a vycítil tu »českost« v lidu našem, byl Josef Manes. Jako celá umělecká rodina Manesova, tak zejména Josef Manes pro rozvoj studia a porozumění české lidovědy má význam veliký. Nejen tím, co uměním svým vykonal — bylť Manes první, který z umělců pozvedl prostý lid český do umění, první čerpal motivy své z jeho výtvorů — ale i tím, že příklad jeho studia a pochopení lidu selského přivodil za sebou další zdárné následky. Děkujemeť Manesovi velkou část ruchu národopisného, který vznikl v posledních letech jak v Čechách, tak na Moravě. V Čechách nadchla se směrem Manesovým celá řada umělců sdružených v Umělecké Besedě, na Moravě, kamž Manes po léta dojížděl za studiemi, přeneslo se nadšení, s kterým hovořil o kráse krojů moravských, o umělecké ceně výšivek a obrovnávek do neobyčejně vnímavé mysli rodiny Wankelovy v Blansku, a z té pak vyšla a v ní se koncentrovala největší část pozdějších moravských snah národopisných. Dcery dra. Wankela rády vzpomínají tohoto vlivu Manesa, jenž u nich dlíval v Blansku návštěvou.

Osoba Manesova jeví se nám takto východiskem a pojítkem snah národopisných, které se v letech sedmdesátých

Hanácký kroj. Krasba J. Manesa z let padesátých.

a osmdesátých počaly rozvíjeti v Čechách i na Moravě, a jest zajímavo sledovati oba pracovní proudy, které při vší totožnosti látky a při vzájemných stycích šly v před neodvisle tak dlouho, až se výsledky jejich v posledních letech spojily v jedno na prospěch naší výstavy národopisné.

V Čechách sdružili se pracovníci do dvou středisk: do Besedy Umělecké a kol sympatické rodiny Náprstkovy, jež v novém svém museu počala již roku 1877 pamatovati i na výtvory lidu českého. Dokladem toho jest na jedné straně první výstava lidových krojů českomoravských, která přičiněním prof. AI. Studničky uspořádána byla roku 1879 na Střeleckém ostrově v Praze, na druhé straně akce, kterou podnikl výtvarný odbor Umělecké Besedy s prof. Pinkasem, architekty Koulou a Wiehlem v čele na záchranu památek staveb lidových, jež výraz svůj našla v provolání vydaném za tím účelem z Umělecké Besedy roku 1880. Ale celkem účast s krojovou výstavou i s provoláním neodpovídala přáním pořadatelů, a ti zase téměř sami pracovali dále. Jediného nadšeného stoupence našli v mladém tehda žáku vídeňské malířské akademie J. Prouskovi, který s celou silou svého nadšení připojil se k práci.

Zatím na Moravě chopil se věci samostatně podnětem prof. Havelky, řed. Praska a red. Jiříčka r. 1883 založený vlastenecký musejní spolek v Olomouci. Hned v prvních číslech časopisu jeho z r. 1884 vidíme, jaká důležitost kladla se na pěstování národopisu a už roku 1885 uspořádala se první výstava výšivek moravských ve dvoraně Besedního domu olomouckého. Ačkoliv se i moravské snahy setkaly s počátku s nedůvěrou, výstava sama krásou svojí a uměleckostí