jejich — a při tom i k lepšímu vlastnímu sebevědomí. Na Moravě a ve Slezsku měl ruch výstavkový veliký vliv i na probuzení vědomí národního v nejhlubších vrstvách lidu — a vůbec všady přispívaly výstavky k tomu, že pozornost nejširších vrstev se obracela k výsledkům té nové práce, kteréž tisícové tak horlivě se ujali.

Všady probudil se smysl pro národopis, všady pracovalo se v něm všemi směry, jak do té doby nikdy a nikde. Výsledky této práce nejevily se pouze výstavkami, nýbrž i četnými spisy, vydanými o výstavkách, sbírkami říkání, přísloví, písní, dialektických zvláštností a popisy zvykův, slavností a obyčejů, vyloženými v rukopisech na četných výstavkách. A výstavky národopisné ba i sama Národopisná výstava českoslovanská daly teprve jen hlavní popud ku pracím a studiím v oboru národopisu — další výsledky této vzbuzené činnosti přinese teprve budoucnost.

Výstavky nebyly arci také beze stinných stránek. U některých — zvláště u větších krajových nebo kmenových — pochybilo se tím, že nový materiál k nim se nehledal, nýbrž z největší části jinde již sebraný prostě se vypůjčoval. Poškození aneb nedosti starostlivé vracení jednotlivých předmětů vzbudilo nevůli jejich majetníkův a nechuť je půjčiti k Národopisné výstavě českoslovanské do Prahy. Nejhorší následek dostavil se v těch okresích, kde pořádáním výstavky síly horlivých před tím pracovníků příliš umdlely. Později bývalo marno všechno úsilí, vzpružiti je k opětné a stejně vydatné práci, ačkoli šlo již právě o samá obeslání Národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Někde poskytl}' také výstavky pole zlé činnosti překupníkův starožitností a předmětů národopisných. Té však učinila se záhy přítrž tím, že na ni bylo veřejně upozorněno a že pravidlem nedávána k vystaveným předmětům jména jejich majitelův.

Ruch výstavkový — a ruch pro obeslání Národopisné výstavy českoslovanské vůbec —■ byl v národě našem tak originelní a charakteristický, že u žádného jiného národa nic podobného jemu vyhledat a po bok postaviti není možno.

Ku shlédnutí výstavek a vybrání předmětův pro Národopisnou výstavu českoslovanskou vysíláni byli od výkonného výboru Národopisné výstavy českoslovanské z Prahy dílem jeho členové, dílem jeho orgánové, kteří společně s pořadateli výstavek určovali, co do Národopisné výstavy českoslovanské má se zaslati. Z výkonného výboru vyjížděli k tomu účelu na venek prof. J. V. Dušek, Em. Hulička, prof. dr. Jakubec, dr. L. Niederle, arch. Fanta, prof. dr. Or. Hostinský, prof. A. V. Velflík, prof. dr. Kurz, St. Sucharda a F. A. Šubert; mimo výbor jednatel dr. Em. Kovář, dr. K. Plischke, dr. V. Tille, farář Eckert, Boh. Schnirch, J. Soukup, VI. Hradcčný, Nusl a jiní.

Obšírné popisy výstavek byly uveřejněny hlavně v listech krajinských, mimo ty však i v politických listech pražských a částečně ve »Věstníku Národopisné výstavy českoslovanské*. Badatelům v oboru národopisu, umění a uměleckého průmyslu jest prospěšno o těch popisech zvěděti, poněvadž se jimi může dle potřeb}' přijíti ku předmětům samým, v majetku jednotlivcův nebo veřejných korporací se nalézajícím. Na Národopisnou výstavu českoslovanskou byla zaslána a na ní vystavena asi desátá — nejvýše osmá — část předmětův, jimiž se vykazovaly výstavky krajinské.

VII. Národopisné sjezdy.

Spočívalo v povaze věci samé, že výkonný výbor, chtěl-li co nejzdařileji provésti novou a k uskutečnění nesnadnou myšlenku Národopisné výstavy českoslovanské, byl nucen udržovati co nejživější styk s veškerou veřejností a to nejen k účelu rozšiřování myšlenky, nýbrž navzájem také k důtklivé podpoře kroků, které podnikal. Vedle všeho ostatního, co sloužilo k dosažení této stálé a vydatné součinnosti celé veřejnosti, měl výkonný výbor znamenitou oporu pro celou akci národopisnou zvláště v národopisných sjezdech. Kromě toho byly sjezdy národopisné nejlepší příležitostí k získání pokynů a rad pro společné dílo a k docílení dorozumění o věcech, jež pouze jednostrannými ustanoveními výboru těžko by bývalo určovati a prováděti. Tohoto živého styku s veřejností a té stálé opory pro činnost výkonného výboru bylo tím více třeba, anať myšlenka Národopisné výstavy českoslovanské záhy narážela na různé překážky, ponejvíce úmyslně jí v cestu kladené. . . ■

První sjezd byl svolán počátkem r. 1892 do Prahy. Počínajíc tímto sjezdem—jenž tak jako schůze z července a srpna 1891 zván byl schůzí přátel českého národopisu — až do posledního sjezdu před výstavou uspořádáno bylo od výkonného výboru, nebo společným přičiněním výkonného výboru s jednotlivými krajinskými odbory, nebo konečně od krajinských odborů samých celkem 13 sjezdů národopisných, a sice: r. 1892 dne 25. března v Praze, 28. srpna ve Vsetíně, 12. září v Hodoníně; r. 1893 dne 2. června ve Zbraslavi pro střední Čechy, 15. srpna v Hlinsku pro východní Čechy, 10. září v Domažlicích pro západní Čechy, 27. srpna pro severní Moravu v Přerově, 31. srpna pro západní Moravu ve Velkém Meziříčí, 28. září sjezd všech odborů Národopisné výstavy českoslovanské a přátel národopisu českoslovanského v Praze, r. 1894 dne 23. září sjezd delegátů pěti podkrkonošských okresů v Nové Páce, 28. září největší sjezd všech ústředních odborů pražských a všech odborů krajinských z Čech, Moravy a Slezska v Praze, 18. listopadu sjezd pošumavských odborů v Strakonicích ar. 1895 dne 6. ledna v Uherském Hradišti pro jihovýchodní Moravu.

Podněty k prvnímu sjezdu dne 25. března i8p2 v Prase byly velmi vážné. Šlo o to, upozorniti celou veřejnost na dosavadní akci čelící k uskutečnění Národopisné výstavy českoslovanské a dáti oporu a váhu krokům výkonného výboru čelícím k získání zemských subvencí a subvence od obce pražské pro Národopisnou výstavu českoslovanskou. Schůze — v níž se rozdala tištěná první zprávu o činnosti výkonného a hlavního výboru — byla velmi živá, ano chvílemi nabývala až vzrušujícího rázu zápalem, s jakým se děla od řečníkův a celého četného shromáždění radostná osvědčení' pro Národopisnou výstavu českoslovanskou. Hledíc ku svým dvěma hlavním účelům, přijala schůze jednomyslně tuto resoluci: »Shromáždění přátel českého národopisu v Měšťanské besedě pražské dne 25. března 1892 vyslechnuvši