Ale ze všeho toho kroje mimo okolí Kroměříže a Kvasic (mužové) a na Záhoří (děvčata) takměř ničeho nezachováno. Ode třiceti let zamklo vše a jen truhlice starých lidí a výměnky ukrývají zbytky bývalé těžké nádhery hanácké. To, co o slavnostech moravských na výstavě jsme viděli, co o všelijakých místních slavnostech na Hané krojového zastihneme, to vše jen k vůli slavnostem těm upraveno.

Škoda, přeškoda hanáckého kroje! Byl až na nepatrné výjimky (z krajů chudších) tak bohatý, velkolepý, ať nedím, jako Hanáci sami. Šat ženský skládal se z dlouhého bílého fěrtochu slavnostního nebo všedního černého šorce, což obojí se od zadu ku předu ovazovalo. Šorec a fěrtoch byly hustě vrapeny a všity v límec pěkně hedvábem vyšitý. Z předu zase se uvazoval hedvábnými pentlemi řásný široký fěrtůšek, zástěra takměř v zadu kraji se dotýkající, z různých, původně plátěných batistových, později hedvábných, barevných látek. Místo košile, vlastně spodní sukně, byl »rubáč«, k němuž však »oplečí«, na zádech pěkně, často i hedvábem vyšité, na způsob šněrovačky zvláště na tělo se přikládalo,

Hanácké kroje od Kroměříže (nevěsta z Bezměrova).

Dle fotografie F. Dvořáka.

opatřeno jsouc na spodní části varhánky, jimiž držel se fěrtoch nebo šorec. Hlavní košilkou byly »rukávce«, s více méně vydutými rukávy. Vždy však měly rukávce límečky až 10 cm široké, černým, řidčeji smetanovým hedvábem plně vyšité (na Záhoří i černou vlnou), nad loktem spjaté, někde i taclemi řásnými opatřené a kolem krku velmi řásný varhánkovaný, tu škrobený, onde zase plihý »krésl« či »plačák« neb »obojek«. Ten byl někdy žlutým hedvábem vyšitý, jinde jen kroužkován, obyčejně krajkový. Za dávnějších časů se krajky ty šafránem na žluto barvily. Přes rukávce, jež byly tak krátké, že v zadu oplíčko viděti bylo, oblékaly ženy z pravidla soukenné, červené, modré i černé, děvčata pak damaškové »lajdíčky« nebo »frydky«, živůtky to bez rukávů, v zadu »varhánky« mající, vystřižené, kol výstřihu pentlemi a stříbrnou nebo zlatou portou, na Záhoří i bůstkami a krepinami zdobené. Soukenné bývaly z pravidla na švech zad a kol výstřihu rukávového pěkně barevně vyšité. V době chladnější nosívaly se kabátky »ma-rýnky«, s rukávy v zápěstí úzkými u ramen širokými, všelijak knoflíčky žlutými neb barevnými zdobené, v zimě pak kožíšky krátké do pasu s varhánkovitými šůsky v zadu, podšité kožešinou a kolem lemované liščinou nebo šedou kože-šinkou. Hlavu kryl šátek turecký, (lipský), nejvíce červený, tu a tam na kraji třásněmi hedvábnými opatřený. Upraven byl na velké záušnice, a v týle na »koláč«. Za dob starších nosívaly ženy šátky bílé a květované a v začátcích tohoto století