Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 55

kopanica z Moravy, umístěná v nejzazším cípu dědiny. Když vyšlo lidstvo z jeskyň a pomyslilo sobě zbudovat ivlastní samodělná bydliště, stavělo si nepochybně takovéto chaloupky jako jest tato — a takovými chaloupkami zůstaly až do dneška slovácké kopanice na jihovýchodě Moravy a na západě uherského Slovenska. Člověk se té doškové boudě až zasměje — při tom co slzu v oku mačká — tak jest zevně a uvnitř prostá a chuďoučká. Proti ní přímo nádherné jest gazdovstvo z Čičman v Uhrách, vypadající jako malý zámeček horské vesnice, s posledními zbytky staré slovanské zádruhy. —

Ale tu již se ociťujeme z Moravy a Uher v Čechách, ve kterých zůstaneme po celé druhé polovině návsi. Míjíce úpravnou rybárnu, docházíme k omšenému, přímo poetickému mlýnu českému, od toho k trojdílné chalupě z jižních Čech a dále k ozdobné chalupě z okolí Jaroměře se světničkou v prvním patře, postavenou na hlavní stěně chalupy a na dvou dřevěných sloupích. Věnčí ji pavláčka. Za chalupou jaroměřskou rozkládá se široký statek z východních Čech — dosti podobný horáckému statku z Moravy — a několik kroků dále statek chodský, jehož »sklep« (srub) jest pravým starým srubem hradebním. Ostatně i celé založení chodského statku s okny a dveřmi téměř výlučně obrácenými do dvora zevšad pevně obehnaného dává dojem stavení, zřízeného k obraně proti škůdci z venčí příchozímu. Jak volným, otevřeným a přívětivým se jeví sousední statek pojizerský! Tu spojeno jest bohatství s úpravností a ozdobou, ze kterých směje se hojnost a přebytek na domácího i hosta. U Chodů ponurost, tady veselí — tam zápas, tady »život« . . . Hle jak povaha krajiny a větší neb menší úrodnost půdy jeví se věrně i v těch uprostřed přírody rukami lidskými zbudovaných přístřeších! . . . Ta celá vesnice mluví k vám každým svým stavením a mlčky vypravuje vám již tím obšírně a důkladně o lidu a lidech každého jednotlivého kraje . . . Nelze si mysliti poutavější národopisné přednášky nad tu, kterou k vám tady mají ty tiché statky a chalupy . . .

Ale nejsme s nimi ještě u konce. Ještě nám zbývají tři stavby. Dvě z nich jsou v nejbližší blízkosti statku pojizerského: slanský statek a stará rychta. Nepatří přesně do vesnice; neboť první pouze zevně napodobuje obytné stavení statku slanského, kdežto vnitřní prostorou slouží účelům krajinské výstavy města a okresu slanského. A rychta jest stavba komponovaná. Nicméně obě stavby dobře doplňují vesnici, v jejíž obvodu jsou zbudovány. Slanský statek jest nápadný svou hrazděnou stavbou, odkazující k bývalým německým kolonistům okresu, rychta se svou věží vyniká svými tvary, nesoucími se vesměs k motivům staveb lidových.

A nejkrásnější budova naposled. Jest to dřevěný kostel výstavní dědiny, který jsme, jdouce vesnicí, již obešli a na nějž od rychty znova pohlížíme — ten dřevěný kostel, který svým tvarem a zvláště svým provedením jest kus vtělené poesie naší výstavy. Postaven nad uměle způsobeným rybníkem, jeho zelenými vrbami a olšemi — s tím svým mostem a jeho galerií, s pološerem vstupu, v němž pohozená rozpadlá dětská rakvička a nějaký ten zvadlý věnec


Svatebčané z jihočeských Blat.

(Skupina figurin.)


Předchozí   Následující