Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 155

či »aksamitka«. Jest to čepice dénka z aksamitu zeleného, okolku z jedné polovice na tři prsty širokého, z druhé na půl lokte zvýšeného z žluté neb hnědé vydroviny. Dénko skládalo se z paprskovitých dílků, jejichž švy pošity prýmkem; uprostřed byl střapec. Taková aksamitka »až 80 renčníků stávala«. Velmi oblíbeny bývaly za starých časů veliké černé klobouky širáky, jež měly uprostřed dénka knoflík ozdobný s pestrou skládankou, podobný vespod na střeše klobouku. Ku knoflíkům těm sbíhaly se se tří stran černé aksamitky, jež si »furianti« nechávali viseti kolem hlavy. Takové klobouky nosívali zvláště »družbové« o svatbách; ti měli na důkaz důležitého svého úřadu ručník přivázaný u pasu, na něm červeně vyšité svoje jméno a jiné ozdoby. Dále, společně s ostatními hlavními mužskými účastníky »svarby«, dlouhé červené fábory s rozmarinou. Kromě širáků a výdrovek měli sedláci i »pangrotky«, beranice a »kaškety«.*)

Ze všeho toho bohatství krojového mužského i ženského zachováno v museích i sbírkách dosti předmětů, ale v užívání úbor ten již není, až na skrovné výjimky. Nosí totiž dívky i ženy při práci ještě nevyšívané kordulky většinou »orlijánové«, staré ženy pak košile s »vejložkem« (ale nebohatým) a »caclemi«, konečně i »cacký« po způsobu východočeském uvázaný šátek. Mužští užívají leda nevyšívaných koženek bez řemínků. Toť konec pestré slávy krojové na litomyšlském panství!

Kroj litomyšlský sahá silně do Vysokomýtska (až k Vanicům, Zálši atd.); na západ pak přecházel v kroj chroustovický, jenž panoval kolem Luže, Košumberka, Uherska až kamsi k Chrasti a Podlažicům. (Na výstavě byla záslužná mapa krojová hejtmanství vysokomýtského v oddělení východočeském.) Jest litomyšlskému dosti podoben, ač méně bohatě vyšíván. Dívky tu nosily o slavnostech vínky, rulíky rozpuštěné, v nich fábory, někdy zase »čepení« ze skládánek a rulíky ve fáborech zatočené; ženy čepečky-holubinky. Životky šly tu do pasu. Jako na Rychmbursku vynikaly ženské bohatými šňůrami korálů granátů s »toraly«, jež vzadu svázány fáborem až tři lokte dlouhým. Mužští na kloboucích-širácích měli »pomrhelky«, dále vydrovky, čepice »perničáté«, beranice atd.


Přední a zadní strana brusleku litomyšlského.

Na blízkém panství poličském, až ku krajinám moravským se táhnoucím, panoval kroj jednak střízlivější jednak méně osobitý, jelikož veň působil čtverý vliv: blízké Moravy i Litomyšlska, na západ přiléhajícího Rychmburska, a konečně vliv německých sousedů od Limberka až k Německé Bělé a dále na Moravě osazených. Tento čtverý vliv jest ostatně zřejmý nejen v kroji, ale i v nářečí, stavbách, zvycích atd. Moravu, t. j. její Horácko, připomíná tvar šněro-vaček, hojně kosticemi prostoupených, napřed na háčky zapínaných, vzadu se šůskem a varhánky, sukně »kolovánky«, jež i kolem Žďáru se nosí, čepce »krepiny«; Rychmbursko čepce-lebky se šátky kolem složenými, ozdoba špenzrů, látky »trhané«; z Litomyšlska byly sukně mezulánky a cajčky, leč bez pentlí, vyšívané bílé zástěry a bílé kabátky-kožíšky; mužský úbor a » fráček« žen opíral se o kroj německý. Vždy krajina tomu kterému vlivu nejbližší více se mu poddávala.

Ženy a dívky na Poličsku nosily střevíce s přaskou neb mašlemi, punčochy rozličné »jak kerá«, nevyšívané, svrchní sukně buď z mezulánu a cajku (máčky, »šedé«, žebrácké) bělavé kanafasové, »trhané«, hedvábné,**] cacké


*)Poukazuji čtenáře o věc se zajímajícího ku svému dílku »Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku« sepsanému roku 1887 a vydanému 1890 a 1891 knihtiskárnou Kramář a Procházka v Olomouci, kde zevrubně popsány všecky součástky kroje litomyšlského, způsob jich vyšívání i jich naleziště. O rychmburském kroji psala jsem do »Pracovny« r. 1894 č. 7. a 8.
**) Látce hedvábné o velikých čtvercích říkali »nový svět« a vypravovali o látkách hedvábných vůbec, že je vozili »Tyroři« po vesnicích. Z toho vysvětlovalo by se vyskytání se stejných vzorů dykyt a atlasů po nejrůznějších vesnicích českých, v Klatovsku jako v Poličsku atd.

Předchozí   Následující