str. 175
Za stara nosívaly ženské vesměs čižmičky s měkkými shrnovačkami. Pouze Vrbečanky a Čejkovjanky zůstaly jim věrny; jinde zaměnily je s vysokými šněrovacími střevíci, k nimž ovšem nosí se punčochy bílé neb červené. Košili zastupoval druhdy »rubáč«, spojený s »oplečím« v jedno, a aby nespadal, visel na šlech »trháčkách« přes ramena. Na »rubáč« obleče parádnice zdejší celou serii sukní bílých, snad více než na Brněnsku, naškrobených vyžehlených. Nedivte se, »že je šerší než delší«. Druhdy to ovšem nebylo. Vzala se »bavlnka« bílá se širokými, svislými, červenými štráfky, a bylo! Anebo když děvče bylo bohatší, mělo »súkenicu« černou, zelenou neb modrou, lemovanou žlutou neb i jino-barvou pantličkou. Nynější svrchní sukně jsou přerozmanity od prostých »kanafasek« do nádherných »sometek« a »atlasek«. Všechny sahají jen do polou lýtek. Na sukně klade se »fěrtoch« široký, druhdy modrý plátěný s bělavými pruhy a ze dvou půlek uměle sešitý a na okraji poněkud vyšitý; nyní nosí se jen hedvábné, krajkami rozmanité barvy lemované. Rukávce mívaly široké rukávy, nad loktem spjaté s taclemi, širokými pantličkami »podvazadly« uvázanými. Kolem krku široký obojek »obršlák«. I tacle i obršlák byly vroubeny žlutými krajkami »misikornovými«. Nyní jsou rukávky menší a obršlák i tacle dírkovaně vyšívány. Kordulky bývaly druhdy soukenné, atlasové, nyní jsou i ze sametu, vždy hluboce vystřižené,. kolem výstřihu skládanými pentlemi zdobené a zpředu i vzadu pestrobarevně vyšité. Při sychravějším počasí nosívaly se lajble soukenné nebo marýnky z týchže látek jako sukně. Obojí jsou krátké kabátky s rukávy nahoře širokými, k zápěstí se úžícími. I šůskové přilehlé kacabajky z hedvábí a sametu začínají se nosit, tak že děvčata ze zadu úplně připomínají kroj plzeňský. Kožíšky nosí hlavně starší ženy a to kratičké, strážnickým suknem obšité, na prsou a u rukou liščinou zdobené. Vzadu mají stojaté šůsky.
Na hlavě nosívala se druhdy bílá velká »šata«, různě přízí neb hedvábím vyšitá a krajkami vroubená, později šátek »turecký« na »záušnice« nebo »brklice« na tuhý papír tak vázaný, že činil velká křídla po stranách hlavy; nyní jen šátky kartounové, hedvábné neb vlněné pod bradu »na kukuč«. Šátek »na záušnice« již se nenosí skorem nikdy, »nekdy, že si kerá zpomene«. Pouze nejstarší stařeny pamatují nošení »šatek«, oněch úzkých dlouhých plen, jež kolem hlavy se ovíjely a konce na záda visící měly. Na hlavě a u konců bývaly černě neb žlutě vyšité a krajkami zdobené. Děvčata nosívala pod nimi lelíky (pletence) spuštěné a v nich na konci »frče« z pentlí.
Nevěsta a stárky nosívaly — nyní již ne všude — na hlavě věnec z krámských květů hodně vysoký — jako ostatně nevěsty všech dosud popsaných krojů — a »kotouč« ze 30 loket různých hedvábných pentlí, tkaniček a mosazných jehlic. Pod kotoučem ukryly se vlasy téměř úplně. Někde od kotouče visely ještě pentle na záda. K výbavě dívčí patřila i pořádná, přízí neb hedvábem vyšitá koutnice. O dětskou parádu postarala se juž mladá maminka sama anebo kmotřenka. Koupily atlasovou, pentličkami a »šrálkami« (tylem) a velikou »frčou« z pentlí na temeni zdobenou »pupínku« (čepičku), košilku s krejzlíčkem a modrou neb červenou harasku na povijan. Později, jak děcko dorůstalo dostalo »kasaňu«, šuknici to s pásáním bez rukávů. Kasaňu nosí chlapci
i děvčata asi do třetího roku, odkudž začínají se nositi krojem dospělých,
ovšem jednodušším.
3. Kroje hanácké.*)
Hanák má červeny gatě, to se o něm vi,
On se muže verovnati jenerálovi:
jeneráli ti jich majo dež parádo držívajó
A Hanáce pře své práce jich ožévajó.
Cítíte tu hanáckou pýchu; ve verších těch? Je v nich skorem
moc řeči, neboť hanácké "me zme me« spraví to také tak sebevědomě.
Ano červené gatě má Hanák, červené koženice, které jsou pro
něj tak význačné, jako úzké, šňůrované nohavice pro Slováka. Jsou ostatně
na různých místech různé, ba někde ani nejsou červené, nýbrž žluté;
jak asi v minulém století většinou bývaly, ale vždy jsou to pořádné koženice. Na Národopisné výstavě vystavil mapu krojů hanáckých Ondřej Pišl, učitel v Kojetíně, a rozeznává podle ní šestero různokrojů a sice: litovelsko-olomúcko-přerovský, prostějovský, želečsko-vičický, vyškovský, kojetínsko-kroměřížský a bochořsko-kvasický. Holešovsko je tu vynecháno a také i Mor. Záhoří mezi Hranicemi a Bystřicí pod Hostýnem mohlo býti připojeno, jakkoliv jest juž přechodem do valašského strojení. Vystaveny pak sbírky a věci hanácké na mnoha místech. Figurinami opatřena hanácká síň od Kroměříže a vyškovská seknica. V oddělení zvykoslovném při »ostatkovém právu na Hané« byli pak Hanáci ze všech krajů a též párek Záhoráků. Po levici valašských pastýřů byl též párek hanácký. Na konec nesmíme zapomenouti na figurínu — portrétně ovšem nepodařenou — Skopalíka, a jinou — v anthropologickém oddělení — velikána Drásala.
