, v době oživeného zájmu o lidové kroje a výšivky, paní Tyršova vydala dvě práce souborné, jimiž zatím dovršila svá studia v tomto oboru: 1. Lidový kroj v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku (1918. 2. vyd. ve sbírce Duch a svět), pokus o souborný výklad doložený příslušnou literaturou. 2. Svéráz v zemích československých. Čechy. (1921.) Tato rozsáhlá kniha, kterou paní Tyršova zpracovala spolu s paní Amalií Kožmínovou obsahuje v části první dějepisný nástin, objasňující, jak se u nás vyvíjel zájem o lidové umění. V části druhé paní Tyršova a paní Kožmínová popsaly nejdůležitější kroje české.

Vedle Renáty Tyršové vynikla Modlena Wanklová (1865—1922) v oboru studií lidového kroje a ornamentu. Dílo „Moravské ornamenty" (seš. 1.—3. 1889—1891) bylo své doby nejvýznamnější prací naší v tomto oboru, ale i pozdější práce a přečetné studie M. Wanklové svědčí o vzácné znalosti lidového umění a o vytříbeném vkusu. Ušlechtilá žena stála v Praze v čele všech snah národopisných, pracovala v Národopisném museu českoslovanském, v Zádruze, zúčastnila se hnutí ženského a svou tichou vytrvalou činností si dobyla trvalého místa v dějinách našeho národopisu. (Srovn. obšírnou rozpravu dra Frant. Pospíšila: „Madlenka Wanklová". Časop. mor. zems. mus. XX. 1922/23.)

V oboru studií o kroji lidovém stál v čele pracovníků moravských Josef Klvaňa (1857 až 1919), jehož cenné stati ve Světozoru, Národop. sborníku českoslov., v Časop. Mat. mor., v českém Lidu a j. byly průpravou k rozpravám rázu souborného, na př. k studiu o kroji lidu slovenského na Moravě (Časopis moravského musea zemského XI. 1911) a zejména k monografii o kroji moravskoslovenském v díle Moravské Slovensko. Avšak vedle prací o krojích si Klvaňa všímal také jiných oborů národopisných, poučoval přístupnými návody, jak by bylo třeba sbírati látku národopisnou, sám podával ukázky a zasluhuje pro své všestranné úsilí národopisné i vlastivědné čestné zmínky jako jeden z pracovníků nejzasloužilejších. Práce rázu souborného podali ještě: E. Fryšová, J. Šíma, O. Pisch, Marie Šmolková, Drahotína Križko-Kardossová a jiní. (O. J. Klvaňovi srovn. podrobnou stať dra Frant. Pospíšila: „Josef Klvaňa". Časop. mor. mus. zems. XVII.—XIX. 1920/21). Z barvité krásy krojů moravskoslovenských vytěžil řadu svítivých děl J. Uprka. (Srovn. svazek dodatků.)

Po vítězné válce s Francií se rostoucí aktivita Německa v oboru zahraniční politiky obrátila k úsilí vybudovati velikou moc námořní, vytvořiti državu koloniální a ohlasy těchto snah se projevily zvýšenou pozorností na př. k problémům africkým, jimž H. M. Stanley slavnou cestou za D. Livingstonem v 1. 1871/72 dodal časového významu. Také u nás od let šedesátých pokolení