Nerudovo, toužící po světovosti, navazovalo na činnost velikých národů a obětavý V. Náprstek, pokud mohl, všemožně podporoval každý pokus rozšířiti obzor našeho života kulturního.

Mladý český lékař dr. Emil Holub (1847—1902) povzbuzen slavnými objevnými cestami Livingstoneovými vydal se r. 1872 na první cestu po jižní Africe, prodlel tam do r. 1879 a uspořádal po svém návratu výstavu v Praze (1879) i ve Vídni (1880). Jeho cestopisné dílo „Sedm let v jižní Africe" (1880) obsahovalo také bohatou látku národopisnou a lze je pokládati za první samostatnou práci českou v oboru všeobecného národopisu. Stejně důležité byly i druhý spis Holubův „Druhá cesta po jižní Africe" (1889/90), jakož i výstavy ve Vídni (1890) a v Praze (1892). Dr. Holub se řadí do skupiny nejvýznamnějších cestovatelů po Africe ve stol. XIX., pohříchu však se nepodařilo zachovati jeho převzácné sbírky pohromadě, poněvadž štědrý badatel je rozdal evropským museím a ústavům vědeckým, takže v Praze zůstala jen část poměrně malá. Sbírky Holubovy se staly základem sbírek z oboru všeobecného národopisu v Náprstkově museu.

Od let sedmdesátých přibývalo českých cestovatelů: dr. Antonín Stecker (1855—1888) procestoval severní Afriku a hlavně Habeš; dr. Pavel Durdile (1843—1903) od r. 1877 prožil jako vojenský lékař několik let v holandské Indii, sebral pro Náprstkovo museum cenné předměty národopisné a popsal své zkušenosti v díle „Pět let na Sumatře (1893). Otakar Feistmantel (1848—1891) působil od r. 1844 v Kalkutě v ústavě geologickém, poznal později také Austrálii a krátce popsal svých „Osm let ve Východní Indii" (1887). Rázu spíše zábavně poučného jsou cestopisné črty a obrázky, jež po léta uveřejňovali jako výtěžky svých cest Josef Wiinsch, Josef Štolba a j. Rozsahem cest a všestranností zájmu vynikl Josef Kořenský (* 1847), první český cestovatel, který podnikl cestu kolem světa (r. 1893/94) a svými soubory cestopisných statí (Asie, Amerika a j.) splnil důležité poslání osvětové obohativ také sbírky Náprstkova musea. Mladší E. St. Vrás sebral cenný materiál přírodnický na cestách po západní Africe v 1. 1880—1895, zejména si však dobyl velikých zásluh rozsáhlým dílem „Cesty světem", v němž shrnul cenná pozorování z území namnoze málo známých. Cesty, jež podnikli po jižní Africe Vilém Němec, Rudolf Storch a }., Vojtěch Fric po jižní Americe, přinesly také našim sbírkám cenné předměty národopisné.

Z Náprstkova musea se prodlením let vyvinulo důležité středisko obsahující drahocenn u látku k studiím z oboru všeobecného národopisu, jež se však vyvíjely velmi zvolna, poněvadž zájem všech odborníků se soustřeďoval na úkoly národopisu československého a slovanského. Také z území slovanského má Náprstkovo museum krásné sbírky, na př. vybrané ukázky lidových výrobků huculských, jež po léta sbíral František Řehoř, jeden z nejhorlivějších pěstitelů národopisu ukrajinského.

Z cizích představitelů všeobecného národopisu k nám pronikl zejména Friedr. v. Hellwald, jehož známý spis „Die Erde und ihre Vol ker" byl přeložen do češtiny. O Hellwalda byl u nás zájem i proto, poněvadž autor spisem „Die Welt der Slaven" (1890) zasáhl také do složité otázky slovanské. V oboru bájeslovném J. Král, Fr. Krejčí, O. Jiráni a j. svými pracemi soustavně sledovali rozvoj badání o problémech obecných, avšak v oboru etnologickém nám dlouho chyběly studie toho druhu, poněvadž se naši národopisci málo zabývali všeobecnou etnografií. Teprve rozvoj české vědy zeměpisné pomáhal badání etnologickému: naši geografové, na př. V. Švambera, referovali o Bastianových pracích z oboru popisné etnologie a upozorňovali na jejich národopisný dosah; pronikavě působil vliv školy Ratzelovy a zejména mladší zeměpisci V. J. Daneš, V. Dvorský a j. přihlíželi také k oborům blízkým národopisu. Etnologickými problémy se zabývají naši antropologové, J. Matiegka, V. Suk si jejich žáci; v posledních letech přešel na pole všeobecného národopisu dr. František Pospíšil, jehož práce na území americkém ohlašují souborné dílo etnologické. Badání o všeobecném národopise má pro nejbližší budoucnost dvojí úkol základní: Po stránce organisační bude třeba nově roztříditi a upraviti sbírky v Náprstkově museu, po stránce odborné vyžaduje další rozvoj vědeckého kompendia, jímž by se dostalo opory vědeckému studiu. První informaci podává sice Ottův Slovník naučný, ale potřebujeme poučení soustavného a podrobného. Úhrnný výklad o národopise všeobecném v období 1860—1924 podal prof. K. Chotek v casop. Anthropologie II. 1924 (Supplément). Prof. Chotek připravuje soustavné dílo o metodice národopisu, jež přihlédne také k národop. všeobecnému.

Přehledný nástin, který tuto podávám, nemohu pokládati za dějiny národopisu československého v plném smyslu slova. Chybí dějinné pozadí, zejména by bylo třeba podrobněji objasniti vztah lidové kultury hmotné i slovesné k životu národnímu. Mám tu na mysli na př. obšírnější výklady o 1. polov. stol. XVIII., ale také o prvních pěti desetiletích stol. XIX., kdy i střední vrstvy měšťanstva, na př. i pražského, byly ještě tak blízké podání a světovému názoru lidu