zprávu o . posavadním jednání a činnosti výboru pro Národopisnou výstavu českoslovanskou .... projevuje své potěšení nad dosavadní činností a výsledky výboru pro Národopisnou výstavu českoslovanskou, schvaluje všechny kroky, které výbor učinil k dosažení vytknutého cíle, a projevuje přání, aby výbor v činnosti své se stejnou horlivostí pokračoval a tento veledůležitý podnik národní se zdarem provedl. 2. Zároveň shromáždění přátel národopisu českého uznávajíc, že ke zdárnému provedení Národopisné výstavy českoslovanské je především potřeba dostatečné podpory hmotné, vznáší uctivou prosbu k slavným sněmům království českého, markrabství moravského a vévodství slezského, jakož i k slavnému zastupitelstvu královského hlavního města Prahy, aby přiměřenou podporou mravní i hmotnou umožnily provedení výstavy.«

Řečníky v záležitosti této byli poslanec K. Adámek, jenž sjezdu předsedal, F. A. Šubert, který jej zahájil, a prof. dr. V. Kurz, jenž měl přednášku o účelu a významu Národopisné výstavy českoslovanské vůbec.

Podnětem daným od dra. Panýrka postavilo se shromáždění důtklivě proti věci, která hrozila silně křížiti snahy výkonného výboru Národopisné výstavy českoslovanské. Několik měsíců po tom, když byly usilovně počaty práce ve prospěch Národopisné výstavy českoslovanské, oznámil u veřejnosti komitét pro uspořádání výstavy lidového umění na jubilejní výstavě r. 1891, že hodlá zaříditi v Museu království českého selskou síň. To byla věc sama o sobě velice chvalitebná. Ale dobou, způsobem a tendencí, jakou byla prováděna, ohrožovala počátky akce ve prospěch Národopisné výstavy českoslovanské. Vydalť komitét veřejné provolání ku sbírání předmětů národopisních a kromě toho i k peněžným sbírkám ve prospěch »stálé výstavy národopisných předmětů v zemském museu«. Tím nastal arci na četných stranách zmatek, poněvadž ne každý dovedl rozlišovati cíl komitétu pro zařízení pouhé selské síně musea od velikých cílů výboru Národopisné výstavy českoslovanské. Věc počínala býti tím povážlivější, any snahy komitétu pro selskou síň počaly se s jedné strany, Národopisné výstavě českoslovanské nepřející, podporovati se zjevným účelem, Národopisné výstavě českoslovanské nepříznivým. S té strany počalo se šířiti heslo, že není třeba Národopisné výstavy českoslovanské, když věc se odbude jednou nebo dvěma selskými síněmi v zemském museu.

Jednání komitétu pro selskou síň překvapovalo také z jiného důvodu. Byloť jemu a kromě toho ještě některým jeho členům zvláště zasláno pozvání k prvním schůzím přátel českého národopisu, ano tři členové komitétu byli hned v první schůzi dne 28. července zvoleni do výboru Národopisné výstavy českoslovanské. Mimo to výkonný výbor Národopisné výstavy českoslovanské usnesením ze dne 9. února 1892 výslovně pozval komitét pro selskou síň, aby se spojil s ním ke společné práci ve prospěch Národopisné výstavy českoslovanské. Vítalť výkonný výbor ke společné činnosti každého, kdo měl . interes v ruchu národopisném. Ale komitét pozvání nepřijal a členové jeho brzy jeden po druhém z výkonného výboru vystoupili.

Dr. Panýrek upozornil tedy na sjezdu velmi důtklivě, že agitace ve prospěch selské síně počíná ohrožovati akci ve prospěch Národopisné výstavy českoslovanské a za souhlasu všeho shromáždění žádal, aby snahy po uskutečnění Národopisné výstavy českoslovanské tím způsobem kříženy nebyly. Kromě dra. Panýrka k věci té promluvili ještě předseda poslanec K. Adámek, dr. Niederle a Šubert. Dr. Panýrek učinil potom návrh, aby komitét selské síně musejní byl za účelem sjednocení vyzván ku přistoupení za člena hlavního výboru Národopisné výstavy českoslovanské. Návrh byl jednohlasně přijat, ale uskutečnění nedošel, poněvadž komitét na pozvání zase nepřistoupil. Důrazným projevem schůze bylo však docíleno aspoň tolik, že od té chvíle zažehnán byl zmatek a že veřejnost celou svou hlavní podporu věnovala nadále velikému dílu Národopisné výstavy českoslovanské.

Předseda posl. Adámek dal na sjezdu několik cenných pokynů k další činnosti pro Národopisnou výstavu českoslovanskou. Upozornil na výbornou sílu, jakou může býti výstavnímu ruchu učitelstvo, odporoučel pořádání místních výstavek národopisných a zabezpečování předmětů pro výstavu koupěmi jich. —

Hmotnou podporou Národopisné výstavy českoslovanské zabývaly se také sjezdy hlinecký, na kterém přijatou resolucí žádána podpora od země, okresův a obcí, přerovský, kde J. Tůna z Hodonína vybízel k podání opětné žádosti ku sněmu moravskému (anať první zůstala bezvýslednou) za podporu Národopisné výstavě českoslovanské i za podporu některým moravským odborům Národopisné výstavy českoslovavské, a dr. Šílený za podporu od obcí a záložen, a na sjezdech Svatováclavských v Praze r. 1893 a 1894.

K valašskému sjezdu ve Vsetíně dostavili se přátelé národopisu z celé Moravy; výkonný výbor Národopisné výstavy českoslovanské zastupovali hr. Lažanský a dr. Kovář. Předsedou byl posl. K. Búbela. Vyzvání hraběte Lažanského k horlivé společné práci Moravy, Slezska a uherského Slovenska s Cechy, vyzvání J. Tůny z Hodonína a dra. J. Koudely z Brna, aby se pořádaly hojné místní výstavky a program jejich aby směrem vědeckým se rozšiřoval, dále poukázání J. Tůny na důležitost Národopisného musea českoslovanského v Praze a zakládání museí místních tvořily hlavní jádro rozhovorů.

Týmiž předměty zabýval se také slovácký národopisný sjezd v Hodoníně, k němuž se dostavili i zástupcové Slovenska uherského

Stavba kostelíka sv. Linharta ve Staré Praze v únoru 1895.

Dle fotografie F. Dvořáka, člena K. Č. F. A.