hranic mezi jednotlivými zeměmi našimi jest zvláště výhodno, pokud se týče poměru Čech a Moravy, kde na čáře 344 km planina českomoravská nečiní žádných překážek vzájemnému spojení obou sesterských zemí.

Rozlohu plošnou lze ovšem s dostatečnou přesností udati pouze u zemí s dobře určenou hranicí politickou a tu připadá dle planimetrického měření prof. Pencka na Čechy 51.967'08, na Moravu 22.230'68, na Slezsko 5153'8, úhrnem na země koruny České 79.350'94 km. Slovensko pak zajisté rozsahem převyšuje Moravu.

Na horopisné mapě Evropy vynikají Čechy tvarem tak zvláštním, že oko při prvním pohledu mimoděk na něm spočine. Jen zřídka nalezneme kraj těchto rozměrů, kde by se politická hranice tak těsně na všech stranách kryla s hřebeny horskými. Horstvo, jež jako hradba obepíná naši vlast, dělí se ve čtyři skupiny dle hlavních stran světových. Jsou to Českomoravská planina, Šumava s Českým lesem, Rudohoří se Smrčinami a soustava Sudetská.

Českomoravská planina jest jednotvárná, nemalebná a poměrně neúrodná vypnulina. Vrcholí v Čechách Železnými horami, jež na západ od údolí Doubravky prudce se zdvihají a k severu a východu pomalu klesají. Nejvyšší jich vrchol (u Křivého Javoru 814 m) nalézá se již na Moravě, kdežto v Čechách dosahují v Šindelním vrchu pouze 801 m.

celou jihozápadní hranici Čech tvoří Šumava, rozdělená nížinou domažlickou a novokdyňskou na část jižní (vlastní Šumava) a severní, t. Český les. Nejvyšší hora Šumavy (Velký Javor, 1485 m) leží již v Bavořích. Střed vysočiny šumavské tvoří malebné planiny okolo Kvildy a Modrého: nejvyšší bod Rokle (1450 m) nalézá se rovněž v Bavořích. Jih Šumavy vlastní dělí údolí vltavské na temeno západní a východní. Boubín (1362 m), proslulý krásným rozhledem, ve východním a Plöckelstejn (1378 m) na hranici česko-rakousko-bavorské v západním temenu. Pod touto leží jezero Čertovo a Černé, přední to ozdoby královského hvozdu a oblíbený cíl turistů. Český les za nížinou domažlickou po-držuje sice směr Šumavy, zůstává však za ní daleko výškou, neboť nejvyšší jeho hora Čerchov dosahuje jen 1039 m. Severovýchodní část vyplněnou žulovým pohořím lze již čítati k Rudohoří. Skupina tato sluje v západu císařským Lesem, na severu pohořím Karlovarským, na jihu pohořím Tepelským.

Nový směr nastupuje v Rudohoří. Pohoří toto klesá prudce do Čech a sklání se povlovně do Sas, tak že se saské strany místy nečiní ani dojem horstva. Vrcholí v hoře Keilbergu (1244 m), na němž v 1173 m n. m. nalézá se hostinec, nejvýše položené obydlí těchto končin.

Se Šumavou souhlasný směr počíná se zase jeviti na východní straně Labe v soustavě Sudet. Sem náleží již kopčina rumburská (h. Pirkenberg 601 m), od této k jihu divoké, ale rovněž nevysoké hory Lužické (Louže 791 m), kdežto k západu táhne se do Sas nižší křídové pohoří, nejprv České a pak Saské Švýcarsko. Výtok Labe z Čech u Hřenska (112 m) jest nejnižším bodem naší země. Dalším členem této soustavy jest pohoří Ještědské s Ještědem (1010m), za nímž k východu nastupuje pohoří Jizerské, již část Krkonoš. Nejvyšší místo jich jest u Vyhlídky (1125 m, u Obrázku pouze 1120), ostatně jest to žulová planina, průměrně 900 m vys., krytá rašelinatým lesem. Vlastní Krkonoše jeví se jako dlouhý klikatý hřbet o střední výšce 1200 m. Spád jejich k jihu jest mnohem povlovnější nežli k severu. Vrchol jich Sněžka v 1603 m jest zároveň nejvyšším obývaným místem celé střední Evropy mezi Alpami, Karpaty a Skandinavií. Na jih vysílají Krkonoše 2 mohutná ramena, Krakonoše a Studničnou (1560 m), mezi nimiž nalézá se údolí horního Labe. Křídová pohoří mezi Krkonošemi a Orlickými horami vrcholí v 879 m (Špičák). Nejznámějším místem zde jsou Abršpašské a Teplické stěny (nejv. Čáp 785 m). Nejseverovýchodnější prahorní horstvo na pomezí kladském zoveme Orlickými horami, v nichž Sněžník dosahuje výše 1423 m.

Ohromná kotlina obklopená horstvy tuto uvedenými postrádá jak horopisné tak geologické jednoty. Nejvyšším místem vnitřních Čech jest vrch Tok v Brdech (857 m, Třemšín pouze 825 m), kdežto severní část palaeozoické kopčiny, k níž Brda náležejí, jest mnohem nižší a ještě nižší jsou křídové planiny v Polabí. Připomeneme-li ještě Středohoří s Milešovkou (835 m), můžeme ukončiti přehled českého horstva a obrátiti se na Moravu. Z Čech zasáhá sem Českomoravská planina a Sudety. Planina ta dosahuje v Moravě výše o nemnoho větší, nežli dosáhla v Čechách, a sklání se povlovně ku čáře znojemsko-brněnské. Severně od Brna přidružuje se k ní malá planina Haná (714 m), výběžek to východních Sudet, od nichž jest oddělena pánví olomúckou. Celý vnitřek Moravy mezi Sudety, Karpaty a jmenovanými planinami vyplňují roviny, z nichž jen na dvou místech zdvihají se pozoruhodnější kopce, v jihu u Mikulova kopce Polavské (550 m), a jižně Kroměříže hory Maršovy (587 m).

Sudety samy vstupují z Čech do Moravy jednak jako pohoří Kladské (Král. Sněžník), jednak jako hory Ry-chlebské (Reichensteinské) a spojují se v Pradědu (1490 m, nejvyšší bod Moravy) v jediný hřeben, jímž končí prahorní část soustavy Sudetské, neboť pokračování jich Jeseníky jsou planinou mnohem mladší, jež dosahuje obyčejně výše 400—600, nejvýše však pouze 829 m. Jeseníky končí v jihovýchodu u pramenů Odry, nazývajíce se tam pohořím Oderským. Severovýchodní svahy Praděda a Jeseníků vyplňují celé Opavsko. Od Karpat loučí je údolí Bečvy. Zde u Hranice nízké rozvodí Odry a Moravy (292 m) tvoří jeden z nejdůležitějších severních přístupů do naší říše.

Odtud k jihovýchodu setkáváme se již se soustavou Karpat, jež vyplňuje značnou část východní Moravy a celé Slovensko. Velkolepé horstvo to přimyká se přímo na východní Alpy a lze v něm rozeznávati 2 hlavní zony, pískovcovou a krystallinickou dle hornin, jež je skládají. Pískovcové horstvo Karpat počíná vlastně již na pravém břehu Dunaje pode jménem Malých Karpat a pokračuje pak mezi úvodím Moravy a Váhu na sever, zahýbá na hranici slezsko-uherské horami Jablunkovskými (s průsmykem Jablunkovským 551 m) k východu a tvoří dále hranici polsko-uherskou, při čemž mu až po Babiagoru (1725 m) výše stále přibývá. Na Moravě dosahuje v Kněhyni 1257, v Radhošti 1130 m, ve Slezsku má Lysá hora 1325 m. Vnitřní zona Karpat sestávající z krystallin. hornin a z mesozoického vápence šíří se u velikém polooblouku východně Váhu nejprv jako pohoří Nitranské (1346 m) na sever, a překročivši Váh po-