staří střevíce s přeskami, černé kolenice, tmavomodré šosaté kabáty neb krátké kabátce s červenými lemůvkami kolem zpodu, kapes a rukávových výložků, jež jako kapsy žlutými knoflíky byly zdobeny. Na hlavě byl široký klobouk, na pravé straně trochu vyhnutý nahoru (na jeden »guráš«). Druhou rovnou stranu držela modrá pentlička k temeni.

V zimě nosili vydrovice s červenými mašlemi a vysokým štítem. Starší ženy pak mívaly přaskové střevíce, červené punčochy, světle neb černomodré sukně, tmavomodré fěrtůšky, živůtky květované, ale na hlavě čepec s modrým svrškem a křídly malými za týlem. Kabátky byly modré, na prsou hluboce vystřižené, kol výstřihu obyčejně plisírované s rukávy u pěstí úzkými. Kolem krku a přes prsa, ale pod kabátec, uvazován byl barevný, květovaný i hedvábný, později bílý vyšitý šátek. Na hlavě nosily červený šátek na babku a přes něj bílou plínu. Nevěsty a družičky nosily tu všude v letech třicátých vysoké věnce z krámských květin, s vrkočem pentlí z týla na záda splývajících.

Nemnoho jinačí kroj byl v okolí Kynic na Brněnsku, dále kolem Macochy, Židlochovic, Práce, Křenovic a jinde.

V Zidlochovicích a vůbec na východ oblíbeny byly více žluté koženky, tmavomodré vesty a černé kabátce.

Do dneška udržel se kroj pouze ženský, ale velice pozměněný v okolí Brna, Křenovic, Židlochovic a j. Široké a přečetné sukně, šátek na babku způsobu přerozmanitého, v okolí Křenovic pak zvláštní živůtky a kacabajky s velkými na několik varhánků přehnutými šůsky vídáme často v Brně na trhu. V okolí Rousinova mají kabátky jen malé, ale husté varhánky vzadu. Mužští nosí sice leckdes ještě vesty dlouhé i červené starodávného střihu, s knoflíky u kapes a rovněž i kabáty podobné (Rajhrad), ale k tomu juž pantalony, někdy dokonce v letě i bílé a — čepice oficírky! Za Slavkov k severu přechází kroj brněnský vyškovským způsobem oblékání se do hanáckého. Ke Klobúkám pak a východně od Hustopeče začíná se to pestřiti krojem oním, jenž nejlépe zachoval se dosud u t. zv. Hanáků slováckých, t. j. v tom kraji, kde mluví se sice již moravsko-slovensky, kde však kroj hlavně ženský má některé silně význačné zvláštnosti hanáckého kroje.

Hanáci slováčtí a stejně se nosící příslušníci nářečí brněnského obývají pruh osad mezi Ždánicemi, Klobúky po Kobylí, Velké Pavlovice až k Podivínu. Nejzachovalejší osady jsou snad Čejkovice a Kobylí. Ke Kyjovu tlačí se Stavěšicemi a Stražovicemi.

Na výstavě vyznačen kroj ten ve vitríně »Vesny« pěknými figurínami nevěsty a ženicha z Klobouk brněnských. Popíšeme ale raději kroj úplný zimní i letní, na př. z Čejkovic, od něhož jsou na sever i na jihu jisté odchylky. Na sever na př., že ženské mají šátek uvázaný na záušnice malé, s cípky, nad čelem, na jihu mají šátky »na papír« s velkými křídly v pravo a v levo hlavy. Na severu nenosí juž mužští bílých kožichů dlouhých, v jižních osadách však jsou dosud v oblibě. Žluté koženky bohužel pomalu mizejí všude a rovněž mužské kordulky (vesty) i lajble (kabátky) bílé flanelové, bohatě, zpředu i na šůscích i kol krku vyšitím pestrým zdobené.

Kroj mužský v Čejkovicích skládal se z následujících součástí: Boty byly na neděli čižmy s vysokými podkův-

kámi, na den. dělní volné »slovenky« takměř bez opatků. Pouze »stárci« mívali za stara »špidlaté« čižmy, celé z kůže červené. Hlava kryta byla vysokou válcovitou »šopovicí« s pentlemi a žlutým kovovým trojhranem na boku; nyní ji ovšem zastupuje beranice rázu obecného. V letě nosili klobouky »s lušniskama«, se střeškou na jedné straně zvednutou, nyní nosí kulaté klobouky s úzkou, střeškou, s 10—12 pestrobarevnými šmuky (housenkami), krepinou pozlacenou a »ftáčkovpu« pentlí červenou, což vše je připevněno i více než stem špendlíků. Za kloboukem setkáme se tu poprvé u šohajů s kosárkem, kohoutím to bílým pérem, které vyznačuje jaksi dokonalého junáka. Bohatší hoši mívají »štrose« (pštrosí péro), jež v Břeclavě i za 5 zl. kupují. »Indá kosárky taky nosívali, ale to už byl pacholek, co jich směl nosit. Dyž se odvádělo na sýpku, tož si musel dvě měřice obilí na rameno zvihnút. Co néni pacholek, aji šak včíl mu ho vezmú, vydrgancujú mu a má!« Když se svobodný ožení, tu i na Slovácku přestane nositi kosárky s červenou pentlí, nosí jen šmuky; čím je starší mužák, tím méně jich.

Gatí konopných širokých se nyní málo nosí. V den všední zastupují je »cajkové« nohavice do bot, na neděli nosí se tmavé soukenné nohavice. Starodávné žluté koženice (jelenice), ovázané kolem modrých punčoch, pod koleny ozdobnými řeménky juž pomalu vymírají, ačkolivěk byly, jsouce často bohatě po bocích a »u sklopce«, jenž byl na pravé straně, vyšity velmi svěčny. Košile nosívaly se se širokými rukávy, jež u zápěstí rovněž jako límec u krku svazovaly se červenou šňůrkou. Na ramenou bývaly žlutým; neb černým hedvábem vyšity. Na krku nosíval se a nosí dosud šátek černý, u: mládeže s červeným okrajem. Vesta, jež tu slove juž kordulou, bývá černá (na Klobúcku i světle modrá) s mnoha knoflíky a bývá na předu a na šůscích bohatě hedvábem ve vodorovných proužcích zdobena. Kolem zdobené náprsenky takto vzniklé bývá místy i barevné třepení. V horní dírce kordulky bývá zpravidla vyšívaný nebo pestrý šátek. Vedle korduly nosí se za chladnějšího počasí a od starších »lajble«, kabátce rovněž tmavé a krátké s rukávy a často zeleně vyšité s knoflíky mosaznými. Nyní nosí i kordule i kabátce látkové (tyto slovou marýnky), zpravidla čamarovými sponkami zapjaté. Stárci, ženich, kmotři, »úřadi« o Božím těle a bohatší sedláci nosili ve svátky velké dlouhé kabáty s bílými knoflíky, vzadu rozestřižené až po paty. Vedle těch obecněji nosili starší lidé aneb mladší v nepohodě jarní i podzimní bílé haleny s visutým na záda límcem. Když zima přituhla, vklouzli rádi do dlouhých bílých, vzadu zeleně vyšitých kožichů, a věru statný Čejkovjan v dlouhém čistě bílém kožiše a vysoké šopovici vypadal majestátně. Místo bílých kožichů vtírají se sem z Podlaží »dubenné« hnědé kožichy, nebo kožíšky soukenné, polo-městského rázu. Abychom ničeho při kroji mužském nevynechali, podotknuto budiž ještě, že dříve nosívali mužové i široký opasek.

Kroj ženský jest velice svěčný a připomíná svým širokým obojkem u krku na pravý hanácký. Adolf Liebscher jej také ve svých krojových obrázcích, druhdy ve » Květech« publikovaných, ač neprávem, za hanácký vydává.