chalupami, které kolem kostelíka se kupí co kuřata kolem matky kvočny — v tom kouzelném, z minulosti v přítomnost vyvolaném městě Staré Prahy — a uprostřed těch ohromných pokladů sbírek paláce národopisného. Víme, že toto blažené sebezapomínající snění, že to jisté dočasné zakletí ustoupiti musí opět další práci, vytrvalé a obětavé práci skutečného života, ač-li dílo Národopisné výstavy česko-slovanské nemá nám za chvíli uniknouti co opravdu jen pouhý luzný sen.

A proto přistupujeme radostně k té další práci: proto jsme sobě k ní stvořili Národopisnou společnost českoslovanskou, tu myslící hlavu a pracovné ruce, proto chystá se národ náš zříditi sobě pro všechny časy budoucí Národopisné museum českoslovanské — a proto také ve smyslu přání téhož národa má ve zvláštním díle — jako v nepomíjejícím kouzelném zrcadle — zachovati se veškeré budoucnosti obraz Národopisné výstavy českoslovanské, se všemi jejími skvosty a celým tím ruchem a životem, který v ní kypěl a šuměl od jejích prvních dnů až k jejímu uzavření.

To dílo počínáme, jemu se posvěcujeme — a jak synové otci je národu svému podáváme, kloníce se jemu u velikosti jeho zápasův a utrpení — a bohdá ijeho slávy budoucí!

V České Praze, dne 27. června 1895.