str. 12
vážnost a lásku k starým památkám a obyčejům. Oživovaly se starobylé zapomenuté již tance a obřady (královničky, jízda králů), prováděly se svatby, obžinky dle starých zvyků a pod. První takováto kočující schůze pořádána byla 21. srpna 1887 v Němčících u Prostějova, následující ve Velkém Ořechově u Brna r. 1888 a v Náměsti u Olomouce r. 1890.
K Čechám a Moravě přidružilo se na konec i Slovensko uherské, kde, mimochodem podotknuto, již před 100 lety měla býti utvořena první společnost národopisná na návrh Jiřího Ribaye. Od doby hospodářské výstavy v Trnavě r. 1883 nastal i zde čilý sběrací ruch, který se pak vzpružil překrásnou výstavou výšivek uherskoslovenských, uspořádanou spolkem Živeny v srpnu r 1887 v Turč. Sv. Martině. Nejvíce tu sbíral a pracoval Pavel Socháň, který dvě léta potom svoje výšivky i v Praze vystavil.
Tak se měly věci na počátku nynějšího desetiletí, kde se stal rok 1891 pro dějiny života českého památný tím, že národ během jeho leta ukázal světu výsledky své stoleté práce kulturní na zemské jubilejní výstavě.
A v tutéž dobu, co jubilejní výstava, spadají také tři hlavní pokusy, kterými se měla rozdrobená dosud činnost národopisná soustřediti a sceliti ve směr a cíl jednotný.
První pokus stal se založením zvláštního orgánu věnovaného české lidovědě, který pisatel této stati již rok před tím připravoval a roku 1891 spolu s drem. Č. Zíbrtem pod jménem »Českého Lidu« v trvalý život uvedl.
Pracovníci v národopisu, kteří do té doby nuceni byli rozptylovat své práce po různých knihách a časopisech, našli tu nejen své přirozené středisko, ale i popud k další práci a povzbuzení.
Druhý pokus sdružení práce vyšel z úzkého kruhu přátel lidovědy, v němž zasedali prof. Koula, dr. J. Píč, dr. Č. Zíbrt, F. A. Borovský, dr. Št. Berger, L. Jeřábek, J. Šimák, A. Wiehl, Al. Jirásek, Renáta Tyršová, J. Náprstková, R. Jelínková-Doubková, B. Augustinová, A. Borovská, A. Rýznerová, R. Rýznerová. Kruh tento pojal totiž myšlenku, na zemské výstavě jubilejní postaviti českou chalupu a v ní vystaviti lidové umění české. Po řadě překážek se podnik uskutečnil a do známé České chalupy, zbudované mezi zelenými stromy výstaviště architektem Ant. Wiehlem, snesla se nejen od pražských přátel, ale i od množství venkovských jednotlivců a museí bohatá sbírka národopisných památek.
Tato »Česká chalupa« byla obecenstvu, jež navštěvovalo výstavu, velice milá. Nebyla to sice pravá česká chalupa, jak si ji v chudších českých krajích lid náš buduje, ale stavěna jsouc v rázu dřevěných staveb lidových, svým starobylým zařízením, svými poklady umění lidového rozněcovala srdce všech návštěvníků. Čtěme jen zprávy o ní, sledujme návštěvu její — a uvidíme!
A z této nepatrné budovy, skryté v zákoutí hoření části výstaviště, vyšlo dílo nové a ještě krašší. Nejen že se kroužek pořadatelů České chalupy udržel k samostatné činnosti další a vymohl »Selskou síní« v Českém Museu důstojné místo pro zastoupení práce a bytu lidu českého, jak je pro Museum již roku 1889 K. Pliške požadoval, — z pozorování velkého účastenství lidu českého ku sbírkám v České chalupě vyloženým vznikla i myšlénka Národopisné výstavy českoslovanské, jejíž památce je dílo toto věnováno. Láska a přízeň, kterou návštěvníci výstavy jubilejní projevovali České chalupě, probudila v mysli ředitele Národního divadla F. A. Šuberta myšlenku, pořídit výstavu novou, která by byla cele věnována lidu českému, obrazu jeho života, jeho bytu, jeho umění i vědění, jeho radostí i strádání. A jestli se obsah České chalupy na jubilejní výstavě omezoval jen na lidové památky, sebrané uvnitř hranic země České, velká národopisná výstava přirozeně nemohla oddáliti ony větve kmene českého, jež jsou rozloženy nad Moravou, Slezskem a velkou částí Uher, nemohla zapomenouti i na ony ratolesti, které vzdáleny od vlasti a vštěpeny na peň cizí, přece uchraňují rodný svůj jazyk a mravy otcovské. Myšlenka Národopisné výstavy nutně se musila rozšířiti na celý národ český, rozložený na širokém prostranství od Šumavy po Tatry i na jeho kolonie. Tak pojal také ředitel Šubert svoji myšlenku a bezodkladně přikročil k provedení.
Lubor Niederle.
