Krajkářka.

Obraz Quidona Manesa.

sokolství a hasičství. Kromě těchto odborů byly ještě v této skupině odbory žurnalistický a řemeslnicko-průmyslový, ale k výsledkům zamýšlené činnosti nedošlo. — Katolický odbor církevní soustředil později svou činnost hlavně na čtvrté oddělení svého programu (umění a literatura), vynechav z provedení část historickou a statistickou. Pokud se týče církevních památek umění výtvarného, spojil svou činnost s výtvarným odborem národopisným, jenž se ustavil v září 1894.

Pro skupinu moderní ustavil se řemeslnicko-průmyslový odbor.

Vedle těchto odborů bylo nutno zříditi ústřední odbory technické a správní.

K technickým odborům patřily stavební výbor širší a užší, in-stallační s pododbory pro installaci národopisného paláce a pro krajinské výstavky, fotografický a pro pořízení plastické mapy vlastí národa českoslovanského. Správními odbory byly: finanční (s komisí lo-terní), zábavní, reklamní (s komisí pro hlavní katalog) a jiné podřízené, dočasně pracující (agitační, odhadní, pro živnosti hostinské, uvítací a t. p.).

Činnost jednotlivých odborů vypsána bude ku konci popisův jednotlivých částí Národopisné výstavy českoslovanské, uspořádaných péčí odborů. Programy odborné, které se staly základními kameny výstavy, a seznamy členův odborů uveřejní se v dokladech k tomuto dílu, poněvadž v této stati přehledné zabraly by místo příliš veliké. Zde budiž jen povšechně vysloveno, že činnost ústředních odborů byla velmi záslužná, jednotlivých přímo vzorná. Neseny jsouce nadšením pro výstavu, věnovaly jí odbory — a v nich zvláště někteří jednotlivci — tolik práce, času a vědomosti, že obětavost jich zasluhuje plnou měrou úcty a uznání veškerého národa našeho, jehož jménem a pro jehož čest a mravní zisk pracovaly.

Všechno přičinění výkonného výboru a ústředních odborů pražských bývalo by však úplně neb aspoň do veliké míry zůstalo marno, kdyby se mimo Prahu nebyly sestoupily krajinské odbory po všech vlastech národa českoslovanského. Hlavním a pro výstavu svrchovaně důležitým úkolem jich bylo vypátrati a pro Národopisnou výstavu česko-slovanskou zabezpečiti výstavní material buď z jednotlivých míst nebo větších neb menších obvodů, kterými byly namnoze soudní okresy.

Věděloť se sice, co se má vystavovati, ale nevědělo se, kde, jaké předměty a jakým počtem v lidu se tají. Kdyby se byl měl přehled jich poříditi pouze orgány výkonného výboru, vysílanými na venek, bývala by práce vyžadovala ohromného nákladu peněžného i časového — a bývala by přece jen do veliké míry zůstala neúspěšná. Neboť kromě