Nastalo menšení území českého jazyka, germanisace mimovolná i úmyslná mocně naň doléhala, jak na to šlechetný T. Pěšina naříká na Stříbrsku. Jako němčina, tak zdivočil i spisovný jazyk český a zhoubně působil na rozvoj nářečí, zabahňuje nivy jich nesmyslnými tvary i obraty. Již zdálo se, že v tomto nezdravu pohřben bude i náš jazyk, když tu nové idee druhé polovice XVIII. stol. vzbudily G. Dobnera k očištění a povznesení vlasteneckých dějin, čímž vzbuzena řada mužů, jimiž počíná se tak zvané probuzení českého národa. I tu nářečí česká, tato živá studnice řeči spisovné, mocně spolupůsobila, sama sebou se obrozujíce.

I vidíme z toho, že česká nářečí znamenitě se změnila těmito událostmi dějinnými; sluší tudíž jen dodati, že v našem století povstal jim nový a snad mocnější nepřítel — škola a literatura, tyto nejvzácnější statky národní. Proto v Čechách kvapem mizejí rozdílové nářečí, kdežto na Moravě a zvláště na Slovensku (kde není škol) jen málo změn postřehujeme, takže každé údolí honosí se zvláštním podřečím.

Nářečí česká rozpadají se ve tři hlavní skupiny a sice: A. nářečí české či západní; B. nářečí moravskoslezské či střední; C. nářečí slovenské či východní. Toto rozdělení celkem spadá v jedno s politickou hranicí, ač z části nářečí hranice přecházejí, jak viděti na přiložených mapách.

A. Dle studií Šemberových zaujímá západní nářečí Čechy, cípek hr. Kladského a Vitorazsko v D. Rakousích, na Moravu pak přechází mezi ostrovem jihlavským a Dyjí až k Telči a Dačicům. Mně bylo možno přesněji vyznačiti hranici českoněmeckou a blíže určiti okres kladský a dolnorakouský; Fr. Bartoš pak rozšířil území českého nářečí na Moravě a sice od Olešnice u výběžku poličského na jz. k Bobrové, Radostínu, Měřínu, Předínu, Želetavě, Brodkovu a Kdousovu.

Toto nářečí rozděluje se dále na: I. jihozápadní, zabírající Budějovicko, celé Pootaví, Domažlicko a jihozápadní Plzeňsko. Šembera dosti správně označil hranici, rozděliv je na podřečí domažlické a lužnické. Vykonav tu sám podrobnější studia, dělím je tu na podřečí chodské a domažlické; klatovské, pootavské a netolické; doudlebské a blatské. S domažlickochodským shoduje se úplně řeč na Stříbrsku a severozáp. Plzeňsku vsi zálesácké, z čehož dobře lze souditi, že toto podřečí původně zaujímalo celou tuto krajinu až k hranicům, a po germanisaci toho kraje že zbyl z něho jen nepatrný zbytek Také nápadná jednotnost v topografii tomu nasvědčuje. Jiná vždy slábnoucí odnož jde po prastaré zemské cestě od Rokycan k Zbirohu, tvoříc takto klín v nářečí středočeské. Také podřečí blatské jeví se jako klín po dávné cestě z Budějovic na Tábor.

Středočeské nářečí zabírá všecku krajinu na sv. od jihozápadního a přechází volně v středním Pojizeří a odtud směrem jv. k ostrovu jihlavskému. Nářečí toto, jsouc vlastním základem jazyka spisovného, vykazuje poměrně málo odchylek. Šembera mylně z něho vylučoval značnou část Táborska a Hradecka (podřečí lužnické). Rozeznávám pak v něm: podřečí rokytenskopodřipské na severozáp., podbrdské mezi Vltavou a Berounkou, a želivské k hranicům Moravy. Rozdílové těchto podřečí jsou celkem nepatrní a souvisí více s povahou okolí nežli s původní kmenovostí.

Severovýchodní nářečí zdvihá se z labské nížiny k horám a vyplňuje Podkrkonoší a značnou část východních Čech. V něm řeč má, jak se zdá, základy kmenové. Rozeznávám v něm pak: a) podřečí pojizerské na horní Jizeře od Č. Dubu skoro k Ml. Boleslavi a odtud na východ; b) podřečí podkrkonošské od něho na sv. k Semilům a N. Pace; c) podřečí kladské na Úpě a Metuji; d) orlické ve vých. Čechách v středním Poorličí a Litomyšlsku. Nářečí toto přechází pak směrem jihových. do Moravy, kde tvoří se moravskočeské nářečí, zabírající úzký pruh země v Čechách od Svratky na Krucemburk, Polničku, Nížkov, Pozděšín, Ždirec a Střítěž. V Moravě ohraničuje je Bartoš, jak nahoře vytčeno. Rozeznává v něm pak: a) podřečí dle měst: Žďár, N. Město, Bystřice, které je nejrozsáhlejší; b) Jemnice, které zaujímá nejmenší a nejjižnější část území a c) Dačice, Telč a Třešť, které Šembera počítá k lužnickému.

B. Na Moravě rozděluje Bartoš nářečí na: slovenské, lašské, hanácké a české. O tomto jednáno v posledním odstavci, tudíž je pomíjím. Nářečí hanácké šíří se v největší části střední Moravy, jím mluví vlastní Moravané či ono je kmenovou charakteristikou pro moravského Čecha. Na jihu ohraničeno Němci, na západě Čechy, pak ostrovem svitavským, jejž dělí mocným klínem od Němců severních a úzkým pruhem stýká se s podřečím orlickým. Na sv. ohraničeno Němci až k Podhoří, obloučí se přes Lipník, Bystřici a Holešov ku Kroměříži a dále směrem jz. přes Zdounky, Koryčany, Klobouky k území německému. Od Podhoří až ku Kloboukům stýká se s nářečím slovenským.

Hanácké nářečí (užší) dělí Šembera na Hanáky vlastní od Vyškova ku Kojetínu, Blaťany či Blaťáky po řece Blatě a Valové, Moravjáky od Věrovan k Citovu, Zábečváky po levém břehu dolní Bečvy, Zámoravjáky na Hulínsku a Podhoráky od Bystřice k Holešovu. Bartoš uvádí k tomu Baňáky na Kroměřížsku a Holešovsku a Čuháky, obyvatele, jež za ó vyslovují ú. Ostatně dělí celé to nářečí a označuje je dle okresních měst: I. Holešov, Kromeříž, Přerov, Záhoří, v němž je různořečí: a) holešovské, žeranovské a bystřické; b) přerovské; c) kroměřížské; — II. Přerov, Kojetín s různ. kojetským; — III. Olomouc, Šternberk, Prostějov, Vyškov s různ.: a) olomouckoprostějovským; b) bystřicko-šternberským; c) týneckonezamyslickým; d) vyškovským; — IV. Drahany; — V. Letovice; — VI. Litovel, Konice, Jevíčko; — VII. Zábřeh; — VIII. Sladkov, Bučovice, Ždánice; — IX. Blansko, Brno, Židlochovice, Klobouky, Rousinov; — X. Tišnov; — XI. Ivančice, Krumlov, Znojmo, Meziříčí, Třebíč, Mor. Budějovice; — XII. Kunštát. Již pouhé toto vyčíslení značí pestrost nářečí tohoto a ukazuje, že posud kraje ty obecnou vzdělaností neztratily zvláštnost mluvy a že ode dávna v tom lišily se od západního nářečí.

Druhou velikou skupinu tvoří slovenské nářečí na jv. Moravy zaujímajíc celé Pokarpatí a pravé poříčí Moravy od Těšňovic přes Roštín, Cetechovice, Střílky, Koryčany, Bohuslavice, Násedlovice, Krumvíř a Starvičky k Lednici, tu pak přes Hlohovec jde do D. Rakous na Valčíce, Č. Kruty a. Cáhnov. Nářečí toto rozpadá se na podřečí: a) vlastně slovenské, b) valašské, c) dolské. Prvé rozestupuje se v různořečí: 1. záhorské v hor. poříčí Olšavy od Provodova