národní písně, hudby a tancův, české literatury a české ornamentiky lidové, pokud se zachovala ve psaných knížkách, zvláště modlitebních, v malování kraslic a t. d., jest tu výstava přečetných předmětů vesnické domácnosti, sloužících denní potřebě, zábavě, výzdobě světnic, hrám, jednotlivým pracím domácím, jest tu výstava prostonárodních léčidel, právních předmětů lidových, hraček a nepřehledných jiných věcí.

Střední, vzpomenutá již skupina figurín představuje jízdu králů na Slovači moravské, po stranách jsou figuríny krojů Slovákův uherských. V jednotlivých rozích a na jiných místech sestaveny skupiny figurín, představující kroje a zvyky zároveň. Tak hned u vchodu podávají žena a muž z Troubska na Moravě příchozím chléb a sůl, na levo v rohu je skupina chodských přástek, v protějším skupina Hanákův, provádějících ostatkové právo, dále odtud valašský bača, vyrábějící svatý dřevěný oheň; při oddělení hudby různé figuríny české a moravské, valaští betlemáci a j.

Tyto soustavné ústřední části, umístěné ve dvou hlavních čtvercích západního křídla, objaty jsou celým růžencem menších oddělení — krajinských výstavek. Po straně severní běží krajinské výstavky z Čech, po straně jižní z uherského Slovenska, Moravy a Slezska, poskytující vesměs bohaté a pestré obrazy života lidu českoslovanského na vesnicích a ve městech.

Podobné rozdělení jako v tomto křídle západním poznáme i ve východním křídle národopisného paláce. Tam v prvním velikém čtverci umístěn jest nábytek, a sice na pravé straně vesnický nábytek malovaný, uprostřed a na levé straně nábytek vykládaný, řezby a jiné umělecké předměty kostelní, pokladnice cechovní a mn. j. Ve druhém čtverci jsou umělecké předměty kovové, z hlíny, skla a církevní paramenty. Kolem do kola běží odborové výstavky kulturně historických přídatků — divadla, hudby, architektury, studentstva a vysokých škol, obchodu, církve katolické, práv, anthropologie, zeměpisu a české ženy. Mezi výstavou literatury ve středu paláce a mezi divadelním oddělením umístěna jest čítárna a na východní straně výstavka města Kr. Vinohradů. Paramenty církevní představují nejen uměleckým provedením, ale i samou hmotnou cenou látek, z nichž jsou vyrobeny, veliké poklady, tvořící nejmocnější protějšek ku prostým, ale arci rovněž svrchovaně zajímavým předmětům života lidu vesnického v pravém křídle paláce.

Také zde bychom rádi dlouho prodleli jako vůbec v celém paláci vyzdobeném velice vkusně a případně. Ale podrobnou prohlídku každého jeho oddělení musíme si nechati na později; v této chvíli chceme si zjednati jen povšechný obraz velké výstavy. Vyjděme tedy severovýchodním bokem paláce opět na volný prostor. Za úhlednou vinárnou spatříme hrad Kokořín, za kterým se skrývá elektrárna. Na levo kyne nám ve slohu lidových staveb velmi důmyslně a hezky postavená hospoda »Na větrníku«, od níž se otvírá pohled na celou řadu ochutnaváren, běžících jako dvě dřevěné galerie po celé severní straně obou křídel hlavního paláce. Před severním portálem paláce zachytí se oko na zdobném kiosku světelné fontány, sestupující odtud po svahu až do basinu v dolejší části výstaviště.

Postoupivše ku kiosku můžeme poznati rozlohu a hlavní části dolejšího výstaviště. Pouze poznati, takořka jen tušiti. Neboť kromě divadelní a koncertní budovy na pravo, za kterou jest rozlehlý, asi na 7—8000 lidí vypočtený amfiteatr pro slavnosti a zvyky lidové, pro závody a hry zábavné — vidíme odtud jen něco střech a štítů budov ostatních. Zakrývát' bujné stromořadí vysokých lip a kaštanů skoro všechny stavby. Nicméně ten, kdo již výstavu několikráte prošel, ukáže nám, že na levo se prostírá velká českoslovanská vesnice — hned od svahu návrší, na kterém stojíme, až tam daleko dolů, za věž dřevěného kostela a ku tramwayi Krnkově do samého konce, severozápadního cípu výstavy, za kterým již od Prahy do Drážďan běží násep železniční. Před námi se zdvíhá kopule posledního, ale velikého přídatku výstavy, pavilonu pro moderní průmysl, a na pravo bělají se vysoké zadní štíty Staré Prahy. A mezi těmi třemi hlavními skupinami budov rozeseto jest množství pavilonů, sloužících zábavě, občerstvení a zábavnému poučování, upraveny jsou cesty, po nichž zástupy tisíců denně kráčejí a se tísní, a sady, na jejichž květinách rádo spočine oko, unavené pohledy ostatními.

Abychom si prohledli vesnici, nutno nám jíti až na západní konec svahu, na kterém stojíme. Tam počíná výstavní dědina osadou valašskou, roztroušenou po celé stráni až k samému stromořadí. Bratři Valaši si dali na výstavě velice záležeti: svou osadou a soustavnou krajinskou výstavkou v národopisném paláci urvali palmu všem ostatním kmenům a okresům. Zde v osadě mají nejen důkladně postavenou valašskou chalupu s celým hospodářským i domácím zařízením, nýbrž i pilu, sušírnu, křivačkárnu, salaš, hospodu, zvonici, úly a vůbec všechno, co charakterisuje jejich život hospodářský, pastýřský, průmyslný a živnostenský. Nechybí tu ani celá kolonie skutečných Valachů.

Od Vsetína do Břeclavy jest o něco dále než od valašské hospody »Na posledním groši« ke slovácké chalupě z Tvrdonic v okolí Břeclavy, která jest postavena hned za alejí. Kmitá se nám jen mezi těmi kmeny stromořadí, ale sotva přejdeme silnici, vidíme ji hned celou — a s ní i veškeru rozlehlou náves dědiny. Náves počíná s této strany právě tou chalupou tvrdoňskou s její pestrými malůvkami i prkénkovým plotem zahrádky a slováckým pestře vyzdobeným křížem před ní. Za ní nalezneme slováckou vinnou búdu. Hned před námi stojí horácký grunt z Moravy s jeho nízkými, ulehlými, ale důkladně zřízenými staveními, jež nápadně se odrážejí od sousedního mohutného gruntu hanáckého. Na gruntě horáckém je viděti jistou zámožnost, ale na gruntě hanáckém přímo bohatství. Vypadát' ten hanácký grunt se svým mocným žudrem a dvěma křídly stavení jako sám bohatý Hanák, sedící v legátce s rozloženými na obě dvě strany lokty. A hned za gruntem hanáckým objevuje se nám jedna z nejkrásnějších staveb vesnice — statek opavský. Vysokým obytným stavením o jednom patře a zděným srubem nad hlavními vraty dělá dojem středověké tvrze vesnické.

Mnohem menší než tyto dva statky, ale velice úpravná a z důkladných kmenů zdělaná jest chalupa lašsko-těšínská. Nad tu ještě daleko prostější, ale při tom velmi zajímavá, jest chalupa z Oravy — z horské části uherského Slovenska. Docházíme k ní lávkou a mimo českou kovárnu. Nejchudším stavením v celé dědině jest arci slovenská