dřevěných, statků, chalup, mlýnů, zvonic . . . Ta malá sousoší v pravo a v levo od Vosmíka, Hergesella a Procházky — postavená každé zvláště na vysokém podstavci a objatá polokruhem povýšených sedadel, zelených stromků a rostlin — jsou symbolem pracného vzdělání půdy, země, na které se usadil kmen českoslovanský. Na pravo oře sedlák nákolesníkem v rovině Pracheňska, na levo táhnou tři ženy v horách krkonošských hák, kterým i nejmenší hrstka hlíny kolem balvanů a skal se dobývá pro skrovnou setbu a nevelkou žeň. A před námi opět uprostřed svěží zeleni Šimkovy sochy světcův Cyrilla a Methoděje, zástupcův to duševního vzdělání, duševní kultury národa českoslovanského — a dále nad nimi, v královském pavilonu paláce, Suchardova socha sv. Václava, knížete a dědice této země, pod jehož ochranu a záštitu postavil národ českoslovanský celé veliké dílo této své výstavy. Za sochou, na zemi, velká plastická mapa vlastí kmene českoslovanského, v pravo a v levo od ní výstava oddělení jazykového a dialektologického, nad ní obraz hlavního města království i celého národa českoslovanského — kolem do kola v celé síni modely staveb a příbytkův lidu českoslovanského a v zadu — oddělena od ostatní části středu paláce vysokým pažením — výstava české literatury. Nade

Skupina vesnického nábytku v národopisném paláci.

vším tím v okně vznáší se genius národa českého — malba Fr. Ženíška — letící se sokolem k nebesům a nesoucí v ruce pochodeň osvěty.

Země, její kultura, jazyk a duševní kultura lidu českoslovanského, jeho příbytky ze všech jeho zemí, a vše to pod ochranou světce Václava — toť jádro a symbol celé výstavy, před nímž žádný příchozí se neubránil dojmu posvátnosti. — Co tu ostatního — poklad královny Elišky a poklad hlavní výhry loterní, varhany a statistika hořejšího ochozu — dále výzdoba prapory a guirlandami, všechno to jest jen přídatkem a rámem onoho velkolepého obrazu, jakýmž se ukazuje střed paláce. Co chovají jeho křídla, jest vesměs jen rozvedením tohoto světelného středu v jeho jednotlivé paprsky a barvy, rozložením hlavního akordu v jednotlivé tony.

Pohledněme nejprve do západního křídla paláce. Hned při vstupu do něho — v jakémsi vestibulu — pozdravují nás skupina svatebčanů z Blatska a sochy králův Karla a Václava a malířské výzdoby stěn. Ubírajíce se kolem blatské svatby, vstoupíme do velikého čtverce paláce, naplněného vysokými a nízkými úpravnými skříněmi, jež všechny, jak tu jsou, obsahují neobyčejné bohatství výšivek, krajek a ozdobných částí krojových. Zde jest na tisíce předmětův, jeden krásnější a pestřejší druhého — na pravo z Čech, na levo z Moravy, Slezska a uherského Slovenska. Sem a tam stojí krojová figurína, na skříních připojeny fotografie krojů a jejich součástí.

Bylo-li zaujato oko již tímto oddělením, jest přímo oslněno následujícím, do něhož se přijde krátkou volnou chodbou, vyzdobenou po stěnách opět obrazy, národopisnými předměty, bohatými výstroji koní při svatbách a jinými věcmi. Oddělení to vábí nás již z daleka pestrou skupinou slováckých jezdců a pěšců z Moravy, postavenou uprostřed velikého čtverce, sloužícího celé řadě výstavek. Jest v něm především výstava krojů a zvykosloví, dále výstava české