modní byly a nošeny v různých krajích Čech, Moravy a Slezska od žen německých i českých. Ještě v letech čtyřicátých nosily se tu na Znojemsku bílé sukně (fěrtochy), k nimž patřil modrý, vysoko pásaný fěrtůšek, modrý spensl s velkým výstřihem, do něhož zapadal červený šátek. Na krku byly perle několika řadami, ovšem skleněné. Mužové tu ale měli již často pantalony, tak jak nyní na Meziříčsku skorem všeobecně se nosí, modré neb černé vesty až ke krku, krátké kabátce s vysokým límcem a na hlavě aksamitové, zelené vydrovky, jichž zadní štít byl někdy až třetinu metru vysoký.

2. Kroje brněnské. Kraj brněnský, k němuž mimo bližší okolí Brna dlužno počítati i část jižní vysočiny drahanské a kraje východně a jihovýchodně od Brna se slováckým územím se stýkající, jest mnohem zámožnější, než pahorkatina českomoravská. A tak nepodivíme se, že i šat tu byl bohatější, nádhernější než na Horácku. A zachoval se tu v některých částech až posud, jak nás přesvědčí nedělní návštěva v Brně, Židlochovicích, Hustopečí a jinde. Odchylek podrobných najde tu i laik několik, domácí člověk vidí jich však celé spousty.

Na výstavě Národopisné znázorněn kroj na Brněnsku starcem a stařenou z Troubska, podávajícími chléb a sůl, v oddělení zvykoslovném, hlavně ale v brněnské světnici, v níž umístěni sedlák a selka z Troubska a stárek a stárka z Líšně. Stárkem slove na jižní Moravě chasník, volený mužskou mládeží, obyčejně ze zámožného domu, aby dělal při muzikách, hlavně o hodech pořádek a všechnu zábavu řídil. Děvčata zastupuje na mnoha místech rovněž svobodně volená »stárka«.

Sedlák podán ve světnici bez obleku v černých nohavicích do bot ve dlouhé černé, v rohu květované vestě a košili na límci černě vyšité. Jiný sedlák měl koženky žluté, se zeleným vyšíváním na bocích a střapci koženými, ovázanými kol modrých punčoch, jež z čižem na několik prstů bylo viděti. Kabátec modrý byl zpředu, na výložcích a na šůscích pěkně vyšit a dvěma řadami knoflíků bílých ozdoben.

Selka měla bílý fěrtoch (sukni), zelený fěrtůšek (zástěrku) široký, plínu bílou, přes prsa ovázanou do zadu tak, že vzadu viděti visuté její konce. Kabátec (spensl) byl hluboce zpředu vykrojený, třešňově červený a měl bílé knoflíky. Šátek červený fondem a kvítkovaný (turecký) uvázán na babku, nohy vězely v bílých punčochách a střevících.

Stárek z Líšně měl černé koženky, bílé punčochy v botách holínkových, červenou dlouhou šůskovou vestu s bílými knoflíky, košili celkem obecnou, záhybkovanou. Na krku měl černý šátek a velmi široký klobouk na hlavě. Z pravého otvoru koženek visel bíle vyšitý kroužkovaný šátek. Klobouk široký, ozdobený třemi barevnými housenkami, měl velkou krámskou »voničku« z červených pentlí a bouil-lonu a z předu visela s něho dlouhá pentle. Stárka měla červenou hedvábnou sukni se zeleným, asi třícentimetro-vým lemem, zástěrku hedvábnou mo-drou, kordulku (živůtek) »ornátovou« s mírným výkrojem na prsou, rukávce málo baňaté s oboječkem pěkně var-hánkovaným a pentličkami u záloktí. Šátek vázán na malé záušnice. Na rahně ve světnici visely dále ještě jedna červená mužská vesta vyšitá, z Těšan, ale krátká a modrý ženský spensl s velkými varhánky z Bohumělic.

Kroj vyznačený ve světnici brněnské dobře zachytil starý způsob oblékání se na Brněnsku. Ovšem že v letech třicátých, jak viděti v oddělení zvykoslovném u starce, vedle bot nosili

Figuríny starce a stařeny z Troubska.

Fotografie F. Dvořáka.