Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 9


Co Národopisnou výstavu předcházelo.

@II@2@

S láskou a hrdostí pohlíží celý český národ na Národopisnou výstavu českoslovanskou. Provedení její svědčí překrásně, že národ český i ve svých širokých vrstvách pochopuje význam našich zápasů národních a velký odkaz Palackého. Ne s mečem v ruce, ale kulturní silou zvítězíme! Toť heslo pro náš boj, a v boji tom znamená Národopisná výstava českoslovanská velké vítězství — vítězství, které vyvolává obdiv ciziny přes to, že jsme je dosáhli v době politického sevření, svýma rukama, svým přičiněním, bez jakékoliv pomoci cizí. Odtud prýští ta hrdost i ta láska, s kterou český lid pohlíží na novou svoji výstavu.

Překvapuje téměř, jak rychle našla v národě českém myšlenka Národopisné výstavy českoslovanské půdy a porozumění. To, co jinde spadá v obor snah a studií úzkého kruhu odborníků a jednotlivých museí, přijal za své celý téměř národ. Hledejte jinde kmen, který by pro život a byt lidu svého tolik objevil úcty a porozumění, který by snahou touto veden vytvořil něco podobného, jako jest naše výstava! Velká výstava Národopisná z národu vzešlá a národem provedená s celou tou řadou přípravných výstavek krajinských — je něco, po čem bychom se jinde marně ohlíželi, je podnikem nejen čistě naším, ale v koncepci své svého druhu jediným.

Myšlenka této výstavy, jíž podnětem i cílem byla idea: poznati celý svérázný život lidu českého a obraz jeho zachovati, nevznikla zcela náhle bez průpravy. Krásný květ, jejž máme před sebou, zapustil již dříve kořeny, a půda, v níž vzrostl, byla již před tím připravována a obdělávána. Roku 1891, kdy dáno bylo heslo:»proveďme výstavu národopisnou«, bylo celé ovzduší již připraveno, ba není sporu o to, že heslo samo bylo výsledkem řady snah a prací, které výstavu předcházely. Nebýti činnosti jistých kruhů v Čechách a na Moravě, které se již před rokem 1891 zajímaly o život a památky lidu selského, — myšlenka velké výstavy lidu českoslovanského nebyla by došla takového porozumění, nebyla by se tak uchytila a neutvořila dílo tak krásné, jaké vidíme se rozkládati po stráních královské obory pražské.

Jest proto slušno a spravedlivo v díle, jež má býti posvěceno Národopisné výstavě českoslovanské, vzpomenouti několika slovy i těch, kteří půdu pro výstavu již dříve byli připravovali. Vzpomínka tato nemůže býti ovšem podrobnou historií národopisné činnosti sběratelské a spisovatelské v zemích českých, nemůže býti ani statí životopisnou ani kniho-pisnou. Budeme hledět jen v nejhrubších rysech ukázati, jak se v české práci vědecké i umělecké vyvíjely snahy národopisné, a na kterých že hlavně momentech vyvstala z nich myšlenka velké naší výstavy.

Prvé stopy této činnosti zříti můžeme hned na počátku našeho národního obrození. Již někteří z prvních našich buditelů počali si všímati českého národopisu, a třebas že jich vědecká snaha nesla se směry zcela jinými, ve chvílích prázdných nebo volnějších rádi obraceli mysl k lidu, z něhož vyšli, uznávajíce důležitost jeho studia. Vidíme na př., jak Dobrovský otiskuje v Slavínu rád stati národopisné a mezi nimi i vyzvání Herderovo, aby se mizící zbytky svéráznosti lidu slovanského, jejich obyčeje, písně, pověsti atd co možná brzy sesbíraly a prostudovaly — vidíme jak P. Šafařík s J. Kollárem sbírají a vydávají lidové písně slovenské, po nich F. Sušil moravské, F. L. Čelakovský, J. L. Kamarýt, Jan Ritter z Rittersberku, nejlépe pak K. J. Erben písně a říkadla česká, V. S. Krolmus, Jakub Malý, M. Mikšíček, B. M. Kulda a Božena Němcová pohádky, pověsti a zvyky, Šembera česká nářečí a Fr. L. Čelakovský čerpá životní sílu své poesie z lidového básnictví. Ovšem že obsah a systém lidovědy dlouho zůstával neurčitý a možno říci, že až do let osmdesátých omezovalo se lidovědné studium u nás jen na jisté úzké obory badání. Teprve v těchto letech počali si badatelé, jako Frant. Bartoš, Čeněk Zíbrt, Karel Adámek, Ed. Peck, J. Herben a komise »Slavie« všímati šíře nebo hlouběji života lidového, a ku starým odvětvím počaly se družiti nové, jako studium staveb lidových, života pravěkého, demografie, anthropologie a poměrů socialních. Zatím však počal vedle těchto badatelů ještě jiný kruh pracovníků zasahovati účinně do studia lidovědného. Byliť to čeští umělci, sdružení v Umělecké Besedě, kteří si začali všímati selského lidu, jeho výrobků, a vidouce krásy tam, kde jiný neviděl, pojali snahu studovati je systematicky, rozuměti jim a čerpati z nich český ráz pro své moderní výtvory. První, kdo pojal takto úlohu českého umělce, kdo pochopil


Předchozí   Následující