Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 106

V koutě parádní jizby u oken stojí obvykle důkladný dřevěný stůl se zásuvkami, ze dvou stran pak při stěnách opřeny jsou dvě lavice »lávky, legátky« dlouhé, s řezanými lenochy. V druhém koutě stojí postel »pohrádka« a truhlice, kamž se ukládají šaty hlavně sváteční a prádlo. Postel je vysoko vystlána. Stlaní děje se tím způsobem, že se podél celé pohrádky položí nejdříve deska, na ni slamník. Na slamník plachta obyčejně červená, která dolů visí, pak plachta bílá, přes niž musí červená »prokukovat«. Na tuto teprve přijde velká »duchna« a pak vždy po dvou »poduškách« nad sebou až do stropu! Postel, kterou dostávala nevěsta, bývala malována, ostatní v domě malovány nebyly.

Vedle legátek za stolem obemykají dřevěné »lavy« ještě zelená kachlová kamna, spojená s pecí kuchyňskou, a několik židlí s lenochy často řezanými doplňuje pravidlem nábytek slovenské světnice.

Stěny tvrdoňské jizby i parádní nebyly přeplněny ozdobami tak, jak bývá někdy na Slovácku. V rohu u stolu visívá kříž a vedle něho na stěně obvyklá lištva se starým, vybraným nádobím. Jen zřídka v roce, na velké svátky, při svatbě, křtu nebo úvodu, nádobí to se sejme a upotřebí.

Pod lištvou zavěsena je řada různých obrazů; obrazy jsou staré na skle malované, začasté původu cizího, nebo

obrazy na papíře tištěné a malované. Kdysi byly v oblibě — a tu a tam ještě visívají — obrazy pod sklem s figurami

z vosku a oblečenými; do obrazů se ukládaly svatební věnečky. Nad stolem se vznáší pestrá holubička z vyfouklého vejce a papíru upravená.

Na ostatních stěnách mnoho nebývá. U dveří visí kropenka (svěceníček, svěcánek) — tu a tam ještě staré moravské práce domácí — pravidlem však novější z kameniny nebo z cínu. Na jiném místě na stěně, někdy nad postelí umístěny jsou obyčejné hodiny, mezi okny zrcátko, nad okny »firhuňky«. Za kropenkou nebo nad stolem visívají »svěceny koťátka«. Dříve bývala i nade dveřmi lištva, kde měl hospodář kamínek, břitvu, brúsky a podobné.

Na konec dlužno připomenouti, že kolem kamen zavěšeny jsou od stropu ráhna, na něž se věsí mokré a zimní šaty, hlavně kožuchy, haleny, vlňáky, nové boty a koše. Za kamny je pec spojená s komínem »sopouchem«.

Tak jako jizba parádní upravena bývá (až na kamna s příslušenstvím) i jizba obyčejná, toliko je menší, prostší, méně vyzdobená. Ve světnici a kuchyni svítí se petrolejem (»petrolínem«), v chlévě olejem. Dříve se svítilo ze střepiny s olejem nebo se sádlem, v němž ležel konopný knot. Střepina se kladla na »stojan« (svícen) stojící na stole.

K obyčejné jizbě přimykala se komora a k té další místnosti pro účely hospodářské. Na výstavě byly prázdny, bez věcí. V skutečnosti ukládají do komor »korýtko« (necky), díž, »mažárek« na tlučení máku, máselnice, baňky na mléko. Z hospodářských síní nejdůležitější jsou zavřené chlévy (»maštale«), a polootevřená kolňa (»šopa, šopna«) s pluhem, vozem, branami, saněmi, hospodářskými stroji a konečně stodola, která dvorec vzadu zahrazuje a na výstavě vůbec vystavena nebyla. Stodola sama skládá se z mlatevňy a oboustranných přístodůlků (»páže, uhrabečníky«). Ukrývají se tam podobné stroje hospodářské a různé nářadí. Místo za dvorem sluje humno.

Bohatší hospodáři mají na dvoře i své vlastní studnice, jež jinak bývají z věnčí statků a více domkářům společné. Studně ty dle potřeby hluboké jsou nahoře ovroubeny nízkým čtyřbokým zábradlím, nad nímž se zdvihá střechou krytý rumpál s okovem. Rumpál se točí kolem vozovým. Při nehluboké vodě zdvihá se však okov vahadlem.

Za dvorem rozkládá se sad s některými druhy ovocných i planých stromů. Na Břeclavsku se pěstuje ovocných málo (durancie, kadlátky, jabloně, hrušky, střešně), jinde je ovoce více, ba jsou vsi, jež tvoří celé ovocné zahrady. V zahrádkách před okny, které bývají hrazeny různě z prken přisekaných, z tyček, z latí, pěstuje se nejvíce réva vinná, z květin karafiáty, macešky, rezeda, balšínek (máta kadeřavá), maří list, ftáčky (stračka), tulipány, iskérky, hřebíčky, hrušpánek (zimostráz), pahnůstky (orlíček), marjánka, leluje, nykyšpurk (řeřicha), zimní růže, pivoně, rozmarýn, (u svobodných děvčic), myrta, muškáty, fuksije a jiné.

SLOVENSKÁ VINNÁ BÚDA.

@II@1@Stálý tento průvodce jihomoravských vsí slovenských nemohl chyběti ani na výstavě. Vinné sklepy slovenské tvoří místy za dědinami dlouhé, jednoduché nebo i několikeré řetězy domků na hlavních cestách vinohrady probíhajících. Z dáli se domníváme viděti celou ves, — přijdeme-li však blíže, vidíme, že je ves ta mrtva, bez života, jestliže náhodou jednotlivec nebo družina zapadlá k sudu dobrého vína nepřeruší ticho výskotem nebo hádkou. Ovšem jsou doby, kdy celá ta končina oživne: když práce je ve vinohradech, hlavně při vinobraní. Ale to bývá výminečně. — V rovině břeclavské není tolik sklepů, jako v jiných pahorkovitých, vinorodých končinách moravského Slovenska Proto také vzor sklepu, nebo jak Slovák praví »búdy«, nebyl vzat od Břeclavi, ale ze staré búdy od Mařatic u Uherského Hradiště; aspoň jeho průčelí je zděláno dle nákresu stavitele Šaniaka v Uh. Hradišti.

Vnitřní zařízení — které bohužel na výstavě provedeno nebylo — je jinak všude stejné. Sklep sestává ze dvou částí: Přední síně, kde se nalézá lis »pres« a nad ním v podkroví často sušírna na píci pro dobytek, a — ze síně zadní nízké, dříve i v stráni »vykrúžlené«, nyní aspoň zemí zasypané, kde na kantýřích z trámů leží vedle sebe sudy vína révového, jablečného (jabčáku) nebo slivovice, třešňovice a jiných, doma vyrobených lihovin.


Předchozí   Následující