str. 108
Kuchyně má dosti velké okno v boku stavení; nacházejí se tu police na nádobí, stolek, dřevěný škopík, větší i menší, ruční putna, putna »pantovnica« s popruhy k nošení vody na zádech, dřez o třech nohách k mytí nádobí, putna »černá«, v níž se míchá a nosí prasatům žrádlo, a zároveň »tlouček« do ní, totiž oblé dřevo k roztloukání vařených bramborů. Na polici jest rozličné hliněné nádobí, mísy a misky oblíbené, zeleně polívané, cedík na mléko dřevěný se žíněnou síťkou a cedík na nudle neb ku škvaření sádla hliněný, v podobě dyouuchého hrnku do polou děrkovaného.
Na ohništi stojí několik třínohých rendlíků, hliněných i železných.
Na zdi zavěšen jest nějaký »kutchan« (pekáč) a ze šindele upravený vařečník, v němž zastrkány jsou vařečky a »kverlačky«, tyto upraveny z větvičky, od níž se čtyři neb pět slabších větviček od součku rozbíhá a do hvězdy přiříznuty jsou. Jest to hezké, praktické a aspoň levné. Pod ohniskem jest výklenek ku složení dříví.
V budlině u pekárny stojí lopata k sázení chleba, ohřeblo k vyhrabávání uhlí, vidlice k rovnání ohně a pometlo k vymetání popele. Na zdi zavěšena jest »vomítka« z klásků k potírání chleba vodou.
V prsku stojí »vůzky«, na něž se podpíraly vidlice, kdy se vařilo v pecích a hrnce tak k ohni posunovány. Druhé dvéře v levo od vchodu vedou do světnice, sednice či seknice, jak se na horácku říká. Nad těmito
zavěšen jest věnec od »dožínek«, uvitý z obilí všeho druhu a květin polních i zahradních, zvláštní jeho ozdobou jsou makovice, pozlátkem olepené.
Podle na zdi visí »Pánbíček«, dřevěný, černě natřený kříž as metr dlouhý s Kristem pestře obarveným. Pod křížem zavěšena jest lampička z červeného skla. Kříž ozdoben jest věnečkem z pestrých papírových květin, dále zastrčena jest u nohou Kristových snítka kočiček od květné neděle, opálená tříska »Jidášova dřeva«, jak se světí na bílou sobotu, větvička břízy, jaké se dávají do světnice o svátcích »zelených« (svatodušních), a zavěšen svěcený věneček od Božího těla. Tak se činí »pro památku« a obnovuje každým rokem.
Vkročíme přes nízký práh do sednice. Dvéře jsou nebarvené, jednokřídlé, rozdělené na čtyry »tabulky«, poněkud jednoduchým zářezem nad plochu dveří zvýšené.
Na nich, jakož i na všech ostatních dveřích ve stavení jsou svěcenou tříkrálovou křídou napsána písmena K+M+B a letopočet, dále nakreslena »muří noha« ochraňující proti »ouřku« a »meří huzel« , který se kreslí k vůli dětem, aby můra, jdouc jich ve spaní dusit, musila tento huzel prve »rozplést«, což prý nedokáže a zatím své moci pozbude s kohoutím kuropěním.
Sednice má tři okna a sice dvě v průčelí a jedno v boku. Pochvaluje si toto zařízení hospodář, že vidí dobře i na náves i na dvůr, k vůli dohledu i zábavě.
Stěny světnice jeví se tak, jak na zevnějšku; aspoň jednou do roka umývají je hospodyně a vyplněné skouly zčerstva vápnem »líčí«. To děje se obyčejně před velikonocemi. Okna jsou dvoukřídlá, o třech tabulkách do výše a pouze jednoduchá. Jsou zasazena v rám, tvořící vně okna uzoučké »závokní«, na němž stojí hrnky s obvyklými květinami: rozmarinou, muškátem, bazalkou, rozmuškátem (pelargonium), fuksijou a mořskou cibulou. Otvírají se okna do vnitř, venkovní rámy jsou s vrchu i se spodu ozdobeny »zakulacenejmi vejřezy«. Na »závokní« narovná se v zimě mech skorem do polou oken zvýši.
Strop světnice jest »kulánový«, z kulatých trámců těsně vedle sebe upravených. Příční trámy či »povaly« jsou silné, otesané, trochu seříznuté. Slouží hospodáři za zápisník kospodářských událostí. Na tmavě lesklé jich půdě, nátěrem hovězí krví docílené, čteme tyto zápisky: schvabachem psáno)„Ten tejden po swatým Jozefu se bjehala naša Straka" a na druhém
že: " Na červenej pondělek se přebihala šedá plaska."
Podlaha jest »mlatová« či »udepsaná« z mazké hlíny. Na zimu nastele se na ní slámy, haček neb roští. Vejdouce do sednice pokropíme se hnedle u dveří svěcenou vodou z kropenky, představující sv. Veroniku. Nádobka na vodu nachází se v roušce s hlavou Kristovou. Kropenka zavěšena jest těsně podle krbu. Tento vezděn jest do stěny příčně sednici od síně a kuchyně dělící, vařívalo se druhdy na rychlo na něm a večer ohníček loučový osvěcoval světnici. Kouř svádí se do krbového pláště tak zvaného »kobzulu«, do polou ve zdi zazděného, zeleně polívaného a nesoucího letopočet 1826. Roura hliněná ústí v komíně od kamen a pekárny.
Kamna s pekárnou vyplňují celý pravý kout světnice až po dvéře k přístěnku. Kamna jsou hliněná z kachlů nepolívaných, jednoduše do kosočtverců vroubkovaných, nátěr jich jest z bílé hlinky, rozmíchané olejem a smíšené s tlučeným »kočičím stříbrem« (slidou), což se pěkně leskne.
Vršek kamen uplácán jest z hlíny a čistě obílen, říká se vrchu kamen »na kopce«. Trouba jest hliněná, s dřevěnými zastrkovacími dvírky. Kamna mají u plotny zasazený kamnovec taktéž hliněný s hliněným víkem, na ohřívání vody.
