str. 166
štiny několik řad granátů neb koralů s tolary a jinými mincemi uprostřed, kterážto ozdoba spojena vzadu širokým a dlouhým fáborem hedvábným, za stara i zlatě vyšívaným. (Při nevěstě říkali mu »fábor svatební«). Fěrtochy jsou na Mladoboleslavsku jako jinde bílé mřížkované, hedvábné (ke svatbě i zde oblíben byl fěrtoch žlutý) a vlněné; nejstarší však byly téhož druhu jako šátky »karmazínové«. Tyto »karmazínové« šátky jsou takměř nejcennější a nejrázovitější částí úboru mladoboleslavského. Jsou dosti veliké, zvláště v rozích bohatě a harmonicky vyšívané, a to přes určitý svůj název, nejen hedvábím temně růžovým (carmoisinovým), ale i žlutým, černým, neb zlatou nití. Každý šátek barevně vyšitý slul »karmazínový« a nosila je výhradně děvčata, kdežto ženy měly pleny zcela bíle vyšívané, jen někdy zlatým ornamentem přizdobené. Na Boleslavsku (dle udání p. B. Hoblové) děvčata užívala »vínků panenských«, jež jsou jemně skládanou krajkou vroubeny a těsně k čelu se přimykají; vyšity jsou rozličně, zlatem, stříbrem, hedvábím, i uzlíčkovány (vínek panenský »smuteční« na výstavě byl černý a žlutý). Svázán je »vínek« vzadu konci »kátrova-nými«. Nad vínek takto spořádaný dán nevěstě ještě věnec velmi vysoký z umělých tylových květin, dracounu a zelených listů sestrojený; vlasy v »žíhon« podkleslé zakryty byly cele hojnými větvičkami rozmarinovými, jež, vycházejíce
z věnce, všecku hlavu oplétaly. Čepeny však bývaly nevěsty čepci, jichž se na Boleslavsku nosily rozličné druhy. Předně »kátrované«. holubinky s vázankami podobnými, holubinky uzlíčkované,*) čepce zcela zlaté a čepce »stříknuté « (na bílé půdě řídce zlatě vyšité). Ke zlatým čepcům byly i fábory skvostné; měly-li býti zvláště široky, spojily se pentle dvě, šev pak i kraj pokryt »magronkami«, hezkými to skládankami z úzkých pentliček jino-barevných.
Všecky tyto součástky krojové vyšly dávno z užívání, chovaly se však porůznu jako památky v rodinách, odkud péčí sběratelů přestěhovaly se do museí a kollekcí soukromých, na štěstí velmi četně a úplně.**)
Pokud se Turnovska týče, zastoupeny z kroje ženského (mužský představen na výstavě slabě) zvláště »vínky« (jež na Turnovsku a v Ještědí nosily na rozdíl od Chodska i zcela blízkého Boleslavska pouze ženy!), pleny (loktušky), šněrovačky (za stara »životky«), fěrtochy, čepce holubinky, jichž veliká část je uzlíčkována režně i černě a zvána holubinkami »horskými«, jelikož nosily se hlavně v horách. Turnovsko od Ještědí liší se větší nádherou svého kroje; též se zdá, že šat nejstarší zde déle se udržel než níže v kraji. Probereme poněkud jeho části. Na »víncích« vyšita nejprve půda červeným hedvábím, do husté spleti ornamentů základních vpravovány jinobarevné květy (oblíbena je trojice větviček) žluté, zelené a bílé. Šátky (loktušky, pleny) jsou buď »šátky třírohé«, karmazínovým podobné, neb čtyřrohé bílé »pleny«, »kukle«; někdy vyšity i modře neb zlatě. Barevně vyšíváno také okruží košile. Kromě fěrtochů bílých, na bílém plátně červeně vyšitých, hedvábných, zvláště žlutých a zelených, vyskytují se i zástěry modré plátěné, bíle nebo pestře přizdobené (zabloudivší sem asi vkusem, neklameme-li se, z plátenického a barvířského Náchodska).
Šněrovačky turnovské jsou dosti vysoké, z předu dole přišpičatělé, hojně prostoupeny štepem i kosticemi, mezi nimiž provedeno drobné vyšívání; podobné vyskytuje se i na předním spojovacím zubu. Některá šněrovačka posázena i granátky (výzdoba symptomatická!). Kromě šněrovaček panovaly »kabátky« pentlí cele vroubené, s varhánky a naditými rukávy »dudami«. Sukně mezulánky měly pentli asi ve třetině své výšky; zavazovaly se, jako v jiných končinách, i zde vždy po straně. Jiné sukně zhotovovány z hedvábí a byly výjimkou i vyšívány. Čepce zlaté a stříbrné s granáty byly v obyčeji vedle holubinek, hladkých čepců s »ušnicemi« a pozdějších velmi naškrobených bílých čepců kulatých, t. zv. »kuláků«. Nejčastěji však bylo viděti ženštinu v »kukle«, vyšívané to a silně naškrobené pleně, zvláštním způsobem uvázané na temeni hlavy, z níž nikoli kolem čela, leč jen při uších vynikaly krajky. Jmenovalo se to vázání »na uši«, »na ušíčka« nebo »na ušnice« (nověji »na babku«). Zcela jinak vázal se šátek »karmazínový« třírohý; jeho naškrobené dva cípy odstávaly jako kalouny holubinek, vodorovně, k němu nosil se dlouhý fábor až k nohám splývající.
Na Českodubsku »pod Ještědem« na straně české opakuje se kroj turnovský, leč poněkud jednodušeji, jak přirozeno v krajině hornatější, chudší.
Sluší zde rozeznávati starší kroj na konci minulého a počátkem tohoto věku, a kroj mladší z let třicátých, čtyřicátých; obojí způsob ovšem dávno ustoupil »nynější modě«. V létech sedmdesátých se starci a stařenkami některými vyšly poslední kusy (dlouhé kabáty či »kaputy«, krátké, kazajky »lajblíky«, čepce s ušima, šátky na uši zavázané) z užívání.***)
Dle fotografie J. Šimona v Turnově.
