výšivek tak prorazila, že ihned sledovalo čilé sbírání a výstavy další v Olomouci i v Brně. Charakteristické pro činnost moravskou jest to, že se nesl zřetel hlavně k výšivkám, a že se tyto ihned počaly studovat a analysovat. Kdežto však v Olomouci prof. J. Havelka a paní VI. Havelková analysovali ornamentiku výšivek s hlediska technického a staro-žitnického, odbočil již v té době prof. J. Klvaňa v Uh. Hradišti k srovnání výzdoby jejich s ornamentikou gothickou a renaissanční, a k studiu krojů. V Čechách studium výšivek dostalo praktické podpory tím, že se v Praze ustavil »komitét pro rozšíření národního vyšívání« pod předsednictvím prof. S. Pinkasa a zavedl vyšívání toto podle originalních vzorů do pražských škol. Známo, že největší zásluhu ve věci té dobyla si paní R. Tyršová.

Od této doby jak v Čechách tak i na Moravě studium a sbírání památek lidových (hlavně ovšem vyšívání) dostalo se do čilého proudu.

Výstava sledovala výstavu, při čemž Moravě náleží nepopiratelná zásluha v tom, že se tam program výstavek neustále rozšiřoval a připravoval tak v praxi program nynější výstavy Národopisné. V Praze po výstavě umělecko-

Jablunkovský kroj.

Kresba J. Manesa z let padesátých.

průmyslového musea v Rudolfině r. 1886, kterou obeslalo též museum olomoucké výšivkami, uspořádal výše jmenovaný komitét r. 1887 a 1890 dvě výstavy národního vyšívání v museu p. Náprstkově, tamže r. 1889 slovenský malíř Pavel Socháň vystavil svou sbírku výšivek ze slovenských Uher, a také na různých průmyslových výstavách krajských měst českých a moravských začaly se objevovati kollekce národního vyšívání z Prahy nebo z Olomouce zaslané, na př. v Kutné Hoře, Táboře, Českých Budějovicích, Litomyšli, Turnově, Plzni, Kolíně, Ivančicích, Telči, Hradci Králové, Moravské Ostravě. Roku 1888 uspořádána byla brněnským dámským spolkem Vesnou, který pojal podobný úkol jako pražský komitét pro rozšíření národního vyšívání, v Národním domě výstava vyšívání. Ba i za hranice vlasti české roku 1886 do Vídně a r. 1888 do Glasgowa zaslány byly s úspěchem ukázky našeho lidového vyšívání.

Soukromé sbírky počali zakládati v Praze prof. Koula, arch. Fanta, Zeyer a jiní, na Moravě Ed. Peck, prof. Klvaňa, red. Kretz, paní Picková, sl. Valtrová a X. Běhálková, kterážto již dávno před činností olomouckou v tomto směru pracovala.

Olomoucký spolek musejní šel však ve své snaze dále. Nejen zachraňovat posbírané památky umění, ale celý. svérazný život lidu hleďme zachovat a restaurovat naši pomocí a příkladem! — to se stalo v Olomouci heslem. Za účelem tím počal spolek pořádati kočovné schůze po venkovských obcích moravských a při nich přednáškami, oživením starých zvyků a případnými výstavkami snažili se horliví jeho členové s P. Ign. Wurmem v čele probuditi v lidu samém